Ve věku 94 let zemřel v úterý 11. července ve svém pařížském bytě český spisovatel, mezinárodně proslulý autor Milan Kundera. Pohřben by chtěl být ve svém rodném Brně.
Kunderův umělecký odkaz, jenž zasáhl několik generací čtenářů a jehož romány už nyní patří ke kánonu světové literatury, ocenili čeští politici, kolegové i odborníci, nekrology otiskla světová média a minutu ticha držela česká Poslanecká sněmovna i Evropský parlament. Kundera, který skoro polovinu života strávil ve Francii a své knihy psal v posledních desetiletích francouzsky, vyjádřil podle své manželky Věry přání, aby jeho ostatky pohřbila v jeho rodném městě.
Slavné romány
Kundera debutoval jako básník sbírkou stalinistické poezie, proslavily ho ale zejména romány a eseje. Nejznámější jsou zřejmě knihy Žert a Nesnesitelná lehkost bytí či soubor povídek Směšné lásky, které v originále napsal česky. Z francouzsky psaných textů, které se nově objevují i v českých překladech, kritiky zaujaly například romány Pomalost, Totožnost nebo Slavnost bezvýznamnosti.
Kundera, který je označován za českého i francouzského spisovatele, po svém odchodu z Československa do Francie v roce 1975 ve své nové vlasti zdomácněl.
Jeho knihy vydávalo renomované nakladatelství Gallimard a vycházely i v četných překladech. Podle Moravské zemské knihovny, která pečuje o jeho knihovnu a archiv, Kunderovy texty vyšly v 54 světových jazycích ve více než třech tisícovkách vydání. Jeho jméno opakovaně figurovalo mezi favority na zisk Nobelovy ceny za literaturu a je jedním z mála autorů českého původu, kterým se podařilo plně proniknout do světové literatury.
Zmizet za dílem
Spisovatel, který chtěl po vzoru Gustava Flauberta „zmizet za svým dílem a zřeknout se role veřejné osobnosti“, odmítal od konce 80. let poskytovat rozhovory a žil v ústraní. Do veřejného prostoru jeho jméno v jiných než literárních souvislostech proniklo například v roce 2008, kdy týdeník Respekt publikoval článek o udání západního agenta, jehož se Kundera údajně dopustil v roce 1950. Debaty se vedly i o tom, proč Kundera tak dlouho otálel s povolením vydávat své francouzsky psané knihy v češtině.
Kunderu jako jednoho z nejvýznamnějších českých autorů minulého století ocenil mimo jiné český prezident Petr Pavel nebo premiér Petr Fiala. Nekrology česko-francouzského spisovatele otiskla média prakticky po celém světě, včetně deníků The New York Times, The Guardian, Die Welt, La Repubblica, Le Monde či El País. Zdůrazňují přitom zejména jeho rozkročení mezi dvěma kulturami, filozofický přesah díla i jeho objevnou beletristickou reflexi dějin 20. století.
Střet člověka a moci
Kundera v roce 2019 opět přijal české občanství a se svou vlastí udržoval díky síti přátel styky až do své smrti. V roce 2010 obdržel čestné občanství v rodném Brně, kde od letošního dubna nově sídlí i jeho knihovna.
Podle literárního kritika a šéfredaktora nakladatelství Host Miroslava Balaštíka dokázal v historické zkušenosti najít podstatná, univerzální témata, která ji činí nadčasovou a obecně sdělnou. Ať už jde o konflikt člověka a moci nebo absurditu hledání nějaké jistoty, řekl Balaštík. „K románu přistupoval jako k alternativě filozofie, skrze kterou se člověk ukotvuje ve vztahu ke světu a dějinám a poznává sám sebe,“ doplnil Balaštík.
Je přesvědčený o tom, že Kundera chtěl, aby jeho díla nebyla interpretována politicky a skrze biografii svého autora. Také tím si vysvětluje Kunderovu zdrženlivost publikovat v Česku. „Obával se, že by si do nich lidé dosadili svou zkušenost a své povědomí a představy o něm,“ poznamenal.
V této souvislosti zmínil například román Žert z šedesátých let minulého století. „Když si knihu přečteme dnes, reálie a konkrétní politická rovina zmizí, ale střet člověka a dějinné moci zůstává dál. Proto je tak univerzální a oblíbený i v zemích, kde mají jinou historickou zkušenost, například v Číně,“ míní kritik.
S využitím ČTK
