Postava svatého Václava neodmyslitelně patří k české národní tradici. Význam této osobnosti se v průběhu dějin značně proměnil. Pro současnou českou společnost přemyslovský kníže znamená především den volna, který nám patron českých zemí přináší rok co rok 28. září. Čím vším však skutečně Václav byl a je?
Narodil se patrně roku 907 a dle dobových pramenů byl 28. září roku 935 zavražděn na objednávku svého bratra Boleslava ve Staré Boleslavi. O životě a smrti knížete Václava vypráví hned několik významných hagiografických pramenů, z nichž některé pochází z doby krátce po jeho smrti. Nejstarší vyobrazení sv. Václava se objevuje v iluminovaném rukopisu tzv. Gumpoldovy legendy sv. Václava, dále na stříbrných českých mincích, takzvaných denárech, a na pečetích českých panovníků.
Je tedy možné konstatovat, že s ohledem na dobu, kdy kníže Václav vládl, toho o něm víme poměrně dost. Legendy se často zmiňují o Václavově dětství a problematickém vztahu s matkou Drahomírou. Někteří historikové se domnívají, že Drahomíra nebyla Václavovou matkou, nýbrž macechou, a možná právě proto se výchovy malého Václava záhy ujala jeho babička Ludmila. Právě ona byla nejspíš příčinou Václavova agilního příklonu ke křesťanství. V přemyslovské rodině obecně nepanovaly nijak vřelé vztahy, neboť sama Ludmila byla na objednávku své snachy uškrcena. Později byla prohlášena za svatou a mučednici.
Václav se stal knížetem někdy po smrti svého otce roku 921, nejpozději však roku 925. Rozsah přemyslovského dominia ovšem patrně nebyl tehdy větší než současný Středočeský kraj. Zprávy, které zaznamenávají jeho domácí politiku, se vesměs shodují na jeho snaze upevnit pozici Přemyslovců v rámci českého státu. Podobnou nepříliš expanzivní linku sledoval Václav i v politice zahraniční. Poté co se panovníkem sousední Východofrancké říše stal výbojný Jindřich Ptáčník, zavázal se dle tradice odvádět západním sousedům takzvaný tribut, daň za udržení míru. Jeho výše není spolehlivě historicky doložitelná a jedná se o věc v té době běžně praktikovanou. Budeme-li se držet Kosmovy kroniky a hagiografických pramenů, byl právě onen tribut jedním z úhelných kamenů sporu mezi přemyslovskými bratry.
Deset let po nástupu na knížecí stolec byl kníže Václav úkladně zavražděn před dveřmi kostela ve Staré Boleslavi. Bratr, který po něm nastoupil, se nečekaně sám záhy významně zasadil o svatořečení bratra, jehož smrt zapříčinil. Václav se tak stal prvním svatořečeným Čechem.
Václav začal být záhy uctíván jako svatý pro svou, v legendách mu připisovanou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péče o chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní) a také pro posmrtné zázraky. Václav se prokazatelně zasadil o šíření křesťanské víry v tehdy ještě do značné míry pohanských Čechách. Nechal postavit na pražském hradišti nový kostel zasvěcený sv. Vítu.
Později se tento významný český světec stal symbolem českého státu. Svatováclavský kult ovšem není jen lokální záležitostí. „Král“ Václav je uctíván jako svatý po celém světě a k jeho osobě se vztahuje i známá britská viktoriánská vánoční koleda. Je patronem nenásilné diplomacie a míru.
Mimo jiné je i patronem vína a piva. O jeho vřelém vztahu k alkoholu se zmiňuje dokonce i Kosmas a Kristiánova legenda praví: „A přihodilo-li se mu někdy, když jako kníže mezi takovými zvířaty hodoval, že pozdním večerem nad obyčej hojněji se napil, ze spánku časně ráno se vytrhl a rychle spěchal do chrámu, a jakmile nějakého kněze nebo klerika tam zastihl, z roucha, v které byl oděn, ať bylo sebelepší, se svlékl a tu dal jim je. A padaje mu k nohám, snažně prosil, aby se zaň co nejusilovněji u Krista Pána přimlouval, by mu milostivě prominul hřích, jehož se včerejší noci dopustil.“
Za zmínku patrně stojí i práce Záviše Kalandry, který ve svém díle České pohanství zpochybnil existenci svatého Václava, jakožto skutečné historické postavy (v podstatě jej historicky ztotožnil s Boleslavem). Namísto toho jej označil za součást pohanského panteonu Čechů teprve dodatečně využitého křesťanstvím. Pracuje se s podobností významu jmen Boleslav a Václav, který ukazuje na imperativ „více slav“. Obecně se ovšem životní příběh knížete Václava považuje za dostatečně historicky doložený.
(Autorem textu je Štěpánka Kopřivová.)
Zdroj: STEHLÍKOVÁ, Dana. Svatý Václav ochránce České země. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008
KALANDRA, Záviš. České pohanství. Praha: Academia, 2018
VANÍČEK, Vratislav. Svatý Václav: panovník a světec v raném středověku. Praha: Paseka, 2014
