Bronzový Švejk nesedí na lavičce sám, vedle něj sedí pes, pod lavičkou leží psí lejno a moucha, vše též v bronzovém provedení. Do dlažby je zabudována pamětní deska. Autorem unikátní sochy, kterou nelze přehlédnout, je sochař Albert Králíček. V Haškově knize je totiž o Kralupech sedmkrát zmínka, například větu „Já jsem takto drogista z Kralup“ pronáší postava inspirovaná Janem Vaňkem, který měl ve městě drogerii. Socha sedí na lavičce tak, aby měla dodnes funkční drogerii na dohled. Socha je v Kralupech už dva roky – slavnostně byla odhalena 20. května 2017, pokřtěna byla pivem.
Švejk je největším Čechem
Vznik sochy inicioval Spolek pro instalaci Josefa Švejka v Kralupech, místní švejkologové založili veřejnou sbírku, z níž byla instalace sochy financována. Na slavnostní odhalení tehdy přijeli švejkologové nejen z jiných měst, ale i z Norska, Itálie nebo Maďarska. Zúčastnila se i vnučka Jaroslava Haška Barbara Freslová. Ve městě dodnes působí Spolek přátel Josefa Švejka v Kralupech. Socha zaujala kupříkladu i zpěváka Dalibora Jandu, který má na zahradě sochy nejen nejrůznějších panovníků a podle něhož je Švejk největším Čechem.
Ve Švejkovi je všechno
A proč je Švejk stále tolik oblíbený? V tuzemsku je vžitý pojem „švejkovina“, který je typický pro zdánlivě veledůležité situace, z nichž vyplyne fraška. „Pane, já jsem předseda baráčníků. Měli jsme zahradní slavnost, dva metráky řízků, bohatá tombola…,“ říká Švejk. Jak tvrdil dnes již zesnulý spisovatel, publicista, pedagog a muzikolog Zdeněk Mahler: „V Bibli najdete skoro všechno, ale ve Švejkovi je úplně všechno.“
