Boží následovnice nebo schizofrenička? Jak to ve skutečnosti bylo s Janou z Arku

Sedmnáctiletá vojevůdkyně

Johanka se narodila v relativně bohaté sedlácké rodině v lotrinské vsi Domrémy v roce 1412 – v době, kdy se nad Francií stahovala černá politická mračna. Nesvéprávný král Karel VI. totiž zbavil následnictví trůnu svého syna a francouzskou korunu přenechal anglickému králi. Podepsaná smlouva měla začít platit v okamžiku smrti francouzského krále, který zemřel v roce 1422. Francouzi sice odmítli nevýhodnou smlouvu respektovat, ale jejich odpor byl dlouho slabý a roztříštěný. Chyběl jim vůdce. A jen málokdo tehdy tušil, že se jím stane nedospělá a neurozená dívka.

Velká láska Jany Kastilské, řečené Šílené. Ve světě mužů to měla opravdu těžké

Jana už ve 14 letech začala slýchávat boží hlasy, respektive hlasy svatých, které jí sdělily, že právě ona je vyvolená, jež má spasit a zachránit celou Francii. A zbožná dívka jim nakonec uvěřila a začala jednat. Vydala se za následníkem trůnu, vymohla si na něm malé vojsko a s lilií vyšitou ve znaku korouhve vyjela do boje proti Angličanům. A dařilo se jí znamenitě. Osvobodila Orléans i několik dalších měst, a nakonec dorazila k Remeši, kde byl díky ní nerozhodný následník trůnu korunován novým králem.

Nevěděl, že je králem. Jiří III. a jeho život s těžkým duševním onemocněním

Mýlka „svatých hlasů“

Následně se ale karta obrátila a Janu, jako symbol francouzského odporu, zajalo burgundské vojsko, které stálo na straně Anglie. Statečná dívka se ještě pokusila ze zajetí uprchnout, dokonce skočila z výšky 10 metrů, ale dostihli ji a obvinili z čarodějnictví. Její noví věznitelé – Burgunďané –, ji totiž předali Angličanům a začali rychle připravovat proces. Nechtěli, aby byla Jana vnímána jako vojevůdkyně či bojovnice, ale jako dívka posedlá bludy – bláznivá čarodějnice a kacířka. Proti inkvizičním soudcům neměla žádnou šanci.

Největší blázen na francouzském trůnu. Chtěl zářit jako ohnivý bůh

Jana dlouho věřila, že bude osvobozena, ostatně jí to slíbily její svaté hlasy. Ale tentokrát se zmýlily. Mohla by se odvolat a kát se, pak ji mělo čekat jen doživotí o chlebu a vodě. Jana však potupnou nabídku odmítla. A tak soudci rozhodli, že její hlasy byly hlasy ďábla, a poslali odsouzenou Pannu orléanskou na popraviště. Poslední kapitola se odehrála na rouenském náměstí, kde plačící devatenáctiletou dívku před zraky tisíců diváků umístili na hranici a nemilosrdně upálili. Její očista začala už několik let po smrti – nejprve ji francouzský král Karel VII. nechal rehabilitovat. Později se stala jednou z hlavních patronek francouzského národa a na začátku 20. století ji také slavnostně svatořečili.

Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)