Vlastně se dá říct, že měl štěstí, že jako bratr nacistického zločince Hermanna Göringa neskončil ve vězení nebo na popravišti. A sotva bychom také hledali jinou dvojici bratrů, jejichž životní postoje, a nakonec i osudy by byly tak rozdílné.
Z čistě filmařského hlediska ji nelze upřít objevení a zavedení řady novátorských postupů práce s kamerou, které jí její mužští kolegové nepokrytě záviděli. To, že pracovala přímo pro Hitlera, ji navíc „přihrálo“ příležitosti, k jakým se hned někdo nedostane. Sice za to později zaplatila, nejspíš toho ale nikdy později nelitovala.
Během své mise v Litvě v letech 1939 – 1940 vpisoval tranzitní víza do Japonska žadatelům do pasů ještě cestou na nádraží, protože Litvu musel nakonec opustit i on sám. Ocenění svého statečného činu se dočkal Čiune Sugihara dočkal až těsně před smrtí.
V protektorátu Čechy a Morava nebylo nenáviděnějšího nacisty než Karla Hermanna Franka. To on stál za všemi brutálními útoky proti českému lidu – počínaje stanným právem a vypálením Lidic či Ležáků a konče zbytečnými popravami na konci války v Terezíně. Není divu, že Češi dychtili po pomstě.
Asi málokoho napadne, že se v pražské Branické skále na pravém břehu řeky Vltavy skrývá zajímavý pozůstatek druhé světové války. Jedná se o nedokončenou podzemní továrnu, která se zde začala budovat pravděpodobně v roce 1944. Tato továrna nesla krycí název Bronzit a vznikla v době stále častějších spojeneckých náletů, kdy bylo potřeba ukrýt výrobu do podzemí.
Jmenoval se Gregor Strasser a narodil se 31. května 1892 do rodiny katolického soudního úředníka v malém bavorském městě Geisenfeld. Začínal ve Freikorpsu a nakonec mohl být v Německu druhý hned po Hitlerovi. Doplatil na to, že odmítl nabídku, která se neodmítá.
Proč za protektorátu stihl neskutečně krutý osud právě Lidice? Podle všeho mělo toto místo smůlu odjakživa…
Každý správný zámek nebo hrad je opředen pověstmi. Renesanční zámek Nelahozeves je od barokního zámku Veltrusy vzdálen ani ne pět kilometrů. Prý by je měla spojovat tajná chodba. Co je na tom pravdy?
Jestli měli českoslovenští komunisté nějakého mučedníka a ikonu, byl jím novinář Julius Fučík, kterého popravili nacisté v roce 1943. Jeho dílo Reportáž psaná na oprátce, které psal ve vězení a vynášel ho pomocí motáků, vyšlo v různých jazycích.
Za druhé světové se bulharské carství v roce 1943 úplně nesmyslně přidalo na stranu německých nacistů. Pak měli Bulhaři poslat na 48 tisíc svých židovských obyvatel na jistou smrt. Už na ně čekaly vlakové soupravy a flotily lodí. Bulhaři je ale nikam neposlali, a to ještě dlouho před tím, než bylo jasné, že je Německo poraženo. Kdo jim poskytl nezištnou pomoc a nenechal je zemřít v koncentráku?