Všem kolem sebe tvrdil, že ji šíleně miluje. A byla to pravda, nikoli ovšem v přeneseném smyslu slova. Nakonec si nechal krásnou Markétu přivést na zámek a zamknul se s ní ve své komnatě. Co vše se dělo potom, si můžeme pouze domýšlet. Jedno je však jisté – don Julius, nemanželský syn císaře Rudolfa II., propadl sadistickému záchvatu.
Také kupujete nyní přes zimu jablka a za pár dní jsou moučnatá? Máte rádi rajčata, ale jejich chuť se nyní prostě nedá srovnat s těmi co si vypěstujete? Jde s tím něco udělat? Poradíme vám.
Musím, chci a nestíhám, prokletí současné ženy. Přitom nikdy dřív ženy nebyly na všechno tak samy jako dnes, tedy aspoň u nás. Není čas na nějakou změnu? Samozřejmě, že je. A dokážeme té změny dosáhnout dřív, než padneme vyčerpáním?
Brigitte Bardot. Sexuální symbol 50. a 60. let 20. století. Filmová herečka, zpěvačka a v mládí i modelka, která vytvořila nový typ moderní ženy – mocné, svobodné a na muži nezávislé. Tím vším proslula dnes pětaosmdesátiletá Francouzka, jež se rozhodla před více než 40 lety filmovou kariéru ukončit a věnovat se boji za práva zvířat. Mnohé o Brigitte Bardot prozradí její výroky.
Náměstí květin. Opravdu poetický název, že? Pestrá paleta barev a vůní. Lidé jsou zde na sebe hodní a usmívají se. Zdání však velmi často klame a realita bývá úplně jiná. Byla i tehdy, sedmnáctého února roku 1600. Květiny zde možná ještě byly, ale zadupané do prachu davem lidí, který se těšil na málo vídané divadlo. Milostivé léto bylo zde a odpustky také potěšily. Ne, neupalovali vraha, a dav nejásal nad jeho smrtí. Ten den to bylo mnohem horší. Upalovali kacíře a dávat si pozor na ústa, bylo i v hlučícím davu prozíravé. Inkvizice nespí.
Středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) nevěří informacím o rozkrádání v krajské správě a údržbě silnic. Tato příspěvková organizace podle ní čelí častým kontrolám a zveřejňuje všechny zakázky nad 100.000 korun.
Na polohraném dokumentu Pěšky bez hranic právě pracuje režisérka Eva Toulová. Je o tom, že herečka Tereza Petrášková-Němcová se štábem a ostatními poutníky absolvuje každý rok pouť čítající stovky kilometrů. Diváci se dozví, co jí pouť přináší a jak ji mění. Režisérka Eva Toulová, s kterou Náš REGION hovořil, navíc nedávno dotočila celovečerní film, spolurežírovala seriál Čechovi či režírovala dokument o tom, jak 640 kilometrů dlouhou pouť absolvoval muž na invalidním vozíku, který trpí roztroušenou sklerózou.
Meditace s předmětem je cvičení soustředěné na prožívání přítomného okamžiku – vynikající způsob, jak si skutečně uvědomovat, co právě děláme. V tomto případě tedy, že jíme rozinku. Příliš často jednáme automaticky, aniž bychom vnímali, co vlastně prožíváme, a tato meditace nám pomůže přenést se do „tady a teď“.
V zimě, i v té letošní, pleť opravdu trpí. Můžete jí chránit několika způsoby. Ideální je nosit rukavice, které mají ještě další výhody, a hlavně používat kvalitní krémy na ruce, které pleť dobře promastí a chrání před nepříjemnými vlivy počasí.
Gottfried Bacher se narodil 17. 11. 1838 v rakouském Mühlbachu. V roce 1861 absolvoval báňskou akademii v Baňské Štiavnici. V letech 1860 – 1867 působil jako báňský inženýr na dolech v Srbsku. Po roce 1867 převzal vedení dolů v Pražské železářské společnosti. Organizoval těžbu na dolech Amálie, Layer, František a Václav. Zahájil také nové hloubení dolů Max a Mayrau, V roce 1873 se stal ředitelem Pražské železářské společnosti v Kladně. Byl také spoluzakladatelem Poldiny hutě roku 1889 a řídil též železné doly v Nučicích.
