Rozmarné příběhy v čase moru. Jak se zrodil Dekameron

6.2.2020
Františka Vrbenská
Další fotky

Groteskní situace častá v dějinách: lidé si připouštějí ohrožení příliš pozdě, a když nastane, snaží se uniknout strachu všemi způsoby. Požehnaného léta Páně 1348 české země pod vládou Karla IV. prosperovaly. Ale za hranicemi už morová rána kosila miliony lidí, brzy pronikla i na naše území. Během prvého a pár následujících roků svého řádění zredukovala osídlení kontinentu na polovinu.  Do kvetoucí Florencie dorazil bubonický mor v březnu, polevil až na podzim. Prudce nakažlivá nemoc usmrtila 60 tisíc osob z původních 100 tisíc obyvatel. Zemřela také manželka obchodníka Boccaccia di Chellino, nevlastní matka jeho nemanželského, nyní dospělého syna – zplodil jej s jakousi Francouzkou.

Černá smrt kosila Pražany po tisících. Zůstaly nám po ní hřbitovy a morové sloupy

S pětatřicetiletým vzdělancem Giovannim Boccacciem měl počestný florentský podnikatel potíže. Místo aby se věnoval finančnictví nebo právu, propadl umění. Z Neapole, kde od časného mládí studoval a měl získávat komerční know-how, si po dvanácti letech přivezl do Florencie truhlici svých děl. Že Giovanniho nadání oceňovali i na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou? Bylo zapotřebí nástupce do vedení rodinné firmy, nikoli básně, rytířské romány, tragické eposy! Nejsou na nic, byť autor obohatil témata rytířství a lásky o plody vlastního pozorování reality, ovšemže podávané v ušlechtilém a důstojném hávu. A proč mladý muž místo řádné práce mrhá tolik času sepisováním rozličných příběhů?

Navštivte ukrytý klenot Lombardie. Italské městečko Bergamo

Strašlivé události, které ničily Florencii, musely krutě zasáhnout Giovanniho srdce, o to hůře, že patřilo vnímavému poetovi. Vyrovnal se s obrazy děsivé zkázy tak jako jiní umělci, tvorbou. Vylíčil obraz černé smrti a chaosu, který ji provázel. Vložil ho jako prolog k rámcové osnově své nové a prozaické knihy, do níž zasadil nashromážděné příběhy a přidal četné další, až jich byla rovná stovka. Dojmy z morové rány spojil s odvěkým a nestárnoucím literárním trikem: povídky-příběhy jsou vyprávěny ústředními postavami knihy.

Čirý děs a hrůza, to jsou Hoffmannovy povídky. Straší už nás přes 200 let

Hybatelem dění se stává skupina mladých žen; dalo by se říci, že Boccaccio dlouho vyznával ducha (téměř) feminismu a dámám stranil, než na ně prý pro nešťastnou lásku zanevřel. Urozené slečny Fiammeta – snad ztělesnění jeho neapolské zbožňované, Filomena, Emilia, Pampinea, Lauretta, Neifilie, Elisa se rozhodnou opustit nešťastnou Florencii a utéci se do venkovské vily. Přiberou něco služebnictva, a protože potřebují také ochranu a jinou než dámskou společnost, přizvou tři mládence rovněž šlechtického původu: Pamfines, Filostrates a Dione ochotně přijímají.

Egypt? Řecko? Itálie? Kanáry? Pro nejkrásnější vzpomínky stačí jít často za humna, stejně jako tenkrát…

Po čtrnáct dní si mladí lidé krátí čas vyprávěním, ovšem s výjimkou víkendů. Odtud název Dekameron odvozený z řečtiny: déka – deset a hémerá – den. Prstenec povídek či novel je členěn podle jednotlivých dní, vždy zasvěcených jinému námětu. Každého dne si skupinka zámožných uprchlíků volí „krále“ či „královnu“. Tento moderátor rozhoduje o způsobu, jímž bude konkrétní den stráven. Řídí procházky, venkovní konverzace, tance a písně, určuje téma vyprávění, v němž se střídají: každého dne deset příspěvků proložených komentáři účastníků. Každý večer uzavírá melodie (píseň) k tanci, zpívaná jedním z vypravěčů. Tyto „canzoni“ zahrnují některé z Boccaccioových nejlepších lyrických veršů.

Očistný oheň

Očistec jako strašák středověkého člověka. Proč všechny děsil?

Střídají se anekdotické historky a romance s akčními prvky, smích a slzy, úcta ke konvencím s otevřeným přístupem k osobnímu chování. V rolích aktérů je zastoupena tehdejší společnost v celé své pestrosti. Boccaccio evidentně čerpal ze skutečných zážitků svých současníků, někdy převzal a nově zpracoval antickou látku, lidovou slovesnost, pohádky. Vypráví se o sporech, hravých i krutých intrikách, hříčkách, podvodech, dobrodružstvích, hrdinství, zbabělosti, hlupáctví i chytrosti, podlosti a šlechetnosti, zlu a dobru, vášni a oběti, náhodách a osudu, láskách nešťastných i šťastných.

