Valdštejnský palác – sídlo senátu
Valdštejnský palác, jednu z nejvýraznějších staveb českého raného baroka, dal v letech 1623 až 1630 vystavět jeden z nejmocnějších a nejbohatších šlechticů té doby Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583 Heřmanice u Jaroměře – 1634 Cheb). Český vojevůdce a politik pro něj vybral místo někdejšího Trčkovského paláce a dalších 23 domů, tří velkých zahrad a cihelny.
Původně nevýznamný a chudý příslušník české šlechty udělal závratnou kariéru, stal se generalissimem císařské armády, aby byl později prohlášen za zrádce říše, císařskými důstojníky zavražděn a jeho majetek zkonfiskován. V době jeho největší slávy mu patřila značná část Čech od Frýdlantu přes Jičín, ze kterého chtěl zřídit hlavní město svého panství, až skoro ke Hradci Králové.
Valdštejn miloval vše italské
V té době se rozhodl vybudovat honosné sídlo, které by konkurovalo i Pražskému hradu. Pro budování Valdštejnského paláce pozval významné architekty, stavitele, malíře, sochaře i další umělce a řemeslníky.
Jako mladý šlechtický kavalír se Valdštejn vydal na studijní cestu po Evropě. Předpokládá se, že navštívil Holandsko, Anglii, Francii, ale nejvíce mu asi učarovala Itálie, protože později pro stavby svých paláců najímal výhradně italské stavitele a malíře.
Na stavbě Valdštejnského paláce působilo více stavitelů, podle všeho byl vlastním architektem paláce Giovanni Battista Pieroni (1586 ve Florencii – 1654), Andrea Spezza (1580 v Arognu ve Švýcarsku – 1628), dříve považovaný za autora, byl výkonným stavitelem.
Uměleckou výzdobu zahrady Valdštejn svěřil císařskému sochaři Rudolfa II. Adrianu de Vriesovi. Ten ve Valdštejnské zahradě vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen.
Muž, který přivedl sochařství z renesance do baroka
Holandský sochař Adrian de Vries (patrně 1556 v Haagu – 1626 v Praze) asi ještě v chlapeckém věku vstoupil v Delftu do dílny sochaře Willema Danielsze van Terrode, pak pracoval ve florentské dílně sochaře Giambologniho a v Miláně se stal hlavním pomocníkem Pompea Leoniho. V Praze působil poprvé v letech 1589 až 1594 a pak po roce 1601, kdy mu Rudolf II. udělil titul císařského dvorního sochaře. (Titul byl Vriesovi odměnou za dřívější bronzové sousoší Merkur unášející Psýché, kterým dnes možno potěšit oko v Louvru.)
V té době byla na Pražském hradě dobudována slévárna bronzu. Umělec tehdy vytvořil řadu přípravných studií pro sochařskou výzdobu Nového, dnes Španělského sálu. Mezi léty 1603 až 1609 sochař císaře Rudolfa II. třikrát portrétoval.
Adrian de Vries zůstal Praze věrný i po císařově smrti (1612). Vyvrcholením jeho práce se stala objednávka na sochařskou výzdobu Valdštejnské zahrady a zahrady pro Lichtenštejny. Ta ale byla realizována asi jen zčásti. Dokončené sochy se již nedostaly na místa určení, neboť Adrian de Vries i Karel I. z Lichtenštejna zemřeli krátce po sobě. (My se aspoň můžeme potěšit sochou Herkules s jablky Hesperidek z let 1624/25 v Muzeu hl. m. Prahy).
Tři týdny před svým skonem Adrian de Vries zakoupil dům v Lázeňské ulici č. 483/3 na Malé Straně. Byl pohřben v nedalekém kostele sv. Tomáše.
