zavřít mapu
Když potřebovala Francie pomoc, zjevila se jako boží blesk z čistého nebe. Bylo jí pouhých 17 let, nepocházela z urozeného rodu, a přesto zburcovala šlechtu i samotného následníka trůnu k hrdinnému boji proti anglickým vetřelcům. Za jejím heroickým bojem v čele francouzské armády stála tajemná duševní choroba, o jejíž definici se marně snažily zástupy historiků a psychiatrů. Jisté je jen to, že Janu (též Johanku) z Arku vyburcoval boží hlas, který slyšela ve svém nitru. Mohlo jít o skutečný zázrak, ale možná to byly jen halucinace či forma schizofrenie.
Johanka se narodila v relativně bohaté sedlácké rodině v lotrinské vsi Domrémy v roce 1412 – v době, kdy se nad Francií stahovala černá politická mračna. Nesvéprávný král Karel VI. totiž zbavil následnictví trůnu svého syna a francouzskou korunu přenechal anglickému králi. Podepsaná smlouva měla začít platit v okamžiku smrti francouzského krále, který zemřel v roce 1422. Francouzi sice odmítli nevýhodnou smlouvu respektovat, ale jejich odpor byl dlouho slabý a roztříštěný. Chyběl jim vůdce. A jen málokdo tehdy tušil, že se jím stane nedospělá a neurozená dívka.
Jana už ve 14 letech začala slýchávat boží hlasy, respektive hlasy svatých, které jí sdělily, že právě ona je vyvolená, jež má spasit a zachránit celou Francii. A zbožná dívka jim nakonec uvěřila a začala jednat. Vydala se za následníkem trůnu, vymohla si na něm malé vojsko a s lilií vyšitou ve znaku korouhve vyjela do boje proti Angličanům. A dařilo se jí znamenitě. Osvobodila Orléans i několik dalších měst, a nakonec dorazila k Remeši, kde byl díky ní nerozhodný následník trůnu korunován novým králem.
Následně se ale karta obrátila a Janu, jako symbol francouzského odporu, zajalo burgundské vojsko, které stálo na straně Anglie. Statečná dívka se ještě pokusila ze zajetí uprchnout, dokonce skočila z výšky 10 metrů, ale dostihli ji a obvinili z čarodějnictví. Její noví věznitelé – Burgunďané –, ji totiž předali Angličanům a začali rychle připravovat proces. Nechtěli, aby byla Jana vnímána jako vojevůdkyně či bojovnice, ale jako dívka posedlá bludy – bláznivá čarodějnice a kacířka. Proti inkvizičním soudcům neměla žádnou šanci.
Jana dlouho věřila, že bude osvobozena, ostatně jí to slíbily její svaté hlasy. Ale tentokrát se zmýlily. Mohla by se odvolat a kát se, pak ji mělo čekat jen doživotí o chlebu a vodě. Jana však potupnou nabídku odmítla. A tak soudci rozhodli, že její hlasy byly hlasy ďábla, a poslali odsouzenou Pannu orléanskou na popraviště. Poslední kapitola se odehrála na rouenském náměstí, kde plačící devatenáctiletou dívku před zraky tisíců diváků umístili na hranici a nemilosrdně upálili. Její očista začala už několik let po smrti – nejprve ji francouzský král Karel VII. nechal rehabilitovat. Později se stala jednou z hlavních patronek francouzského národa a na začátku 20. století ji také slavnostně svatořečili.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
