Vojtěch Zamarovský uspěl jen proto, že se vyznal ve starověku i v současnosti. Ta však měla své stíny

26.7.2019
Václav Pavlík
Další fotky

Budoucí uznávaný spisovatel se narodil 5. října 1919 v rodině otce Štefana Zamarovského a matky Maríny, která pocházela z krejčovské rodiny. Zamarovského rod měl z otcovy strany dlouhou historii. Šlo o měšťanskou větev starého zemanského rodu Zamaroskovců (Zamaróczy) ze Zamaroviec (okres Trenčín), který je zaznamenán na listině uherského krále Bely IV. (1206 – 1270) napsané na kůži z roku 1241. Zamarovského prapředka tehdy povýšil král do šlechtického vztahu za to, že mu zachránil život. Se svými osly vytáhl z močálu u Váhu královský kočár s kočím i s koňmi, kteří zapadli až po břicha do bahna. A k povýšení král přidal i pozemky v okolí Váhu. Do erbu nově vzniklé osady Somárovce (Szamárfalu, Zamarovce) se potom dostali dva osli jako „mluvící znamení“, protože somár znamená ve slovenštině osel. Příslušníci rodu Zamarovských se stali váženými nejen v okolí Trenčína, ale v celém Uhersku a zastávali důležité funkce ve správě župy. Poslední pánové ze Zamarovic byli většinou váženými právníky. Zamarovského otec se vstal mistrem kominickým, a kromě kominické firmy vlastnil také pilu, obchod se dřevem a s koksem a cihelnu. Vedle Vojtěcha v rodině vyrůstali i jeho dva mladší sourozenci, bratr Štefan a sestra Margita.

Kontroverzní spisovatel získal Nobelovu cenu, i když morálně více než pochybil

Vzdělání získal Vojtěch Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně, kde maturoval v roce 1938. Měl vřelý vztah k létání a chtěl se stát pilotem. Přihlásil se proto ke studiu na leteckou školu, složil zkoušky, ale marně čekal na oznámení výsledků, a tak se nakonec vydal jinou životní cestou, do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, a pražskou Vysokou školu obchodní dostudoval dálkově. Záhada „ztraceného“ oznámení výsledků z letecké školy se vysvětlila až o mnoho let později, když Zamarovský dostal od matky ke svým 50. narozeninám pozoruhodný dárek – dávno oželený dopis z letecké školy, navíc s oznámením, že byl ke studiu přijat. Jeho matka zřejmě věděla, že by synovi studium nerozmluvila, a bála se o něj tolik, že se dopustila tohoto úskoku.

Tvrdě kritizoval komunismus, několikrát z politických důvodů emigroval. Před čtvrt stoletím zemřel spisovatel Ladislav Mňačko

V době trvání tisovského Slovenského státu Vojtěch Zamarovský údajně působil v akademickém klubu tehdejší vládní Hlinkovy slovenské lidové strany a po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 Zamarovský prý vstoupil do právě vzniklých Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy (POHG), speciálních ozbrojených jednotek Slovenského státu, které bojovaly proti povstalcům a partyzánům, úzce spolupracovaly s nacistickou armádou a podílely se na mnoha válečných zločinech.

Po válce po dokončení studia Zamarovský pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze, v roce 1947 vstoupil do KSČ, v roce 1950 se oženil a s manželkou Máriou měl syna a dceru.

Záhadná smrt sovětského spisovatel éry Velikého Okruhu. Zřejmě doplatil na nebezpečný jinotaj

Od roku 1951 pracoval ve Státním plánovacím úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen z tohoto místa odejít a nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury (SNKL), kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnoval pouze překladatelství a později také psal a publikoval vlastní díla, která si brzy získala masovou čtenářskou oblibu.

Napsala na 700 knih plných těch nejhorších genderových stereotypů. Staly se z nich bestsellery

Jeho život však měl i ještě jednu, a to skrytou stránku. Od roku 1962 byl tento populární autor více než 20 let pod krycím jménem „Belo“, spolupracovníkem československé Státní bezpečnosti a v roce 1977 se stal agentem rozvědky s krycím jménem „Závoj“ a socialistický režim podpořil také podpisem tzv. Anticharty. Za svou spolupráci s StB dostával v té době pravidelnou měsíční odměnu ve výši 3 017,50 Kčs. V době, kdy hrubý běžný plat se pohyboval kolem 1600 – 1800 Kčs. Zpravodajské úkoly plnil hlavně v zahraničí, kde byl využíván v oblasti politické rozvědky zaměřené na problematiku zemí jihovýchodního křídla NATO a v některých případech také jako konzultant ve věci aktivních a vlivových opatření. Ke sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí a poslední dva měsíce života byl v kómatu. Zemřel 26. července 2006 v Praze.

