Stavba lodi Achille Lauro, ještě pod jménem Willem Ruys, byly započata roku 1939 v nizozemském Vlissingenu. Její stavbu zdržela válka a tak se na svou první plavbu vydala 2. prosince 1947. 192 metrů dlouhá a 25 metrů široká loď mohla ubytovat až 900 pasažérů a byla vybavena 8 motory Sulzer a 2 hnacími šrouby.
Roku 1964 ji koupila firma Flotta Lauro Line (později Star Lauro, nyní MSC Cruises) a přejmenovala ji na Achille Lauro podle svého zakladatele, italského politika a bývalého starosty Neapole. 7. října 1985 byla Achille Lauro se 748 cestujícími na cestě z Alexandrie do Port Said unesena čtyřmi členy Organizace pro osvobození Palestiny. Měli v plánu, jakmile by loď dorazila do Ašdodu, jednoho z důležitých izraelských přístavů, zahájit palbu na izraelské vojáky. Únos lodi byl tedy ze začátku míněn jako sebevražedná mise. Únosci dále požadovali propuštění 50 palestinských vězňů z izraelských věznic a vyhrožovali zabitím amerických a židovských pasažérů. Loď plující podél severoafrického pobřeží prozatím nasměrovali k syrskému přístavu Tartus.
Mezi pasažéry byla Marilyn Klinghofferová, těžce nemocná žena, která chtěla během plavby oslavit své 58. narozeniny a 36. výročí svatby s manželem Leonem, ochrnutým na pravé straně těla následkem dvou mrtvic. Občas mohl chodit s holí, ale obvykle se spoléhal na invalidní vozík. Vybrali si tuhle loď, protože měla bezbariérový přístup. Únosci se při prohlídce pasů tohoto staršího páru zeptali, zda jsou Židé. Když jeden z teroristů uslyšel, že ano, srazil Leona na podlahu a opakovaně ho uhodil pažbou své zbraně.
Potom teroristé nařídili skupině dvaceti cestujících, aby vyšli po schodech na palubu Leon Klinghoffer na invalidním vozíku to zvládnout nemohl a jeho manželka Marilyn ho odmítla opustit. Teroristé jí nařídili, aby odešla, a když protestovala, přiložili jí k hlavě samopal a ona musela odejít s ostatními. Spolucestující Anna Scheiderová se nabídla, že Klinghofferovi pomůže, ale únosci to odmítli. Jeden z únosců přitom řekl: „Jděte! Postaráme se o něj.“
Proč byl jako první oběť vybrán právě nemohoucí Klinghoffer? Únoscům byl v první řadě poněkud nepohodlný. Protestoval, když mu vzali hodinky a cigarety, a únoscům nadával, i když mu jeden z nich jeho věci vrátil. Rozhodující ale bylo to, že byl americký Žid. Terorista Molqi, velitel, pak vysvětlil, proč byl právě vybrán on: „Já a Bassam (další terorista) jsme se shodli na tom, že prvním zabitým rukojmí musí být Američan. Zvolil jsem Klinghoffera.“
Molqi potom nařídil portugalskému číšníkovi Manuelu De Souze, aby šel s ním a společně vytlačili Klinghoffera nahoru na palubu. Ostatní teroristé nařídili rukojmím, aby přešli do salonu. Marilyn Klinghoffer si všimla, že Leon mezi nimi nebyl, a začala plakat. Terorista jí řekl, že byl ze zdravotních důvodů přesunut na ošetřovnu.
Když vzápětí Molqi střelil Leona Klinghoffera do čela a pak do hrudi, ten okamžitě zemřel a padl tváří na palubu. Molqi pak nařídil De Souzemu, aby jeho tělo hodil přes palubu lodi. Když De Souza nemohl tento úkol sám zvládnout sám, Molqi našel italského kadeřníka Ferruccia Albertiho a přinutil je namířenou zbraní hodit tělo a potom i invalidní vozík do moře. Výstřely a šplouchnutí vody slyšelo několik rukojmí, včetně Marilyn Klinghofferové. Prosila únosce, aby mohla zajít za manželem na ošetřovnu, ale nebylo jí to dovoleno. Bála se toho nejhoršího, ale přesto doufala.
Poté loď zamířila do přístavu Port Saidu v Egyptě a po přistání čtyři palestinští únosci loď Achille Lauro opustili. Dav Egypťanů na břehu propukl v jásot a vítal je pokřikem: „Fedayeen, fedayeen, Alláh akbar !“ („Partneři, partneři, Bůh je skvělý!“). Američtí pasažéři, kteří byli jako rukojmí drženi 51 hodin, byli dopraveni americkým vojenským letadlem zpět do Spojených států.
V Port Saidu potom došlo k dohodě mezi únosci a egyptským prezidentem Mubarakem, že teroristé mohli odletět běžnou linkou do Tuniska. Během letu byl Boeing 737 egyptských aerolinií přinucen americkými stíhačkami F-14 Tomcat, které startovaly z letadlové lodi USS Saratoga, přistát na základně NATO Sigonella na Sicílii a únosci byli zatčeni. Po nedorozumění mezi USA a italskou vládou bylo umožněno ostatním cestujícím, včetně organizátora únosu Abu Abbáse, vysokého činitele OOP a poradce Jassera Arafata, který byl rovněž na palubě letadla, pokračovat v letu. Abbás byl potom zatčen až roku 2003 americkou armádou v Iráku a zemřel roku 2004. Vrazi Leona Klinghoffer, Molqi a Abdelatif byli odsouzení k 30 letům vězení, zbývající dva teroristé byli po šesti letech vězení podmíněně propuštěni. Tělo Leona Klinghoffera bylo 14. či 15. října nalezeno u syrských břehů a dopraveno k pohřbu do USA. Marilyn Klinghofferová zemřela o čtyři měsíce později, 9. února 1986, na rakovinu tlustého střeva.
O únosu, který ve své době otřásl světovou veřejností, byl roku 1990 natočen film „Únos lodi Achille Lauro“ s Burtem Lancasterem v hlavní roli. O čtyři roky později se uzavřel i příběh samotné lodi. Během cesty do Durbanu byla 30. listopadu 1994 u somálského pobřeží zachvácena požárem a za tři dny se potopila.
