„Pietním se pro mne stává takové místo, u kterého mám prokázáno, že je tam pohřben voják nebo alespoň existuje zlomek zprávy z 18. či 19. století, potvrzující místo pohřbených vojáků a místní tam vztyčili boží muka,“ uvedl Enc pro Náš REGION.
Vadí mu, že při 100. výročí Československa se zapomíná na rakousko-uherské vojáky. „Je to historická lež a zostuzení. Nebýt obětí vojáků z první světové války, nebyla by ani republika. Padlo tehdy 150 tisíc Čechů a Moravanů. Bylo by špatné nepoložit jim kytičku,“ řekl. V brandýské Panské zahradě je nový centrální památník, kde jsou panely věnované obětem z řad vojáků druhé světové války, nově rozšířené i o ty z první.
„Na hřbitově jsou uloženi vojáci, kteří zemřeli v letech 1914 až 1918 na následky válečných zranění a nemocí, protože k bojům tady v Brandýse samozřejmě nedošlo. Bylo jim od 17 do 40 let, mám jejich úmrtní karty i zprávy, z jakých byli regimentů. Od roku 2006, kdy vydal první podnět Milan Novák, se o hroby starám, a dnes je to už krásné pietní místo. Jsou vztyčené kříže a hroby mají cedulky, před pár dny přibyla nová centrální cedule,“ řekl Enc. „U většiny vojáků známe datum narození, úmrtí a příčinu smrti. Úmrtní knihu nám dala babička, jejíž otec byl hrobník, byla to rodinná památka,“ připomněl.
Šestašedesát vojáků
Na hřbitově, kam Náš REGION s Petrem Encem zašel, odpočívá 66 vojáků. „Proto jsme dělali 70 věnců, abychom na nikoho nezapomněli, některé hroby jsou převrstvené, přesto tam destička je. V roce 1945 byli na místo rakousko-uherských vojáků (tedy Čechů) uloženi sovětští vojáci, kteří zemřeli na následky zranění, neboť v Brandýse k bojům ani tehdy nedocházelo. Leží tam nyní spolu,“ uvedl. Dříve se pohřbívalo do hloubky dvou metrů, takže se tam další vojáci vešli.
Enc vztyčil na hřbitově kříže, stará se o hroby, pleje záhonky. Město se stará o výsadbu květin. „Lidé je bohužel někdy vydloubou, je třeba neustále o hroby pečovat,“ řekl. Na místa chodí místní a zapalují tam svíčky. „Když jsme se začali starat i o německé vojáky a civilisty, kteří zemřeli po válce, v roce 1945, vznikla mezi místními panika, že jsme tam dali i desku s jejich jmény. Jedná se ale pouze o čtyři vojáky, další jsou civilisté. Zemřeli během transportů a internace, byli zraněni a vážně nemocní,“ řekl.
Vojenský kousek hřbitova
Mnohdy se jednalo o lidi z česko-německého manželství. „Po válce umírali na nemoci, máme potvrzeno, že nezemřeli v důsledku poválečných masakrů, k těm v Brandýse nedošlo,“ uvedl. „Jedna Němka se oběsila, jeden Němec vstoupil na chodník, někdo do něj strčil, na následky zemřel. Byl zde plný internační tábor Němců, Češi je brali do práce za jídlo, posléze jim dávali i symbolické peníze, aby měli na základní potřeby, třeba na kartáček na zuby,“ řekl.
„Je správné dopátrat se pravdy pro ty, kteří přijdou po nás,“ dodal.
Byl by rád, aby koutek hřbitova zůstal vojenský, aby se tam nikdo jiný, případně kromě dalších vojáků, nepohřbíval. Některé hroby dokonce koupil. Enc je často na hřbitově až do tmy, nebojí se tam, jelikož je věřící. Je členem Řádu Křižovníků s červeným srdcem, za který jezdí pokládat věnce po celé republice i mimo ni. Hledá příbuzné vojáků, kteří nevědí, kde a jak zemřeli.
„Řád Křižovníků s červeným srdcem dbá o památku národních hrdinů, vojáků, a ctí jejich životy i smrt. Nerozlišuje jejich státní příslušnost. Protože voják za války nemůže. Je do nich vehnán politiky své doby a ve smrti jsou si lidé rovni,” řekl. Věří, že snad u hrobů vojáků naleznou lidé konečně poučení z minulosti a už nikdy nepovalí kříž či neodvalí kámen z hrobu vojáka.
Bibliografie Petra Ence
Dávno zapomenutá bitva
http://aos-knihy.cz/kniha/davno-zapomenuta-bitva/
Z lásky ke koním a vlasti
http://aos-knihy.cz/kniha/z-lasky-ke-konim-a-vlasti/
Čvančarovy deníky + DVD: Necenzurovaný přepis nalezených deníků s šokujícím odhalením posledních okamžiků druhé světové války ve Staré Boleslavi
https://www.kosmas.cz/knihy/219443/cvancarovy-deniky-dvd/
Vesnička, kde se „nic nestalo“ (rozebráno)
