Úspěch za úspěchem
Josef Süss Oppenheimer se narodil v roce 1698. Pocházel ze starých rabínských rodů, ale jeho otcem byl pravděpodobně baron a polní maršál von Heydersdorff. Oppenheimer měl vysokou a štíhlou postavu, ostře řezané tváře a řecký nos. S rodiči nevycházel, a tak ještě v jinošském věku uprchl do světa. Vyzkoušel řadu obchodů a všude se mu dařilo. Stejné úspěchy zažíval u žen. Vydělával dost peněz, ale stejně lehce je utrácel.
V roce 1732 se seznámil s Karlem Alexandrem, který se brzy stal württenberským vévodou. Oppenheimer vstoupil do jeho služeb a odstěhoval se ke dvoru do Stuttgartu. Stal se vévodovým „bankéřem“ a prakticky i nejmocnějším mužem země.
Rozmařilý život bohéma
Vůbec jako žid nevypadal. Mluvil čistou němčinou, nákladně a elegantně se oblékal, holdoval světským radovánkám a požitkům. Bydlel v honosném paláci, pořádal rozmařilé bály, úspěšně sváděl jednu křesťanskou ženu za druhou. A především – byl pohádkově bohatý. Peníze mu tekly mnoha proudy, ale zřejmě nejvíce získával z vlastní mincovny a z obchodu s drahokamy. Odhady hovořily, že jen na drahých kamenech vydělal astronomických čtvrt milionu guldenů. Chybělo vlastně jen jediné – šlechtický titul. Vévoda mu ho slíbil, ale dříve, než mohl svůj slib dodržet, ranila ho mozková mrtvice a zemřel. V té chvíli se zlomila židle i pod Oppenheimerem.
Hněv a pomsta lidu
Neměli ho rádi? Přímo jej nenáviděli. Především jim vadila jeho moc a bohatství. To vyvolalo nenávist, která se po vévodově smrti už nedala zastavit. Potřebovali se pomstít, potřebovali obětního beránka. Snad to všechno tušil, ale když se dozvěděl o vévodově smrti, propásl tu správnou chvíli a včas neuprchl. A přitom by se svým majetkem mohl žít kdekoliv. Až když ho zatkli, všechno mu došlo. Pokusil se o útěk, ale po chvíli ho dostihli a hněv lidu se poprvé projevil naplno. Když ho vezli městem, nevyhnul se lynčování.
Uvěznili ho a připravili proces. Oppenheimer se bránil tvrzením, že jen plnil vévodovy rozkazy. Ale už dávno bylo rozhodnuto. Chtěli ho čtvrtit nebo alespoň upálit, nicméně nakonec mu vybrali oprátku. On sám však nic nevěděl, neměl ani právníka. Když mu oznámili, že půjde k soudu, zaradoval se. Věřil, že bude osvobozen. Oblékl si tedy svůj nejlepší oblek – červený frak se zlatým vyšíváním. Dozvěděl se však něco úplně jiného. Zkolaboval.
Oprátka pro dvorního žida
Oppenheimer rozsudek nikdy nepřijal. Prosil na kolenou o milost, vyhrožoval, nadával, ale verdikt už nemohl změnit. Odvlekli ho na popravčí káru – kat ho držel u krku na oprátce – a odvezli za město, kde už stála připravená šibenice. Na ní skončil život čtyřicetiletého finančníka a rádce, který po dlouhá léta patřil k nejmocnějším a nejbohatším mužům v Německu.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
