To dnes s určitostí už nikdo neřekne. Pro svět byla daleko podstatnější úplně jiná věc. U sovětských vládců nebylo zvykem, že by se chlubili svými ženami. Lenin měl za manželku Naděždu Krupskou, což byla spíše jeho spolupracovnice, neboť intimně žil v „revolučním trojúhelníku“ s Inessou Armandovou, která ho podle všeho nakazila pohlavní chorobou. První Stalinova žena, Jekatěrina Semjonovna „Kato“ Svanidzeová zemřela údajně na tuberkulózu, druhá jeho žena, Naděžda Allilujevová, spáchala sebevraždu. Teprve Chruščov vzal svou ženu Ninu s sebou na zahraniční cestu do USA. Až po dlouhých desetiletích Gorbačova pravidelně doprovázela jeho žena Raisa na státní návštěvy do zahraničí.
Raisa se narodila 5. ledna 1932 na Sibiři v Rubcovsku, kde také prožila dětství. Po absolvování střední školy v roce 1949 s vynikajícím prospěchem oceněným zlatou medailí přišla do Moskvy a byla jako vynikající studentka přijata bez zkoušek na katedru Filosofické fakulty Moskevské státní univerzity (1950). Tam se na koleji setkala se svým budoucím manželem Michailem, který studoval na právnické fakultě a 25. září 1953 se za něho provdala. Jiný pramen uvádí, že „komsomolskou svatbu“ v jídelně studentské koleje Raisa a Michail uspořádali 7. listopadu, v den výročí říjnové revoluce.
Jak řekl Michail Gorbačov v rozhovoru v září 2014, první těhotenství Raisy Maximovny v roce 1954, ještě v Moskvě, muselo být uměle přerušeno kvůli srdečním komplikacím po onemocnění revmatismem. Nenarozený chlapec se měl jmenovat po otci Sergej. V roce 1955 se Gorbačovovi po ukončení studia přestěhovali do Stavropolu, kde se Raisa změnou klimatu cítila lépe, a v roce 1957 se tam manželům Gorbačovovým narodilo jejich jediné dítě, dcera Irina.
První čtyři roky nemohla Raisa ve Stavropolu najít zaměstnání vzhledem ke své odbornosti (vědecký komunismus) a rodina žila jen z platu Michaila, který pracoval v Komsomolu. Gorbačovovi tam bydleli v malém pronajatém bytě a roku 1957 se přestěhovali do komunálního (společného) bytu – tzv. komunálky, kde obývali dvě velké místnosti. V bydlení tohoto typu, tj. v komunálkách, každá rodina nebo jednotlivec obývá jednu nebo více místností a společně používají „společné prostory“, které zpravidla zahrnují koupelnu, toaletu, kuchyň, chodbu a vstupní halu. Raisa se posléze stala lektorkou na filosofickém oddělení Stavropolského zdravotnického institutu, v roce 1967 obhájila disertační práci ze sociologie na téma „Formování nových rysů života kolektivního rolnictva na farmě (na základě materiálů ze sociologických studií na území Stavropolu)“ a získala tím titul kandidáta filosofie.
V prosinci 1978 se Gorbačovovi přestěhovali do Moskvy. Před zvolením Michaila Gorbačova do funkce tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Raisa přednášela na Moskevské státní univerzitě a nadále se účastnila aktivit společnosti „ Znalosti”. Po roce 1985, kdy byl její manžel zvolen generálním tajemníkem Ústředního výboru KSSS, se Raisa zabývala sociální prací. Spolu s dalšími osobnostmi národní kultury vytvořila „Fond sovětské kultury“ a stala se členem prezidia fondu. Kromě jiného tento fond přispěl také k obnově kostelů a občanských staveb a k navrácení dříve vyvezených kulturních statků, knihoven a archivů do SSSR. Hodně se zajímala o pomoc dětem, podílela se např. na práci „Nadace pro pomoc dětem v Černobylu“, uskutečnila sponzoring Mezinárodní charitativní asociace „Světoví hematologové dětem“ a sponzorovala „Ústřední dětskou nemocnici v Moskvě“.
