Lidská moč je neodmyslitelnou součástí života člověka od jeho prvních pravěkých kroků na zemi. V historii je zaznamenáno mnoho příkladů využití této tekutiny jako produkce lidského těla. Pojďme se tedy poohlédnout napříč historií, dneškem i budoucnem v čem si lidé myslí, že jim pomohla, kde ji využijí i jakým přínosem by mohla být dalším generacím.
Zlatavá barva moči údajně vedla v minulosti k domněnce, že je způsobena obsahem zlata. Alchymisté věnovali mnoho času pokusům extrahovat zlato z moči. To se jim sice nepovedlo, ale vedlo to k některým zajímavým objevům. Např. bílý fosfor byl objeven německým alchymistou Henningem Brandem v roce 1669, při destilaci fermentované (kvašené) moči. V roce 1773 francouzský chemik Hilaire Rouelle získal během svých experimentů vařením moči organickou sloučeninu močoviny.
Z historie moči
Tento prastarý lék objevuje ve všech starých náboženstvích a lékařských knihách. Nejstarší zmínku o moči obsahuje pět tisíc let starý védický text Damar Tantra. V odstavci učení Solomona ze Starého zákona se praví: „Pij vodu ze své nádoby a nevyčerpávej její cenné tekutiny, které přicházejí z vlastního pramene.“ Atharva Véda tvrdí, že „pokud důsledně pijeme moč, stane se univerzálním lékem“ nás samých.
Hippokrates učil systematicky používat ochranné způsoby, které jsou přirozené tělu, a pomáhat každým přirozeným lékem, jako je například moč, dříve než dojde na jiné způsoby.
Římané, jak tvrdí historik Suetonius, si cenili moči tak dalece, že císař stanovil taxu za každou kapku získanou z veřejných resortů. Dříve se bohaté ženy ve Francii v moči koupaly a čínští lékaři používali moč na odstranění bolesti krku.
V 19. století francouzský chemik Fourcroy napsal rozsáhlé dílo o očišťujících vlastnostech lidské moči. Mimo jiné uvádí: „Lidská moč je mimořádným objevem, jak v oblasti chemii, tak i v lékařství.“ Urinoterapie pronikla i do Ameriky. V roce 1810 jistý dr. Richard Hazeltine psal nadšeně o léku s mimořádnými léčivými účinky, který používaly některé matky (on rovněž), a jenž byl ve skutečnosti směsí čerstvé teplé moči, teplé vody, přírodního medu a trochy másla.
Moč je tedy často považována jako nejprimitivnější vnitřní lék, jako léčivý prostředek začala být zkoumána kolem roku 1773. Od té doby byla urinoterapie podpořena desítkami úspěšných studií.
Používala se také ve formě dezinfekce na rány, či omrzliny. Během první světové války ji i oficiální směrnice doporučovala jako ochranu proti jedovatým plynům napustit močí kapesník a přiložit jej na obličej – nejvíce v případech kdy nebyla k dispozici maska.
Světový ohlas urinoterapie (užívání moči pitím)
V září 1998 se uskutečnila Mezinárodní konference o urinoterapii. Její prezident Coen van der Kroon zde prohlásil: „Tato terapie je starý přírodní lék – jednoduchý a účinný, který dokázal svou všestrannou hodnotu, a bude čím dál více přijímán širším okruhem lidí, působících jak v oblasti přírodního léčitelství, tak běžného lékařství.“
Současnost
Americká firma Enzymes of America například používá speciální filtr pro sbírání bílkoviny z mužské moči. Málo se ví, že existuje okolo deseti tisíc sběren moči v jejich dceřiných společnostech. Získané látky pak používají k výrobě »urinokinázy«, velmi drahého léku proti srdečním záchvatům. Ačkoli nebudeme brát v úvahu otázku peněz a specifických výsledků těchto léků, je nutné mít na paměti, že uměle vyrobené látky se nemohou v žádném případě srovnávat s látkami vyrobenými vlastním tělem. Bez ohledu na to, co tvrdí renomované firmy, žádná umělá látka nemá takové účinky jako vlastní moč, protože jen vlastní tělo si vyrábí přirozená očkovací séra, látky proti rakovině, na vyrovnávání hormonálního systému i antialergika.
