Její otec, francouzský král Ludvík VII., nastoupil na francouzský trůn po smrti svého otce ve věku šestnácti let a oženil se Eleonorou Akvitánskou. Zbožný král se do Eleonory zamiloval, ona ale tvrdila, že je spíše mnich než král. Současník k tomu poznamenal, že „jeho touha byla uvězněna v těsné síti (míněno kvůli jeho zbožnosti)… a nebylo divu, neboť tělesné půvaby, jimiž byla Eleonora obdařena, byly velké“. A jak by také ne, když byla považována za nejkrásnější ženu své doby. Nakonec byl ale královi roku 1152 schválen rozvod manželství z důvodu blízkého příbuzenství.
Skutečným důvodem bylo, že se ani po patnácti letech nedočkal dědice, narodily se jim tři dcery. Roku 1153 se Ludvík VII. oženil s Konstancií Kastilskou (1141 – 1160), která otěhotněla a zemřela při porodu dcery Adély, kterou se podařilo zachránit. Král Ludvík toužící po synovi, se již pět týdnů po královnině smrti oženil potřetí, a to s mladou Adélou ze Champagne (1140 – 1206), se kterou měl další dvě děti, vytouženého syna, pozdějšího francouzského krále Filipa II. Augusta, a dceru Anežku.
Eleonora Akvitánská se podruhé provdala za anglického krále Jindřicha II. Plantageneta a porodila mu celkem osm dětí, mezi nimi i Richarda Lví srdce a Jana Bezzemka. V lednu 1169 se francouzský Ludvík VII. dohodl s jejím druhým manželem, anglickým králem Jindřichem II., o zásnubách své dcery Adély pocházející z jeho sňatku s Konstancií Kastilskou, s anglickým princem Richardem Lví srdce.
Adéla potom byla v osmi letech poslána na anglický dvůr, aby přivykla tamnímu způsobu života. Na anglickém dvoře Adéla dospěla a stala se milenkou krále Jindřicha. Plánovaná svatba s Richardem Lvím Srdcem, který však obecně o ženy příliš zájmu nejevil, se ani na naléhání Adélina otce Ludvíka VII. nekonala. Zato vztahu Adély s Jindřichem II. se dařilo tak, že v roce 1177 kardinál Petr Chrysogonus jménem papeže Alexandra III. pohrozil Anglii interdiktem, pokud vztah s Adélou bude nadále ohrožovat Jindřichovo manželství s Eleonorou. Všeobecně se vědělo, že král Jindřich nejen s Adélou žije, ale že mu dokonce už i porodila dítě.
Když 6. července 1189 Jindřich II., po roztržce se svými syny Janem Bezzemkem i Richardem Lvím srdcem, zemřel, na trůn usedl Richard. Adélin příběh dál pokračoval během křížové výpravy, na níž se Richard vypravil společně s Filipem II. Augustem, nyní po smrti jeho otce Ludvíka VII. již francouzským králem. Při přezimování na Sicílii se Filip pokoušel Richarda přesvědčit, aby konečně splnil daný slib a s Adélou se oženil. Richardovi se ale do svatby nechtělo. Nakonec se oba panovníci dohodli tak, že Richard zaplatí v Adélin prospěch 10 tisíc hřiven stříbra a Filip jej za to splnění příslibu manželství s Adélou zprostí, což se také stalo.
Eleonora Akvitánská potom Richardovi na Sicílii namísto Adély přivezla novou nevěstu, navarrskou princeznu Berengarii, s níž se Richard také oženil. Filip II. během obléhání Akkonu vážně onemocněl a na podzim roku 1191, oproti předchozí domluvě s Richardem, se rozhodl odcestovat zpět do Evropy a také tak učinil. Potom již v lednu 1192 pozval Jana Bezzemka do Paříže, nabídl mu Adélinu ruku a přislíbil mu pomoc při získání anglického trůnu. Tento jejich komplot však společně s anglickými vazaly překazila královna Eleonora. Zároveň s tím však ale zmařila i Adélinu svatbu.
Nakonec se Adéla po mnoha letech čekání svatby přece jen dočkala. Roku 1195 se vrátila zpět do Francie a Filip II. ji v jejích 35 letech provdal 20. srpna téhož roku za hraběte Viléma II. Talvase, hraběte z Ponthieu. Mladšího o 18 let. Z manželství vzešly tři děti, syn Jan a dcera Isabelle zemřeli v dětském věku a rod pokračoval po přeslici díky dceři Marii. O Adéliných dalších osudech není nic známo, naposledy je písemně spolu s manželem, zmíněna v listině roku 1213, pravděpodobně zemřela kolem roku 1220. Hrabě Ponthieu, nadšený účastník křižáckých výprav bojující např. proti katarům, zemřel 6. října 1221.
