Jako mladičká komsomolka se Zoja dobrovolně přihlásila k boji proti okupantům, ale nedokázala si zřejmě úplně dobře představit, co to doopravdy znamená. Byla dopadena hned během své první diverzní akce, ale i tak svou odvahou inspirovala další spolubojovníky. Jako první ženě jí byl také udělen titul Hrdiny Sovětského svazu. Posmrtně.
Představujeme vám inovativní povrchový materiál Fenix Ntm pro interiérový design vyvinutý v laboratořích Arpa Industriale v Itálii. V komerční sféře je vhodný pro kancelářský, nemocniční i hotelový nábytek a vybavení recepcí.
Rok utekl jako voda a zase jsou za dveřmi Vánoce. Advent klepe na dveře a s jeho příchodem jeví se mi lidé jako by se rozdělili do dvou skupin. Zatímco jedna začne zmatkovat a brát útokem nákupní centra, protože musí nakoupit co nejvíc co nejdražších dárků, ta druhá se naopak zastavuje, rozjímá a vítá nadcházející období s láskou, pokorou a zklidněním.
Tím nešťastníkem byl Ernst Julius Röhm (28. 11 1887 – 1. 7. 1934), důstojník, velitel a spoluzakladatel polovojenských oddílů SA (Sturmabteilung, nacistických „úderných oddílů“), tzv. „hnědých košil“. Dlouho patřil mezi Hitlerovy nejbližší soukmenovce, časem se ale stal Hitlerovi vrcholně nepohodlným.
O dětech se říká, že jsou bezelstné a upřímné. Lze s tím souhlasit. K zákeřnosti a falši musejí teprve dozrát. Ani ta upřímnost však není veskrze pozitivní vlastnost. Dokáže ublížit, a pokud není pod kontrolou rozumu, je často i velmi krutá. Děti dokážou být velmi kruté ke svému okolí. Stačí k tomu brýle, pár kilo navíc, rovnátka, nebo chybějící zázrak elektroniky, bez kterého je dnešní dítě prakticky vyloučeno ze společnosti vrstevníků.
Polský televizní seriál S nasazením života sklidil úspěch u diváků v celém sovětském bloku, včetně tehdejšího Československa. Strůjcem úspěchu byl především představitel titulní úlohy.
V USA ji ve svém „uranovém milíři“ 2. prosince 1942 demonstroval italský fyzik Enrico Fermi (29. 9. 1901 – 28. 11. 1954). V tomto pokusu zúročil své teoretické poznatky a otevřel USA, později i dalším státům, cestu k výrobě atomové a poté i vodíkové bomby.
Svatba, sňatek, sobáš, vdavky, ženitba… Zkrátka slavnostní den, kdy vzniká manželství, svazek dvou milovaných lidí, kteří si slibují, že je to na celý život. Není třeba říkat, že často to dopadne jinak, než to v tento slavnostní den vypadá, ale to je povídání do jiného článku. Dnes vycházíme z toho, že to všechno dobře dopadne a ti dva milovaní a zbožňující se lidé spolu setrvají v lásce a úctě.
Knižní novinka Výpravy pro starší a pokročilé novináře a publicisty Jiřího Peňáse je cestopisem, jaký jste nejspíš ještě nečetli: i místa zdánlivě obyčejná a pro běžné turisty možná málo přitažlivá přibližuje autor se zápalem, erudicí a vtipem, který byste v tomto žánru nečekali.
Slavnostní večeře na Den díkůvzdání se neobejde bez krocana, sladkých brambor a dýně. Menu se odvolává na tradici zrozenou na počátku 17. století na východním pobřeží Ameriky. Tehdy byla první úspěšná sklizeň v nově založené osadě završena společnou hostinou anglických kolonistů a indiánů.
Boje mezi domorodnými novozélandskými kmeny byly před příchodem bělochů spíše pravidlem než výjimkou, a síly válčících stran bývaly vyrovnané. Než tuto rovnováhu narušil vychytralý náčelník kmene jménem Ngati-Toa, Nebeský úsvit (1768 – 27. 11. 1849).
