Dobrodružný příběh, neuvěřitelný tak, že by se ho zdráhal zfilmovat každý jen trochu soudný filmový producent, se mohl odehrát jen díky komplikovaným dějinám osidlování jižní Afriky bílými Evropany. Byla to divoká doba a Búr jménem „Fritz“ Duquesne, dobrodruh srdcem a duší, do ní zapadl dokonale.
Má to být neskutečná hromada cenností, která časem v legendách nejspíš stále roste. A s tím roste i pověst kapitána Kidda jako velkého piráta, kterým podle historických podkladů objektivně nejspíš nikdy nebyl. A možná už neexistuje ani jeho poklad?
Přezdívalo se mu Černovous a v době své největší slávy velel ne jedné lodi, ale hned celé pirátské flotile. Operoval v prostoru Karibiku a východního pobřeží USA a tajemství svého pokladu si vzal do svého mokrého hrobu. Našla se však jeho vlajková loď nazvaná Pomsta královny Anny. Aspoň si to tedy její nálezci myslí.
Ještě tak před třiceti lety byl u nás rakytník takřka neznámou rostlinou. Objevoval se jen v okrasných výsadbách jako vysoký trnitý keř s oranžovými, malými a kyselými plody.
Odešel na moře, aby s královským souhlasem pronásledoval nepřátele Anglie. Vrátil se jako vězeň obviněný z pirátství. Chtěl se hájit, ale nedostal příležitost. Štěstí a přízeň, které ho provázely celý život, se nyní k legendárnímu kapitánovi obrátily zády.
Tajuplný a krásný poklad, o kterém se spekuluje několik desítek let. Jantarová komnata. Po druhé světové válce zmizela, a doposud nebyla nalezena. Jaký byl její osud?
Najít doma poklad, třeba rybu ze stříbra, tomu se říká kauf. Díky jedné takové měl zbohatnout majitel domu u Myslíků u Karlova náměstí. Dům je to známý a pamětihodný, tak si o něm něco povíme, než se dostaneme k té stříbrné rybě.
Krásné české přísloví „Není všechno zlato, co se třpytí“ je určitě pravdivé, ale pro náš článek rozhodně neplatí. My se společně ponoříme do zajímavostí a tajů nejcennějších pokladů, kterými se Česká republika může pyšnit. Některé z nich mají opravdu zajímavý osud.
Zábavnou a současně poznávací hru mohou v zámeckém parku vyzkoušet děti v doprovodu rodičů.
I když Bílá paní z okořského hradu pronikla až do trampské písně, historické prameny ani pověsti její existenci nepotvrzují. Zato se vypráví pověst o ukrytém pokladu někde ve zřícenině anebo o zazděném zlatém střevíčku. Jako na každém hradě i zde pravděpodobně existovaly určité podzemní prostory, které snad dokonce kdysi navštívil některý místní obyvatel. Vchod do nich v současné době ale zůstává neznámý.