Slavík z Madridu
Největší španělský básník se narodil 5. června 1898 v malé vsi nedaleko starobylé Granady, poslední bašty maurské kultury. V ní také začal studovat na univerzitě i věnovat se umění. Napsal první verše, učil se hrát na klavír a kytaru. Město mu však bylo příliš malé. A tak hned po skončení první světové války odešel na madridskou univerzitu, kde strávil dalších deset let. Zde potkal první přátele – režiséra Buñuela a malíře Dalího. Všichni tři se stali nejslavnějšími Španěly ve svých uměleckých oborech.
V roce 1921 vydal Lorca svou první knihu básní a od té chvíle se jeho umělecká kariéra rozjela naplno. Nejprve se proslavil jako básník, posléze i jako vynikající dramatik. Napsal několik her, založil a řídil kočovné divadlo La Barraca. Také cestoval po Americe a zažil léta skvělých uměleckých úspěchů. Na cestě ke slávě mu pomáhal úžasný tvůrčí elán, jedinečný jazyk a podmanivá obrazotvornost.
Vášnivé srdce
V osobním životě se však trápil řadou citových bouří a zklamání. Lorca byl homosexuálně orientovaný a mezi jeho typy patřili jak toreadoři – bojovníci se smrtí, tak umělci. „Měl vášnivé srdce a schopnost milovat a trpět zušlechťovala jeho hlavu. Ale mnoho miloval, což mu někteří povrchní lidé vyčítali,“ napsal o něm jeden z jeho přátel.
Vláda teroru
V roce 1936 vyhrála ve volbách levice. Ale právoplatné volební výsledky byly trnem v oku španělské pravici, která v červenci povstala se zbraní v ruce a nastolila vládu teroru. Lorca přebýval zrovna na otcově statku. Členové Falangy i vojáci začali zatýkat rudé a Lorcovi hrozilo velké nebezpečí. Zdálo se však, že z první vlny zatýkání vyvázne: našel totiž skrýš v Granadě – v rodině svého přítele, jehož bratři, byť na straně pravicových pučistů, s ukrytím Lorcy souhlasili.
Smrt pro „rudého“ básníka
Zarputilí a nenávistí zaslepení aktivisté ho však vypátrali. Velitel gardistů Alonzo, jenž o Lorcovi prohlásí, že svým perem způsobil více škody než jiní pistolí, jej nechal zatknout a odvést na policejní stanici. O dalším básníkově osudu měl rozhodnout major Valdés, prozatímní guvernér Granady. Básníka nesmyslně obvinili, že pracoval jako agent a vysílačkou předával zprávy rudým. Ještě zatelefonovali do Sevilly, ale ortel byl vyššími místy posvěcen.
Lorcu zařadili mezi ostatní odsouzené a o dva dny později už všechny vezli do údolí Víznaru poblíž Granady. Zde za úsvitu se osmatřicetiletý umělec postavil proti popravčí četě. Třeskly výstřely, Lorca padl k zemi. Jeho tělo spolu se stovkami ostatních skončilo v hromadném hrobě.
Symbol boje proti fašismu
I když na začátku 21. století proběhlo několik pokusů o nalezení místa hromadného hrobu, básníkovy ostatky nebyly dosud objeveny.
Federico García Lorca se stal jedním ze symbolů boje proti fašismu.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