Vánoce jsou svátky dětí a tak mnohé akce jsou na ně zaměřeny. Aktivity spojuje i to, že jsou zaměřené na pohádkový svět.
Pokud zaslechneme výraz doba ledová, vyvstane nám před očima pustá, zasněžená krajina, mamuti a srstnatí nosorožci. Promrzlí lovci v kožešinách a kamennými sekeromlaty v rukou, číhají na kořist, zatímco zbytek tlupy čeká v jeskyni, a doufá, že nepůjde spát s prázdným břichem. Celkem reálná představa je podpořena, pokud shlédneme film Cesta do pravěku. Na naší planetě se vystřídalo několik dob ledových, ta poslední, s názvem Würm, začala asi před sto tisíci lety a skončila v nepříliš dávné době, asi před deseti tisíci lety.
Asi všechno na světě má svůj začátek i konec, a to včetně takových veličin, jako je vesmír. O jeho počátcích panuje mezi vědci více méně shoda, jeho případný budoucí zánik je však otázkou mnohem, mnohem složitější. Nejpravděpodobněji prý zatím působí tři možné teorie. Na jedné zásadní věci se však vědci shodují již dnes – vesmír se neustále rozpíná a tento fakt hraje roli právě i ve dvou ze tří předpokládaných možnostech jeho zániku…
Den díkůvzdání se slaví v Severní Americe už čtyři století. Patří k němu opulentní večerní hostina s krocanem, radostné setkávání rodin a přátel, odpočinek a zábava. V USA soupeří s Vánocemi o věhlas největšího svátku, při němž se ke sportovnímu i kulturnímu programu přidává nákupní horečka.
Vysoká a ztepilá, hřívu tmavohnědých vlasů doplňuje alabastrová pleť a tmavě modré oči, pod přivřenými víčky trochu šikmé. K tomu někdy trucující, jindy hubatá, ale vždy smyslná ústa. Tak současníci popsali Barbaru Palmerovou, rozenou Villiersovou, považovanou za nejkrásnější ženu své doby.
Lenka má v pouhých čtyřiatřiceti letech za sebou velké zdravotní komplikace, trpí totiž velmi závažnou nemocí střev. Přes to všechno se jí po několika nezdařených pokusech podařilo otěhotnět a vede také pacientskou organizaci, aby mohla pomáhat lidem se stejnými obtížemi.
Nad ránem propuklo peklo jako z filmového hororu. Devětatřicetiletý učitel z předměstí Stuttgartu a otec čtyř dětí během několika minut zmasakroval celou svou rodinu. Když se začalo rozednívat, zabil dýkou nejprve manželku, která spala vedle něj. Pak se zvedl a odešel do pokoje chlapců, kde zavraždil svého šestiletého a sedmiletého syna, načež v další místnosti usmrtil obě své dcery. Poté svlékl zakrvácenou košili, převlékl se do čistých šatů a vyzbrojil se dvěma pistolemi. Zamkl byt, kde právě přerval pět nevinných životů a vyšel do světa. Peklo mělo ještě pokračovat.
Předposlední ruská carevna Marie Fjodorovna se narodila jako Marie Sofie (někdy též Dagmar) Dánská 26. 11. 1847 v Kodani jako čtvrté dítě z celkem šesti potomků dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky královny Luisy Hesensko-Kasselské. Jako jiným evropským princeznám i jí se stalo osudem právě Rusko.
Lidé již v dávných časech pozorovali přírodu. Nebyli přírodou obklopeni, žili v ní, byli její součástí po celý život. Příroda člověka živila, ale byla i často velice krutá a lidé nezřídka zápasili o holé přežití. Plynuly věky a lidé zjistili, že některé přírodní jevy se pravidelně opakují. Viděli Slunce vycházet i zapadat každý den na jiném místě obzoru. Viděli, jak každý den stoupá na obloze stále výš a více hřeje, aby po určitém čase zesláblo a uvadlo stejně jako jejich okolní svět. Pozorovali i to druhé, noční světlo, které nehřálo, ale i noc za nocí ubývalo, až se jeho srpek ztratil v ranních červáncích. Po nějakém čase se však objevilo a opět narostlo, do tvaru zářícího stříbrného kotouče.
