„Dochází k významným změnám. Vzorce původních modelů přestávají fungovat. Jako by se jedna éra lámala v novou, přichází něco nového, ale nevíme přesně, jak to bude vypadat. Starý svět odumírá, nový tu ještě není. Vše vytváří obrovskou dynamiku, každý den přichází silná zpráva, v jakém světě to žijeme,“ uvedla Švihlíková k současným globálním trendům. Před pěti lety napsala knihu Přelom – Od velké recese k velké transformaci, která o přelomové době pojednává. Z hlediska ekonomie recese podle jejích slov odhalila slabiny i to, do jaké míry si nejsme schopni poradit s kořeny problému v rámci stávajícího standardního systému. Nesouhlasí s tezemi, že „selhala finanční slupka, ale jádro je v pořádku“. „Když se neřeší jádro, tak se jen utlumí,“ řekla. „Rok 2008 byl významným mezníkem, kdy se zpochybňují teorie, které podporovaly neoliberální politiku, je tam znát důraz i na jiná témata, třeba nerovnost, prekarizaci práce, tedy otázky, které rezonují ve vyspělých zemích. Zatím ale spíš rétoricky, prakticky se toho moc neděje, systém ekonomiky zůstává stejný, tedy neřešený,“ uvedla.
Mikeš už přišel. Co to znamená?
Představila také knihu Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel, kterou v roce 2017 vydala se spoluautorem Miroslavem Tejklem. Popisují v ní mimo jiné princip renty, s níž jsou podle nich nutně spojena privilegia úzké skupiny. „Pro tuto privilegovanou elitu je příznačné, že její příjmy jsou neúměrně vysoké oproti nedostatečným příležitostem, které poskytuje druhým a společnosti jako celku, a oproti daním, jež platí a jež se neúprosně přesunuly z nejbohatších na společenskou většinu,“ uvádí anotace knihy. Rentou je myšleno, že se kupříkladu privatizuje veřejná služba, kterou pak provozuje soukromý subjekt (příkladem může být třeba pitná voda), který – aniž by se utkal s konkurencí, jak je v tržním prostředí obvyklé – na ní vydělává. „O rentě se začíná hovořit od 70. let minulého století,“ řekla Švihlíková. Od této doby začíná být podle ní zřetelnější a zřetelnější. Kniha se věnuje i změnám spojeným s robotizací a automatizací.
Švihlíková prezentuje osobitý pohled
O jirenském sále, kde se beseda uskutečnila, Náš REGION v minulosti již informoval. Dlouho ležel ladem a život mu loni vrátil spolek SOS Jirny – Spolek otevřených srdcí, který tam pořádá nejrůznější akce, včetně příměstských táborů, divadelních představení (třeba představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký) nebo promítání filmů. Ekonomka Ilona Švihlíková byla podle slov Martina Zurana ze spolku pozvána proto, že se nebojí prezentovat jiné úhly pohledu, než které jsou obvyklé. Švihlíková ocenila aktivitu obnovení sálu, řekla, že takové iniciativy občanů na lokální úrovni jsou velmi důležité. Do sálu, který byl prvně otevřen v roce 1880, se společenský život vrátil loni v únoru. Otevřen je pro divadla, koncerty, výstavy, besedy či spolkovou činnost. Odkryta byla i zrestaurovaná Sokolská opona z roku 1921.
Sál U Antošů má bohatou historii
Sál má bohatou historii. Již v roce 1880 se tam hrálo amatérské divadlo (pro děti i loutkové), které nabylo takových rozměrů, že se stalo nejznámějším v celých středních Čechách. Zakladatelem a prvním majitelem hospody U Antošů byl Augustin Antoš, který již v roce 1795 založil místní rybářství. V 50. letech byly v sále sklady místní Jednoty. Idealisté ze spolku SOS Jirny – Spolek otevřených srdcí Jirny do obnovy sálu vložili i vlastní finanční prostředky. Sháněli sponzory, dotace, uspořádali finanční sbírku. Obnovení sálu bylo významné i podle filozofa, politologa a obyvatele obce Jirny Jiřího Pehe, který při loňském slavnostním otevření sálu přítomné pozdravil skrze videonahrávku. Později pro Náš REGION uvedl, že považuje za důležité protínání nejrůznějšího způsobu sdružování lidí coby občanů, k čemuž je zapotřebí veřejných prostor. V Jirnech chybí náves i náměstí, takže funkční sál byl o to potřebnější.
