Pověsti vyprávějí hned o dvou chodbách vedoucích ze zámku Nelahozeves, který je ve vlastnictví rodu Lobkowiczů.
Jedna měla vést do Tatin, což je oblast mezi Nelahozevsí a Lobčí (kralupská čtvrť). Údajně ji používal jistý loupežník Beneš, který na zámek chodil krást. Když už jsme u cenností, traduje se, že když Švédi vyrabovali Prahu, nechali cennosti z hlavního města zazdít v zámku.
Druhá chodba vedla pod řekou Vltavou, nad kterou se Nelahozeves vypíná, až do Veltrus. Ta skutečně existovala, během druhé světové války ji využili nacističtí vojáci, ale v současné době je zazděná. Váže se k ní pověst, že tu páni nechali zazdít všechny řemeslníky, kteří se podíleli na její výstavbě, aby její existenci nikomu nevyzradili.
Nelahozeves je známá také díky slavnému rodákovi Antonínu Dvořákovi, jehož rodný dům najdete poblíž nelahozeveského zámku.
Abychom nezapomněli na Veltrusy, tak k nim se váže pověst o tom, že se v parku před bouří zjevuje ohnivá koňská hlava a je slyšet rachot jedoucího kočáru. A proč?
Místní hraběnka si udělala vyjížďku kočárem po panství a k večeru ji zastihla bouřka. Lehkovážný vozka zprvu nic neřešil, ale pak dostal strach a nakonec ho zabil blesk. Vůz se zaklínil v bahně a koním se podařilo vyprostit se z popruhů a utéct. Už je nikdo nikdy neviděl.
Co je pravdou, tak to, že na zámku byl za druhé světové války Lebensborn.
Na zámku Veltrusy se natáčela řada filmů. Amadeus, Hejkal nebo také Malá mořská víla, ve které si zahrál roli prince Petr Svojtka.
