Nepečené cukroví je prostě pecka. Nemusíte ho nutně dělat na Štědrý den, ale pokud vám na svátky ještě něco chybí, můžete se pohodlně do něj pustit. Výborně se hodí také na silvestrovské oslavy. Pojďme na něj společně.
Kněžna Maria Nikolajevna Volkonská, rozená Rajevská (25. 12. 1805 nebo 22. 7. 1804 – 10. 8. 1863) všechno, co mohla od života dostat, obětovala tomu, aby byla se svým manželem, kterého zcela jistě velmi milovala. Doufejme, že i on jí miloval stejnou měrou.
Kam kráčí česká krajina? Na tuto otázku hledali odpovědi účastníci debaty pořádané TOP týmem (sekce Životní prostředí), mládežnickou organizací TOP 09. Značná část debaty, která se uskutečnila v prostoru Sněmovní 7, byla o tom, jak českou přírodu, zemědělství a zásoby pitné vody ohrožuje sucho a zda urychlujeme odtok vody z krajiny. Debatující se víceméně shodli na tom, že situace je podceňovaná, ale dokud lidem nepřestane téct voda z kohoutku, přístupy se nezmění.
Náš nový seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. To už víte. Minule jsme nakousli povídání o průkopnici v gastronomické literatuře a kuchařském umění – Magdaleně Dobromile Rettigové. Dokázala shromáždit asi sedm set kuchařských předpisů a shrnula je v Domácí kuchařce, vydané v roce 1826. A slíbili jsme krátké zastavení u této naší velikánky.
My, lidé, máme ve zvyku idealizovat si minulost. Je to přirozené, a není třeba se nad tím pohoršovat. Na minulosti je krásné především to, že jsme byli mladší, krásnější, silnější. Nebolela nás záda a naše tělo fungovalo na sto procent ve všech směrech. To je fakt, o kterém se nedá diskutovat. S idealizováním historie je to stejné. Kolikrát se dozvíme, že ti velikáni, ikony, tyčící se nad námi ve své dokonalosti, vůbec dokonalí nebyli. Měli svoje lidské slabosti i hříšné touhy a rozhodně nedodržovali Desatero. Dozvíme-li se něco podobného, obyčejně neopravíme svůj náhled, ale spíláme tomu, kdo nám to o nich prozradil. Brát lidem iluze se nevyplácí a bolí to.
V životě Kita Carsona se navíc odráží pořádný kus historie Divokého západu, na jehož dobývání se osobně podílel a tím se stal jednou z jeho legend. A věřte, že takový život hned tak někdo nezažije. Trochu dobrodružný byl už i jeho příchod na svět…
Historie vodárny v Podolí se začala psát v roce 1925, kdy firma Kress Praha začala stavět tuto unikátní stavbu, a to podle návrhu architekta Antonína Engela. Její stavbu si vynutil výrazný rozvoj města a původní staré vodárny již svojí kapacitou nedostačovaly. Také stavba přivaděče z Káraného, která byla v roce 1908 zahájena a dokončena v roce 1913, přispěla k zániku vodáren na Vinohradech a Staré Pražské vodárny. Stará Pražská vodárna přestala dodávat vodu po dokončení stavby v Podolí v roce 1929.
Krocan či krůta mají devatero mas rozmanité chuti. Dají se připravit na řadu způsobů, ale nejoblíbenější je prostá pečeně, většinou s nádivkou a upravenými omáčkami.
Jeho současníci, kronikáři, k němu byli většinou kritičtí, dnes je obvykle považován za pracovitého panovníka a schopného vojevůdce. Býval ale také malicherný, zlostný, mstivý a krutý. V populární literatuře je líčen také jako zemský škůdce zneužívající nepřítomnosti pravého krále Richarda Lví Srdce dlícího na křížové výpravě. Jak to s ním bylo doopravdy?
Vánoce, jídlo, přibírání na váze, kardiovaskulární problémy, mrtvice, infarkt. To jsou hesla, která se mnohým lidem velmi často honí hlavou v souvislosti s krásnými vánočními svátky. Nepropadejte panice. Zkuste na to tak nemyslet a řiďte se jednoduchými radami.
Málokterý mýtus byl tak výrazně formován lidovým vnímáním, snad žádný jiný není tak populární a nemá tolik podob. Fenomén jesliček ovládl svět a přesáhl hranice křesťanské víry. Možná proto, že jeho jádrem se stal zázrak zrození?
Co přesně stálo u zrodu této velmi specifické církve se dodnes nepodařilo objasnit ani částečně. Byly to jen vize jejího zakladatele Josepha Smithe, když hmatatelné důkazy chybí? On sám byl o jejich opravdovosti přesvědčen natolik, že ho dodnes následují miliony lidí – mormonů.
Prase divoké do naší přírody zkrátka patří a patřilo tam ostatně vždy. Jedná se totiž o náš původní druh, který tu žije již od pradávna.
Dnes je to 105 let, co se ve Vídni narodil Karel Šmíd, český malíř, kreslíř, karikaturista a výtvarný pedagog.
Vánoce mají prý být svátky klidu a míru. Někdy se to ale zvrtne a my si začínáme rvát vlasy, protože tlak okolí a veškeré té komerce kolem, nás zažene přímo do slepé uličky. Nejlepší je nic si z toho nedělat a zůstat pevný v kramflecích. Hlavně se moc nerozhlížejte a neposlouchejte „dobře míněné rady“.
Vždycky, když slyším hovořit o literatuře faktu, vybaví se mi inspektor Mrázek a legendární seriál o Hříšných lidech. Modrý arch s důchodovým výměrem, pocit marnosti a nepotřebnosti. Rada Vacátko je nejen přísný šéf, ale i policajt s lidským srdcem. Svěří Mrázkovi jeden z policejních pomníčků, oříšek, který dosud nebyl rozlousknut, a tak mu znovu vrátí radost do života. Literatura faktu má za úkol totéž. Nikoliv však trestat, ale odstraňovat pomníčky a omyly historie.
Vypadá to idylicky: sněžný poprašek, věže Týna, osvícené krámky, vůně pečených kaštanů a zvonkohra. Chudí si nikdy moc neužili, k těm nakukovat nebudeme. Ale jak se slavily Vánoce v zámožné rodině kolem roku 1910?
Tento osud stihl ve 4. st. n. l. rodinu sv. Flaviána, původně římského prefekta (starostu) křesťanského vyznání, který svou funkci vykonával za císaře Konstantina Velikého. Kruté časy celé rodině nastaly, když se císař roku 351 přidal k sektě ariánů.
Starší, prošedivělý muž s nekonečnou trpělivostí seřizuje lihýř hodinového stroje. Obzvláště dnes. Dnešní noc je plná očekávání. Vigilie a narození Páně. Nemůže si dovolit chybu. Zde na Starém městě pražském, kde bydlí bohatí kupci, vážení měšťané i řemeslníci, kteří se zastavují před orlojem i v tento čas. Mrzne, až praští, ale to nikomu nevadí. S lucernami, tak jak se na ctihodné a nařízení dbalé obyvatele sluší a patří, postávají na dlažbě pod radnicí a hledí vzhůru. Zcela nepochybně se dostaví i magnificence rektor. To on vše vypočítal a nakreslil. Práci svěřil jeho rukám a společně vytvořili orloj, který nemá ve světě obdoby.
Náš nový seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. Začali jsme trochu zeširoka a podívali se do starého Řecka a Říma, vzali to přes Pompeje až na československou půdu. Ta nás totiž zajímá nejvíc, protože je to naše domovina. I když už dnes v jiné podobě než dřív…