Ultralevicový filosof Sartre se v soukromí choval jako sociální predátor. A „jeho ženy“ mu to trpěly, stěžovaly si až potom

Během života se mu dostalo různých ocenění, v roce 1994 obdržel titul čestný občan města Trenčína a v roce 1997 mu prezident Slovenské republiky Michal Kováč zapůjčil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy a Pribinův řád I. třídy. Byl také roku 1922 mezi prvními čtyřmi nositeli „Ceny Egona Ervína Kische“, považovanou za nejvyšší ocenění pro autory literatury faktu. V Trenčíně také funguje Klub přátel Vojtěcha Zamarovského.

Pro pozornější čtenáře Zamarovského děl nebylo odhalení jeho spolupráce s StB žádným překvapením. V knize za Sedmi divy světa v roce 1960 autor sám v úvodu píše: „A teď si obujeme sedmimílové boty (vzor Tu-104) a vypravíme se na cestu do zemí za sedmi horami a sedmi moři, s kterými jsme se seznámili v pohádkách. Kurs: Káhira.“

Zřejmě psychopatický Maxim Gorkij miloval bolševické represe a možná se stal i jejich obětí

Každý z jeho čtenářů, který v době totality zakusil, jaké to je žádat o výjezdní doložku a devizový příslib s tím, že je také nemusí dostat, se ihned musí zeptat, jak je možné, že Zamarovský mohl bez problémů navštívit Egypt, a dokonce opakovaně? A hned si také na tuto otázku umí odpovědět. Bez spolupráce s mocnými tehdejšího Československa by to nešlo.

Nakonec sám Zamarovský nikoho o tom, kam „patří“, nenechává na pochybách přímo programově, když v doslovu k téže knize napsal tento odstavec: „Na káhirském letišti stojí připravený tupolev s československou vlajkou na směrovce. Za čtyři hodiny přistaneme v Praze. Připojujeme se ke skupince našich inženýrů, kteří se loučí s potomky stavitelů pyramid. Letuška nám podává dnešní pražské noviny. – Když jsme se tu posledně loučili, byl v nich snímek odvrácené strany Měsíce, pořízený sovětskou kosmickou laboratoří, a článek k výročí světového úspěchu naší expozice na bruselské Expo 58; tehdy jsme ještě nevěděli, že existuje nějaký Jurij Gagarin… A co je v nich dnes? Avšak to sem nepatří. V této knize se mluví o divech světa, a ne o věcech, kterým se nedivíme.“

Šolochov dostal Nobelovu cenu za román, který možná napsal někdo jiný

Je to vlastně velmi smutné čtení. Dnes je jasné především to, že V. Zamarovský se u nás za socialismu mohl stát tak oblíbeným autorem knih o historii dávných civilizací jenom proto, že jeho čtenářům se jiná literatura tohoto druhu, především zahraniční, do rukou prostě nedostala. A výjimečným se stal i proto, že měl na svou publikační činnost v této oblasti zřejmě v tichosti udělený monopol – díla jiných autorů, i kdyby existovala, žádné státní nakladatelství, a jiná tehdy nebyla, prostě a jednoduše nevydalo. Jít na tzv. volnou nohu si mohl, opět, dovolit zas a jenom proto, že zdrojem jeho příjmů nebyly jen a pouze autorské honoráře.

Superkomunistického autora románu Mladá garda dohnala sovětská realita. A spáchal sebevraždu

To všechno však lze ještě pořád pochopit. Jak je ale možné, že Zamarovský, odborník na starověkou historii, píše o současných Egypťanech jako o potomcích stavitelů pyramid? Když už pomineme to, že není s jistotou známo, kdy a kým byly pyramidy postaveny, určitě víme to, že 99,6 % obyvatel dnešního Egypta je rodilými mluvčími egyptské arabštiny, přičemž první zmínky o arabském národě, tedy zcela přesně o arabských kočovných národech, pocházejí z 1. tisíciletí př. n. l. To už pyramidy v Egyptě ovšem dávno stály… Zamarovský na to nejspíš jen pozapomněl, jak se snažil, v důsledku tehdejší vládní čs. politiky, současný Egypt v čtenářových očích co možná nejvíc povýšit.

FOTO: Vojtěch Zamarovský

Vojtěch Zamarovský - Vojtěch Zamarovský - Vojtěch Zamarovský s manželkou Máriou, dcerou Zuzanou a synem Patrem – Literárny týždenníkVojtěch Zamarovský - www.oblibeneknihy.czVojtěch Zamarovský - Vojtěch Zamarovský - Aukro
Další fotky
Vojtěch Zamarovský - Antikvariát Jitky ČížkovéVojtěch Zamarovský - Vojtěch Zamarovský -

Ano, je smutné, když se na osobnosti, jakou Zamarovský bez pochyby byl, časem objeví stíny, které nejsou vůbec lichotivé. Který historik, a nejen historik, však dokáže být natolik vnitřně silný, aby při své práci zůstal nepoplatný své době a jejím mocným?

 



Nepřehlédněte