Kupodivu těch změn zase tolik není. Lidé v roce 1938 žili téměř jako my dnes. Hlavně však netušili, že za pár dní už bude kvůli Mnichovské dohodě všechno jinak.
Místní obchod je zvenčí dokonalé retro, restaurace na náměstí otevírá někdy taky až ve tři odpoledne a infocentrum jen třikrát týdně. Retro je i budova místního obecního úřadu a úředníky před ataky mimo úřední dobu chrání mříž silně připomínající katr ve věznici. Spěchem a stresem tato obec tedy rozhodně netrpí.
I za první republiky lidé řešili svou váhu. Tento originální recept na zhubnutí přinesl dobový tisk v roce 1938. Není důvod, proč by neměl fungovat i dnes.
Až budete vědět, co obsahují, asi je nebudete jíst. Třeba rozemleté kosti nebo barvu z chemicky vyluhovaných broučků. Některé u nás prodávané špekáčky. V obchodech ale můžeme koupit i takové, které jsou kvalitní – tedy z masa, sádla, soli, vody a koření.
Jakub tíhl k hudbě už od malička. První skladby složil jako šestiletý chlapec, v sedmi začal chodit na klavír do hudební školy a muzika už ho nikdy neopustila. Na sklonku loňského roku se stal předsedou Kruhu klavírníků, varhanářů, stavitelů a restaurátorů klávesových hudebních nástrojů.
Podívejme se, jak to chodilo dřív. Dnes se zaměříme na předškolní léta, tedy mateřské školy. Jejich předchůdcem byly takzvané Opatrovny, které začaly vznikat v první polovině devatenáctého století. Důvod jejich vzniku byl prostý – bylo zapotřebí každé ruky, a tak při rozšiřování manufakturní výroby byly do pracovního procesu zařazovány i ženy.
Ráda listuji ve starých časopisech a prohlížím si fotky z doby mojí babičky. Oblečení bylo proti tomu dnešnímu možná trochu nepraktické délkou i materiálem, přesto však mělo šmrnc, eleganci a úroveň. Máme z té doby však i ještě i jiné fotografie…
Pojďme se vydat na další procházku na naší vlasti. Jak vypadala dřív? Spousta z nás si to nepamatuje. Mezi lidmi běhá tolik krásných snímků, které byly na světě, když tu ještě spousta z nás nebyla.
Pojďme se vydat na další procházku na naší vlasti. Jak vypadala dřív? Spousta z nás si to nepamatuje. Mezi lidmi běhá tolik krásných snímků, které byly na světě, když tu ještě spousta z nás nebyla.
Pojďme se znovu podívat obrazem napříč naší krásnou republikou. Mezi lidmi běhá tolik krásných snímků, které byly na světě, když tu ještě spousta z nás nebyla. Minule jsme se podívali do Prahy a dnes si zaskočíme do Brna.
Pevné kořeny letních táborů existovaly už v době nástupu komunistického režimu. Historie táborů sahá už do doby před rokem 1948 a nekonaly se jen v Československu. První pokusy o letní pobyty dětí v přírodě se datují do let 1861 a probíhaly v Americe.
Pojďme se podívat obrazem po naší krásné republice. Mezi lidmi běhá tolik krásných snímků, které byly na světě, když tu ještě mnozí z nás nebyli.
Každý si pamatuje na svoje dětství, dospívání, první brigády a pracovní místa. Vzpomínáme na to, jak jsme se jako děti oblékali, co jsme jedli, s čím jsme si hráli, co se nám líbilo a co už méně…
Mám za to, že s televizní programovou skladbou kolem roku 1980 by si dnešní populace asi stěží vystačila, co myslíte? Vysílání začínalo ráno v šest a končilo o půlnoci a na výběr jsme měli ze dvou programů – jedničky a dvojky.
Se školními roky jsem měla úzce spjatý i pionýrský tábor. My pionýři z Buštěhradu jsme jezdili na Střelu nedaleko Rabštejna. Psal se rok 1983. Jedno odpoledne přišla bouřka, která napáchala velké škody. Vyvázli jsme bez jakýchkoli ztrát, ale nedaleko nás stanoval berounský tábor a tam jim bouřka poničila stany…
Ať už to byl mončičák, panenka na klíček, Rubikova kostka nebo barevná pružinka, která se spustila za schodů a vtipně „sestoupila“ až dolů, všechny tyhle hračky si více či méně pamatujeme z dob našeho dětství. I pro děti narozené krátce po sametové revoluci jde o příjemnou nostalgii. Pamatujete si ještě na tyto poklady?
Dnešní prvňáčci ani netuší, jak to mají jednoduché oproti těm, kteří se seznámili se základní školou v minulém století. Všichni jsme museli psát nejdřív obyčejnou tužkou. Až ve chvíli, kdy jsme ji zdrželi zlehka a netlačili na ni, přišel ten velký den. Soudružka učitelka nám dovolila přinést si plnicí pero.
Znáte Igráčka? Tato lidská figurka byla velice populární v období normalizace, po 89. roce zájem o ni trochu ochladl, ale i přes tyto peripetie je Igráček v prodeji dodnes, dokonce má svou vlastní výstavu.
TUZEX – to byla extra třída! Obchod, kde se nakupovalo za kupony, kterým se říkalo bony. Jezdili jsme s rodiči na dnešní Evropskou ulici, vedle Koospolu, který tam dnes už není.
KOMENTÁŘ – Moc ráda vzpomínám na dětství a hračky. Neměla jsem jich zdaleka tolik jako dnešní děti, ale nijak to neubralo na kvalitě prožitku. Spíš naopak.