Je smrt koncem života, nebo jen přechodem do jeho jiné etapy? Britský lékař, který pracuje na jednotce intenzivní péče, na tuto otázku hledal odpověď během uplynulých 25 let své praxe. Za tu dobu se setkal se stovkami pacientů, kteří doslova přežili vlastní smrt. Zážitky z blízkosti smrti, které tito lidé popisují, jsou vskutku pestré – je mezi nimi ale 5 věcí, které se v popisech opakují často.
Britský lékař Sam Parnia zasvětil 25 let své praxe hledání odpovědi na otázku, co se s vědomím člověka děje po smrti. Může vědomí existovat nezávisle na těle? Tedy jinými slovy: je možné, že v okamžiku, kdy tělo zemře, existence bytosti jako takové nezaniká?
Tuto myšlenku velmi podrobně rozebírá nauka o reinkarnaci. Jde o tvrzení, že nejsme toto tělo, nýbrž duše, která ho obývá a po určitou dobu používá jako nástroj. Něco jako řidič, který používá auto, aby se dostal tam, kam potřebuje. Když už je auto tak opotřebované, že úplně přestane jezdit, řidiči nezbývá jiná možnost, než auto vyměnit za jiné. Z řidiče mercedesu se tak rázem stane třeba řidič trabantu – ale pořád je to ten samý řidič, jen v jiném autě. Podobně v okamžiku smrti duše opouští rozbité, nepoužitelné tělo, aby „přesedlala“ do těla nového. Podle nauky o reinkarnaci je to pouze tělo, co v okamžiku smrti umírá, kdežto nesmrtelná duše – tedy pravé já – existuje dál, jen v jiné schránce.
Doktor Parnia za svou praxi provedl rozsáhlý výzkum, do kterého zahrnul 567 pacientů, z nichž téměř 40 % bylo resuscitováno po dobu 20 minut nebo déle. Z těchto stovek pacientů se ale bohužel jen 53 lidí dožilo propuštění z nemocnice – to je méně než 10 %. Ve výsledku bylo jen 28 účastníků výzkumu po resuscitaci v takovém stavu, že byli schopní odpovídat na lékařovy otázky a navíc ne všichni měli nějaké vzpomínky na okamžiky kolem své klinické smrti. Ovšem vzpomínky těch lidí, kteří si z „druhé strany“ něco pamatovali, byly neskutečně zajímavé!
Každý z 28 lidí, který přežil svou vlastní klinickou smrt a pamatoval si na okamžiky kolem ní, vypověděl, že tyto vzpomínky na něj měly obrovský vliv – pro každého v jiném smyslu. Šest pacientů řeklo, že měli „transcendentální zážitky“. Tři lidé vypověděli, že byli ve „snovém světě“, ve kterém viděli a slyšeli zpívajícího rybáře. Šest z oněch 28 zpovídaných lidí prohlašují, že si pamatují proces, jak umírali. Jedna žena dokonce tvrdila, že když u ní nastala klinická smrt, slyšela svou dávno zemřelou babičku, která jí přikazovala, aby se vrátila do svého těla.
Výzkum doktora Parnii přitáhl velikou pozornost. Zapojila se i skupina 126 kardiaků, kteří přežili srdeční infarkt a z oné zkušenosti poskytli své vlastní záznamy a vyprávění „z druhé strany“. Jejich zážitky byly opravdu pestré, doktor ale překvapivě zjistil, že je zde 5 věcí, které různí přeživší zmiňují opakovaně.
Lidé, kteří přežili svou vlastní klinickou smrt, často ve vzpomínkách na ony momenty popisovali tyto věci:
1. Cítili, že je jejich tělo resuscitováno. (Někteří z lidí dokonce vypověděli, že vnímali, jaký efekt na jejich tělo resuscitace má – jestli zabírá nebo ne.)
2. Slyšeli mluvení zdravotnického personálu, někdy dokonce i přesně věděli, co si lékaři a sestry během jejich klinické smrti povídali.
3. Věděli, co se kolem nich po resuscitaci na jednotce intenzivní péče dále odehrávalo (i když byli v bezvědomí).
4. Měli pocit, že v okamžiku klinické smrti směřují k nějakému cíli, do nějaké destinace. (Někteří z lidí dokonce popisovali intenzivní příjemný pocit, že jsou na cestě na místo zvané domov.)
5. Hodnotili a sumarizovali svůj život.
Někteří z účastníků průzkumu ale měli ze zážitku své klinické smrti i nepříjemné vzpomínky, jeden z nich dokonce vypověděl, že cítil strašlivou palčivou bolest, kterou si vyložil tak, že se škvaří v pekle. Lékař se ho ale snažil uklidnit, že pravděpodobně šlo spíš o špatně zavedenou kanylu, z níž mu prosakoval roztok do svalu místo aby kapal pouze do krevního řečiště, což způsobilo onen pocit nesnesitelného pálení.
Ať už se po smrti děje cokoliv, zážitky z průzkumu doktora Parnii napovídají, že lidské vědomí se nevypne spolu s tlukotem srdce, ale má jistý přesah. Jak velký ten přesah je a zda je teorie o reinkarnaci pravdivá, věda musí teprve dokázat. Doktor Parnia k zážitkům svých pacientů řekl: „Nejsou to halucinace, nejsou to iluze, nejsou to deziluze – jsou to reálné zážitky, které nastávají, když zemřete.“
Zdroj: Awareness during Resuscitation II: A multi-center study of consciousness and awareness in cardiac arrest, American Heart Association’s Scientific Sessions in Chicago – Dr. Sam Parnia
