Můj milý člověče, my kočky vás lidi milujeme. Možná to jen neumíme dávat najevo tak okatě a vehementně jako psi. Když na to přijde, dokážeme se kvůli vám i přestěhovat. Jestliže se ztratíme, často jsme schopné přejít stovky kilometrů a putovat dlouhý čas, abychom vás zase našli. Přijdeme-li o vás nadobro, někdy to bolí tak, že nám přestane záležet na životě…
Prosím tě, člověče, nepřekrmuj mne, ale taky na mne nezapomínej s jídlem. Já vím, často si dost vybírám – to je tím, že mám hodně citlivý jazýček. Víš, že nás před lety využívala jedna švýcarská továrna na luxusní potraviny jako ochutnávače? Prostě preferujeme změnu, nemusíme dostávat superdrahé konzervičky. Ano, říká se, že máme mít stálý přístup ke krmení, tedy tomu „suchému“, kočičím granulím. Je to fakt, nezhltneme všechno plnou hubou naráz jako naši bratránci psi; až na ty starší z nich, kteří potřebují přísun stravy více než jednou denně. Ať granule nejsou příliš staré a zvětralé, což se stává u „výhodných“ velikánských balení, ze kterých se bude odsypávat jen pro jedinou číču. Ale sleduj, člověče, jak rychle ty granulky z misky mizí, jestli jich nezobu moc a nezačínám se příliš zakulacovat, o riziku cukrovky nemluvě! Dopřej mi také kapsičku, krabičku či konzervu se šťavnatější krmí a dostatek čerstvé vody vždy k dispozici. My kočky jsme totiž choulostivé na ledviny.
Poslyš, člověče, proč se tak rozčiluješ kvůli poškrábanému křeslu? Jsi moc hodný, žes mi nenechal odstranit drápky – brr! – jako někteří nóbl surovci. Ale já si je potřebuji brousit, musím si taky vyznačit teritorium, když už s tebou bydlím, protáhnout se, a krom toho, je to super pocit! Co kdybys mi takhle pořídil pěkné škrabadlo? Nalákej mne k němu hrou nebo vůní té úžasné, opojné šanty! Stačil by mi i kus vlnité lepenky… nebo mi přenechej tu starou stoličku. Prostě vymez nějaké vhodné místo pro mé cvičení! A mimochodem, jemná manikúra, tedy citlivé zastřižení drápků, může být. Ne vždycky jsme tím nadšené, ale některé z nás si takové ošetření rády nechají líbit.
Abych nezapomněla, člověče, někdy tě z hluboké lásky poškrábám či přímo rafnu. Jsou odborníci na nás kočky (che!), kteří tvrdí, že na sobě nemáte nechat znát, jestli to bolelo. No ano, bolelo… Ale my nerady! A když zaječíte a okřiknete nás, budeme příště vědět, že bychom vám svou kočičí láskyplností mohly ublížit. Budeme na vás opatrnější a ještě něžnější! Ačkoli… každá kočka je jiná a svá osobnost. Tak vyzkoušej napřed komunikovat, souhlasíš?
Milý člověče, nerada tě omezuji, ale prosím, nekuř – jako bys nekouřil vedle svých mláďat, ano? Není to legrace, mohu dostat astma. Když už jsme u toho zdraví, ehm, je to trochu trapné… Kolegu psa pravidelně odčervuješ, tak nezapomeň na mne! A prosím, vyber nějaký kvalitní přípravek, taky něco proti bleškám, a raději si poslechni veterináře, co by ti poradil. Ne že bych milovala návštěvy na veterině, ale moje krásně ostré zoubky potřebují kontrolovat odborníkem stejně jako tvoje, nejlépe dvakrát do roka. Takhle se mi na nich nebude tvořit zubní kámen, nevypadají mi a nebude mi (fuj!) dokonce páchnout z tlamičky. Stojím ti snad za trochu té péče a pár penízků?
Jo, a až mne poneseš k veterináři nebo povezeš k tetičce Amálii, necpi mne hned do té pitomé přepravky. Nestačí, že ji vysteleš dekou anebo ručníkem. Já si na tu plastovou krabici, případně látkovou tašku musím trochu zvyknout. Co kdybys mi do ní vložil taky pár mňamek? Nechával mi ji v pokoji jako schovávačku? Dal do ní nějakou tu hračku? A vůbec, vytvořil jsi mi ve svém domově několik pelíšků podobných pradávným doupatům mých předků? Stačí vystlaná krabice se vstupním otvorem nebo košíček ve správné výšce či na vhodném, klidném místě. I když… bývám ve výběru míst k odpočinku až výstřední!
Člověče, když jsme u těch tělesností – huboval jsi mne kvůli záchůdku… přesněji kvůli tomu, co jsem nechala vedle něj. Tak za prvé, dal jsi mi moji toaletu na špatné místo! Je vedle pračky, a to se mi nelíbí, ta veliká věc moc vrčí. Záchůdek je až nahoře u půdy, a mne už bolí nožky, taky stárnu – kdo se tam má hrabat? A nevyklízíš mi ho dost často! Chci čerstvý, čistý píseček. Možná ti to připadá jako zbytečný přepych, ale mám ráda, když mám toaletu jen pro sebe, abych se v domácnosti nemusela dělit s Mindou! Potřebuji záchod na čurání a na hovínka zvlášť. A ne na jednom místě: čím větší prostor s tebou sdílím, tím bych měla ráda i víc toaletních míst, rozumíš? Alespoň dvě, když je rozlehlý byt nebo domek. Pokud se přesto vynoří někde něco pro tebe nevoňavého – tak je to jasné, málo si mne všímáš! A já stávkuji!
Poslyš, člověče, my kočky sice prospíme spoustu času, ale jsme šelmy a potřebujeme také nějakou aktivitu, abychom netloustly, nenudily se a nezlobily! Přeji si hračky, tak jako je mají psi. Hodně různých hraček! Pořiď mi záhonek kočičí trávy a přestanu ti oždibovat bylinky v květináči. Jen se mne nesnaž za každou cenu vláčet na vodítku na procházku po městě: ne každé z nás se líbí dýchat špinavé pachy nejen z aut, slyšet všechen ten hřmot… a všechny ty cizí nohy a věci kolem…
Miluji úkryty a prolézačky. Jsou lidé, kteří neváhají pro svoje kočky postavit celé bludiště, domek s řádkou místností, schodišť a balkónků, poličky a římsy podél všech stěn, sedátka v oknech, složité sloupky se škrabadly a odpočívadly… a vůbec, všelijaké hýbací vymyšlenosti pro naši zábavu. Doufám taky, že se na mne nebudeš hněvat kvůli té myši, kterou jsem ti včera přinesla do kuchyně. Musím se přece o tebe starat, milovaný člověče, když neumíš lovit!
Ale to hlavní… Můj člověče, pohladil jsi mne už dneska? Pročesal jsi mi kožíšek? Podrbal mne pod bradičkou a za ušima? Buď na mne hodný, člověče, i když někdy trochu vyvádím… Všímej si mne, a já budu ráda i se zájmem sdílet všechno, co podnikáš doma – i venku. Věnuj mi kousek svého o tolik delšího času tady na zemi: jen drobet ze všech tvých roků a pořádnou porci lásky!