Největší ruská carevna by letos oslavila 290. narozeniny. Legendy se o ní vyprávějí dodnes

Dodnes upoutají hbitě podívané příběhy a přebohatý, přitom věcný jazyk, oplývající slovními hříčkami, kultivovaný a vtipný zároveň. Boccaccio nešetřil erotikou, přičemž se vyhnul vulgaritám, a satirou proti šlechtě, duchovenstvu, učencům i měšťanům. Pro obojí byl Dekameron zapovídán. Právě tak ale budil nadšení a obdiv, stal se vzorem pro další literární vypravěče, například Geoffreye Chaucera nebo krajana Mattea Bandella. Tvůrce Dekameronu se později přiklonil k přísnější katolické víře a latině. K stáru, v hmotné nouzi a duchovní strázni se svého vrcholného díla v italštině zřekl. Dekameron žije dodnes.

Cyril Bouda navrhl vitráže pro sv. Víta i gobelíny s Prahou. Nejraději ale máme jeho knižní ilustrace

Vznikl mezi lety 1348–53; stále je znovu vydáván. První český překlad z některých textů pořídil kontroverzní syn českého krále, duchaplný Hynek z Poděbrad; Boccacciovi vzdal poctu svým rozkochaným Májovým snem. Dekameron  inspiroval generace výtvarníků, zvláštní obliby dosáhl u anglických prerafaelitů 19. století. První filmová adaptace některých ze stovky rozmarných povídek se objevila hned v r. 1920 – a následovalo více než čtyřicet dalších.

Poslední Čech na českém královském trůně. Jiří z Poděbrad chtěl být panovníkem dvojího lidu

Patří k nim Il Decamerone od kultovního režiséra Piera Paola Pasoliniho (1971) nebo ve stejném roce natočené československé Hry lásky šálivé, loutkový snímek Jiřího Trnky Archanděl Gabriel a paní Husa (1965), nebo nejnovější zpracování, moderně pojaté The Little Hours (Hodinky, 1917). Bohužel neuspěl zajímavý koprodukční, italsko-francouzský film Meraviglioso Boccaccio (Úžasný Boccaccio, 2015), který se snažil zachytit atmosféru předlohy: kontrast města pohlceného katastrofou a velmi mladých lidí, kteří se v té hrůze snaží najít chuť k životu i smysl jeho zákonitostí.

FOTO: Rozmarné příběhy v čase moru

Rozmarné příběhy v čase moru - DekameronRozmarné příběhy v čase moru - Giovanni BoccaccioRozmarné příběhy v čase moru - Boccaccio a FlorenťanéRozmarné příběhy v čase moru - morRozmarné příběhy v čase moru - manuskript
Další fotky
Rozmarné příběhy v čase moru - stránka z DekameronuRozmarné příběhy v čase moru - BoccaccioRozmarné příběhy v čase moru - iluminaceRozmarné příběhy v čase moru - BoticelliRozmarné příběhy v čase moru - knihtiskRozmarné příběhy v čase moru - básník a královnaRozmarné příběhy v čase moru - klasicismusRozmarné příběhy v čase moru - příběhRozmarné příběhy v čase moru - vyprávěníRozmarné příběhy v čase moru - LisabettaRozmarné příběhy v čase moru - prerafaelitéRozmarné příběhy v čase moru - seceseRozmarné příběhy v čase moru - zahradaRozmarné příběhy v čase moru - filmRozmarné příběhy v čase moru - Dekameron ve filmu

Giovanni Boccaccio nebyl obscénní šprýmař nebo smyslný cynik.  Poprvé ve středověku svobodně ukazuje člověka, který bojuje s nepřízní štěstěny a učí se ji překonat. Musí bez hořkosti přijmout důsledky vlastního jednání a skutečnost takovou, jaká je; omezit svou touhu na to, co je lidsky možné, a bez lítosti se zříci nedosažitelných snů – pak si může uvědomit své pozemské štěstí. Boccaccio trvá na lidských schopnostech i na jejich nevyhnutelných omezeních, aniž by odkazoval na zásah Boží milosti.

„Walt Disney Východu“ i zakladatel českého animovaného filmu. Jiří Trnka se nedožil ani šedesátky

Není divu, že se Dekameron dostal na oficiální seznam publikací zakázaných římskokatolickou církví (Index librorum prohibitorum platný v letech 1559 – 1966). Vzpomeňme teď nedávného 645. výročí úmrtí Giovanniho Boccaccia (16. 7. 1313 – 21. 12. 1375) – a přesně 120 let ode dne, kdy bylo jeho mistrovské dílo vyňato ze soupisu kacířských knížek. Chceme-li spisovateli a básníkovi vzdát díky, otevřeme třeba Cyrilem Boudou nádherně ilustrované vydání příběhů, které se zrodily v čase moru…



Nepřehlédněte