Jiří z Poděbrad – poslední Čech na českém královském trůně, ale také první panovník, který prosazoval myšlenku dobrovolné nadnárodní spolupráce křesťanských zemí. Lze ho tedy, v jisté nadsázce řečeno, považovat za jednoho z prvních Evropanů.
V prvním zářijovém týdnu byla v prostorách zrekonstruované historické budovy v centru Dolních Břežan otevřena nová knihovna. V útulně zařízené knihovně s čítárnou si tu najdou to své čtenáři všech generací.
Obětí tohoto útoku se 10. září 1978 stal bulharský spisovatel, dramatik, novinář, ale hlavně disident, Georgi Ivanov Markov (nar. 1. března 1929). Pozadí jeho likvidace není zcela známé dodnes a nejspíš se ho nepodaří objasnit už nikdy. Možná to nakonec není pravda ani s tím deštníkem.
Informaci o převrácení hydraulického nakladače ve sběrném dvoře u vlakového nádraží ve Strančicích přijala tísňová linka HZS Středočeského kraje koncem srpna. Na místě zasahovala jednotka profesionálních hasičů ze stanice Říčany, přivolán byl i velký vyprošťovací automobil z benešovské stanice.
O některých bájích a pověstech či historických tvrzeních sice víme, zmínili se nám o nich ve školách, ale jaksi nás míjejí. Příjemné a prastaré příběhy nás neznepokojují. A co si tak jeden z nich vybrat a ověřit si jeho pravdivost? Maratónský běžec třeba. Žádné tretry a asfalt. Tvrdý, přespolní běh, ve vedru a s bronzovou výstrojí a výzbrojí. Mělo vůbec smysl, padnout v cíli vysílením, kvůli zprávě o vítězství? Takhle ještě běžet pro pomoc, to by se pochopit dalo….
Měla se jmenovat Země Udege a pojednávat o stejnojmenném sibiřském kmeni, nikdy však nevyšla. Do dějin literatury se ale Vladimir Klavdijevič Arseňjev (nar. 10. 9. 1872) zapsal svým dílem o přátelství se sibiřským lovcem jménem Děrsu Uzala, později úspěšně zfilmovaném. Vzpomínáte?
Čas od času člověk slyší zprávy o kočkách, které podnikly neuvěřitelnou cestu – dlouhou stovky kilometrů a několik měsíců –, aby našly svoji lidskou rodinu. Jak je možné, že se při takových cestách a bez podpory satelitní navigace neztratí, zůstává zatím záhadou.
Akademický malíř Otakar Hůrka přišel na svět 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy č. 19 (K Dubči 9), kde měl jeho otec řeznictví. Matka byla dcerou hostinského Skružného ze Zdiměřic. Budoucí malíř byl pokřtěn jako Ottokar Jan.
Výtečný pomocník v domácnosti. To je ocet. S jeho pomocí uvaříte váš oblíbený nálev na okurky, zároveň však neexistuje nic lepšího třeba na čištění vany.
Olivova dětská léčebna v Říčanech u Prahy začala léčit děti s atopickým ekzémem. Pětitýdenní pobyt dítěte je plně hrazen zdravotní pojišťovnou a u dětí do šesti let je hrazen i pobyt jejich doprovodu.
Po revoluci v roce 1917 bylo v SSSR možné prakticky cokoliv. Na Ukrajině tehdy vznikla Svobodná anarchistická republika se sedmi miliony obyvatel, zato bez jakékoliv státní struktury. Jejím ideologem byl právě Pjotr Andrejevič Aršinov, jehož životní osud v sobě skrývá jeden zásadní otazník.
Popravu gilotinou asi znáte, je příliš prostá, příliš hladká, není v ní nic nečekaného. Mandaia se nemýlí, nechvěje, neseká vedle, nedělá to na třicetkrát jako ten voják, který stínal hlavu hraběti z Chalais. Ostatně možná že mu Richelieu odsouzence zvlášť doporučil. Á, nemluvte mi o Evropanech, co se týče poprav, ti tomu vůbec nerozumějí, a ve věcech krutosti jsou dětinští, či spíše senilní.
Třídy s relaxačním koutkem, v němž děti mohou sedět na koberci, chodby využívané jako živý prostor pro vyučování nebo absence zvonění, které může být pro žáky stresující. To je jen malý výčet novinek, které zažívají na vlastní kůži školáci v Psárech u Prahy.
Tolikrát vzýval ve svých verších smrt, tolikrát se jeho zpěv prohnul v hluboce tragickém tónu. Když Španělsku hrozila občanská válka, chtěl básník odjet do Mexika, ale v létě ještě zamířil do své oblíbené Granady. A to se mu stalo osudným.
Velmi podceňovanou destinací pro turisty je Polsko. Přitom u našich severních sousedů je toho opravdu hodně k vidění. Koho by zajímala historie hornictví, tak může ideálně vyrazit do městečka Zabrze, kde se nachází důl Guido, ve kterém doopravdy fáráte! Nachází se pak v Katowické aglomeraci.
Lev Nikolajevič Tolstoj ( 9. 9. 1828 – 20. 11. 1910) se snažil popsat Rusko realisticky, sám ho možná viděl až příliš kriticky. Utíkal k prostotě života na venkově, ale na vlastní kůži poznal i to, co umí s člověkem udělat hazardní hráčství nebo touha po rozkoši v ženské náruči.
Při řízení auta si musíte dávat pozor na slepé úhly – na oblasti, které při pohledu do bočních zrcátek nevidíte. Totéž platí i pro vaši osobnost. Je velmi těžké prožít úspěšný život a přehlížet přitom části své vlastní osobnosti, ať už ve vás vzbuzují jakkoli nepříjemné pocity. Není lepší vědět, co o vás jiní lidé již vědí?
Bitva o scénář se strhla mezi hercem Pavlem Trávníčkem (68) a scénáristou Gustavem Oplustilem (93). Oba tvrdí, že jsou autory muzikálu Zasněžená romance, který má na podzim uvést Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem. Oplustilův podíl ale herec zpochybňuje. Spor skončí u soudu, zjistil Náš REGION.
Přestože přes třicet let žil v Praze, vnímáme jej jako umělce spjatého téměř výhradně s rodným Slováckem. A v Praze nemáme ani pořádně zastoupeno jeho dílo, pár plastik je rozeseto po hřbitovech, nejznámější je jeho svérázná plastika ponocného v Jelením příkopě.
Z čistě filmařského hlediska ji nelze upřít objevení a zavedení řady novátorských postupů práce s kamerou, které jí její mužští kolegové nepokrytě záviděli. To, že pracovala přímo pro Hitlera, ji navíc „přihrálo“ příležitosti, k jakým se hned někdo nedostane. Sice za to později zaplatila, nejspíš toho ale nikdy později nelitovala.