I když naše duše není vidět a nemá ani žádnou hmotnost, vůni či chuť, cítíme ji docela často a někdy i dost nepříjemně. Jistě víte, jak to vypadá, když se vám uleví na duši. A co teprve když si v ní uklidíte!
„Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Šel jsem do hor nad Innsbruck zapálit selské stavení. Přál jsem si, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu. Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chlíva, aby neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim, strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako Kristus, kterého vedou na kříž…“ Přesně takto popsal Ota Pavel okamžik, kdy v jeho duši zavládlo šílenství. Bylo mu 35 let.
Nápadné a velmi dekorativní čemeřice zdobí zahrady častokrát už od prosince či ledna, leckdy kvetou ještě i pod sněhem. Pokud pro ně vybereme to správné stanoviště, její pěstování je velmi nenáročné. Dokonce to vypadá, že jí jakákoliv péče spíše škodí. Co chtít víc?
Když v únoru roku 1923, britský, amatérský archeolog Howard Carter, odpečetil Tutanchamovu hrobku, kterou objevil o tři měsíce dříve, snad si ani v té chvíli neuvědomil, že dýchá vzduch, starý více než tři tisíce let. Nebylo by divu, při pohledu na poklady pohřební komory by na to nejspíš nepomyslel nikdo. Hrobka faraona, který se na svém trůnu ani pořádně neohřál, fascinuje archeology i milovníky starověkých civilizací dodnes.
Minule jsme se podívali, jakým nádobím a pomůckami byly vybavené domácnosti před čtyřiceti lety. Dnes si řekneme, jak se tehdy hospodyňky popraly se špínou a mastnotou.
Stavovské povstání bylo v plném proudu, válčilo se, politikařilo. Skandální případ prvorozené dcery mocného rodu Smiřických přesto zahýbal Čechami. Pronikl do folklóru v podobě písničky o Jičínu, krásném ovčáčkovi a zamilované panně. Uvízl v historické paměti – byla však Eliška obětí úkladů, nebo šílenou vražedkyní?
Vinná réva se v pražských Modřanech pěstovala už ve 12. století. Kníže Soběslav II. tehdy daroval vinici na jižních svazích nad soutokem Vltavy s Berounkou Vyšehradské kapitule již v roce 1178. Jedná se tak zřejmě o nejstarší zmiňovanou pražskou vinici.
Což vám potvrdí každý, kdo je někdy doma měl. Drobní hlodavci mají tělíčko dlouhé asi 10 cm a narozdíl od křečků mají krásný osrstěný ocásek a společenskou veselou povahu. Nemusíte pro ně budovat imitaci mongolské pouště, běžné zázemí pro drobné hlodavce postačí.
Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích, v disciplině sochařství – na LOH 1912 ve Stockholmu a LOH 1936 v Berlíně. Umělecké soutěže byly součástí olympijského programu mezi lety 1912 – 1948 a Československo na nich získalo jednu stříbrnou (skladatel Suk) a dvě bronzové medaile (sochař Obrovský a skladatel Křička). Ale to jen tak na okraj…
Už od dětství byla spíše uzavřená a nemluvná. V pozdějších letech trpěla depresemi, které prohluboval její bouřlivý vztah s milovaným Filipem Sličným. Když její manžel zemřel, propukla u ní duševní nemoc naplno a zarmoucená těhotná královna nechala vykopat jeho rakev, naložila ji na vůz ozdobený zapálenými svícemi a se smutečním průvodem několik měsíců putovala Španělskem. Svou podivnou cestu přerušila, jen aby porodila dceru Kateřinu, a pak pokračovala dál, až do Tordesillasu, kde na ni čekalo téměř padesátileté domácí vězení.