Památky ukradli Švédové
Bronzové sochy Adriana de Vries, původně se nacházející ve sbírkách císaře Rudolfa II., umístěné v zahradě Valdštejnshého paláce, ale i v dalších evropských městech, odvezla švédská vojska 1648 do Stockholmu jako válečnou kořist. Jednalo se nejméně o 32 bronzových soch ukořistěných na konci třicetileté války. Původně byly rozmístěny do zahrad Drottningholmského paláce, kde však trpěly vlivem počasí, a proto byly převezeny do objektu Dragonstallet, který se od 2001 stal Museem de Vries.
Palác zůstal v rodině
Poté co irský žoldnéř partyzánou ukončil život Albrechta z Valdštejna, byl jeho obrovský majetek zkonfiskován. Valdštejný palác ale dostal člen rodiny Maxmilián hrabě z Valdštejna (+1655), polní maršál a nejvyšší komoří, na vdovu Isabellu Kateřinu z Harrachu (1601 až 1656) a dceru Marii Alžbětu provdanou Kounicovou (1625 až 1662) zbylo jen českolipské panství. (Vévodův jediný syn Albrecht Karel zemřel roku 1627 ve třech týdnech na vrozenou syfilis.)
Valdštejn do vzhledu zahrady sám mluvil
Valdštejnská zahrada vznikla ve stylu italského manýristického parku, a jak vyplývá z dochovaných dopisů Adriana de Vriese, na jejím vzhledu se aktivně podílel svými návrhy a připomínkami sám Albrecht z Valdštejna. Svou rozlohou více než 14 tisíc metrů čtverečních je druhou největší zahradou v centru Prahy, větší jsou jen zahrady Pražského hradu.
Trojské války v zahradě
Vzhledem k prostorovým možnostem je zahrada členěna do několika částí.
Na východní straně je dominantní sala terrena, trojosá kolosální otevřená stavba, odpovídající svou výškou Hlavnímu sálu. Strop je ozdoben freskami, dělenými do tří sekvencí řeckého Olympu: uprostřed Zeus s Herou a Venuší, na jižní straně bohové Trójanů a na severní bohové Helénů. Medailony kolem Olympu znázorňují hrdiny Trojské války, jejíž tematika je i ve třech lunetách na čelní stěně.
De Vriesovy bronzové sochy lemují hlavní cestu Valdštejnské zahrady před salou terrenou. Nachází se mezi nimi například bůh moře Neptun, bůh vína Bakchus, věštec Láokoón se syny či kráčející kůň a kůň s hadem. Umělec kromě souboru bronzových soch antických bohů, bohyň a koní pro Valdštejna zhotovil sousoší Herkula zápasícího s Kentaurem, který chce unést jeho manželku Deianeiru. Sousoší zdobí kašnu uprostřed malého bazénku ve východní části Valdštejnské zahrady.
Pávi, sumci, štiky, ve voliéře výři
Na opačné straně zaujme rybníček s umělým ostrovem se sochou Herkula, bojujícího se saní (socha je starší, asi z roku 1593, patrně byla v císařových sbírkách).
Na jižní stěně je unikátní umělá krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a voliéra pro exotické ptactvo. Pokud se návštěvníci zadívají na krápníkovou stěnu pozorně, mohou v ní rozpoznat ukryté siluety živočichů nebo pitvořící se obličeje.
Zahradou se volně pohybují pávi korunkatí a bílí (chovají je zde od roku 2000), v rybníčku je množství rozmanitých druhů ryb, sumci, štiky, zlatí jeseni nebo kapři Koi, kteří jsou považováni za nejkrásnější okrasné ryby na světě. A hnízdí zde volně žijící divoké kachny a slípka zelenonohá. V zahradě jsou také zajímavé druhy stromů (např. fíkovník, mišpule, magnólie).
Valdštejnská zahrada je volně přístupná z Letenské ulice od 1. dubna do 31. října. Otevírací doba v dubnu a květnu je od 7.30 do 18 hodin, o víkendu a ve svátek od 10 hodin, v době státních svátků je slavnostně osvětlena a otevřena až do 22 hodin. V sale terreně probíhají v letní sezoně koncerty pro veřejnost, divadelní představení a jiné kulturní akce.