Jako manželka generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS a později prezidenta SSSR doprovázela Raisa svého manžela na zahraničních cestách, účastnila se přijímání zahraničních delegací přijíždějících do Sovětského svazu a pravidelně se objevovala v televizi. Před ní se podobně na veřejnosti objevovala jen jediná žena, Valentina Těreškovová, první žena ve vesmíru.
Raisa často a zvláště mezi ruskými ženami vzbuzovala „zlou krev“ svými přepychovými toaletami a střídáním drahých kožichů. Je zajímavé, že když drahé kožichy na veřejnosti nosila Evita Peronová, chudým argentinským ženám to nevadilo, naopak, zbožňovaly ji o to víc. Sama Raisa k tomu prohlásila: „Existuje mnoho mýtů a dohadů o mé mimořádné závislosti na vilách, chalupách, luxusním oblečení, špercích. Nešila jsem ani u Zajceva, jak naznačil ve svých rozhovorech, ani u Yvese Saint Laurenta, jak novináři tvrdili… oblékaly mě návrhářky a švadleny ze studia na Kuzněckém mostě…“ Na vysvětlenou tolik, že této ulici se přezdívá „svatyně luxusu a módy“ a že Slava Zajcev je prominentní sovětský módní návrhář známý v 60. letech i u nás.
Byly zde však i jiné nároky sovětské První dámy. Bývalá vedoucí generálního odboru Ústředního výboru KSSS a asistentka M. S. Gorbačova V. I. Boldinova ve své knize „Pád piedestalu“ píše o tom, jak byla tajná policie KGB instruována ohledně výběru doprovodu (tj. služebných) pro první dámu v tom smyslu, aby to byly tiché pracovité ženy, ne mladší, a ne atraktivnější než byla Raisa. Zřejmě v té době si vysloužila přezdívku „mořská kočka“, čímž byla podle všeho míněna máčka, druh žraloka žijícího při mořském dně.
Nevraživost krajanů vůči jejímu způsobu života ji provázela až do srpnového puče roku 1991, kdy v době nucené internace jejího manžela jako prezidenta SSSR ve Forosu v ní lidé poprvé uviděli ženu, která v těžkých dobách podporovala svého manžela. V důsledku těchto událostí utrpěla drobnou cévní mozkovou příhodu, kdy se jí pak zhoršil zrak. Po Gorbačovově dobrovolné rezignaci z funkce prezidenta SSSR zmizela ze stránek tisku i Raisa. Gorbačovovi potom žili na chatě (dače), která byla poskytnuta bývalému prezidentovi k doživotnímu užívání. Po rozpadu SSSR napsal Michail Gorbačov šest knih. Obrovskou práci při ověřování faktů a čísel přitom odvedla právě Raisa.
Dne 22. července 1999 lékaři „Ústavu hematologie Ruské akademie lékařských věd“ zjistili u Raisy leukémii. Mezi možné příčiny její nemoci patřily stres nebo komplikace po jiných léčených nemocech, ale je také možné, že nemoc byla následkem jaderných testů v Semipalatinsku v roce 1949, kdy se přes její rodné město Rubcovsk, vzdálené asi 120 km vzdušnou čarou od místa výbuchu, přehnal radioaktivní mrak, nebo důsledek ozáření během její návštěvy jaderné elektrárny v Černobylu krátce po jejím výbuchu v roce 1986.
Již čtyři dny po stanovení diagnózy, 26. července 1999, dorazila Raisa Gorbačovová doprovázená manželem a dcerou na lékařskou kliniku Westphalia Wilhelm v Münsteru v Německu, která je známá svými úspěchy v léčbě rakoviny. Léčba zde pokračovala asi dva měsíce pod dohledem profesora Thomase Büchnera, jednoho z předních hematologů a onkologů v Evropě a zprávy o zdravotním stavu Raisy Gorbačovové tehdy zveřejňovaly všechny sdělovací prostředky. Postup nemoci se však podařilo nanejvýš jen zpomalit, a možná ani to ne, protože Raisa Maximovna Gorbačovová zemřela 20. září 1999 ve věku 67 let. Pohřbena byla na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.