Léčba močí
Napomáhá při léčbě bércových vředů, zánětech kůže a křečových žil, při léčení plísní a u dalších chorob. „Patří mezi způsoby alternativní léčby, o jejichž účincích lze určitě vést diskuze, ale je fakt, že zdravému lidskému organismu konzumace moči určitě neškodí. Stejné je to i s přikládáním obkladů či zábalů na tělo, na elasticitu či jiné vlastnosti pokožky nemá sebemenší vliv,“ tvrdí urolog MUDr. Martin Jandák. Moč je čirá, obvykle světle žlutá (v zimě bývá o něco tmavší), když je čerstvá, tak téměř nepáchne, může být slaná i trpká, hodně záleží na složení stravy.
Prospěšné látky v moči
Základní funkcí ledvin je filtrace krve. Jejich produktem je moč, kterou tvoří některé z cenných částic pro zachování života: vitaminy, bílkoviny, enzymy, hormony, fagocyty, aminokyseliny a další. V moči se nachází D.H.E.A. (proslulý steroid, jemuž se v dnešní době přisuzuje schopnost působit proti stárnutí i rakovině), alantoin (používá se k přípravě různých mastí na rychlé léčení ran), faktor S (navozuje přirozený spánek), určité stimulanty žaludečních sekrecí (předcházejí vzniku vředů nebo zpomalují jejich růst), urinokináza (enzym, který přirozeně a rychle rozpouští sraženou krev) a ovšem močovina (obsahuje protibakteriální látky).
Lidská moč hnojivem
Moč je cenným hnojivem. Např. ve Finsku se v některých oblastech vracejí k tomuto starobylému způsobu hnojení. Doporučuje se ředit moč vodou 1:10. V Japonsku moč prodávali rolníkům na zpracování do hnojiv. Ve starověkém Římě byla moč lidí i zvířat používána jako bělící činidlo pro čištění oděvů.
Finští vědci otestovali, jestli dusík z lidské moči rostlinám pomáhá. Oseli čtyři záhonky řepou a sledovali, které hnojivo bude nejefektivnější. První záhonek pohnojili minerálním hnojivem, druhý močí smíchanou s dřevěným popelem, třetí pouze močí a čtvrtý nechali bez hnojení. Řepa hnojená pouze močí přibývala na hmotnosti o 10 % více než řepa hnojená minerálním hnojivem, řepa hnojená směsí moči a popela dokonce o celých 27 %. Finští vědci vidí uplatnění tohoto typu hnojení v první řadě v malých zahrádkách, které by využívaly zdroje ze speciálně upravených toalet.
Budoucnost
Zatímco současné roboty pohání jako primární zdroj energie elektřina, autonomní roboty zítřka bude možná pohánět biologický zdroj, který se teprve v místě potřeby promění na elektřinu. Těmto robotům se říká ekoboti (ekoroboti) a předpokládá se, že by mohli vyrábět elektřinu pro svůj vlastní provoz třeba sběrem všemožných odpadních biologických látek.
Výzkumem ekobotů se zabývají třeba vědci z bristolské univerzity, kteří vyvinuli první robotické srdce. Jako oběhová tekutina v tomto případě přitom slouží lidská moč, kterou by robot používal k chemické výrobě elektřiny. Současné prototypy ale zatím vyrobí elektrický proud s napětím jen několika málo voltů.
Ekobot s vlastním srdcem by si podle vědců čas od času zašel na veřejné záchodky, kde by ze septiku načerpal životodárnou tekutinu, a pokračoval v práci. Jeho vnitřní metabolismus by tedy skutečně připomínal člověka – jen by mu v těle nekolovala krev s kyslíkem…
Moč mají v Bristolu evidentně velmi rádi, neboť vyvinuli i proces jak močí nabít mobil…
Takže pokud se rozhodnete pro jakoukoliv variantu využití máte ji podloženou lékařsky i vědecky…jen záleží na vás do jaké míry také zafunguje vaše povaha a překonání třeba i sami sebe…
