Ptačí cestovatelé. Ač bez kompasu, vždy neomylně dorazí k cíli
Podzim je v plném proudu a mnoho z nás jistě závidí některým opeřencům, že na zimu zamíří do jižních krajin. Mají to ale tak jednoduché, jak si někteří z nás myslíme?
Podzim je v plném proudu a mnoho z nás jistě závidí některým opeřencům, že na zimu zamíří do jižních krajin. Mají to ale tak jednoduché, jak si někteří z nás myslíme?
Cukry, tuky, otylost, dobrých rad není nikdy dost. A není na škodu si je zopakovat, i když jsou skoro 50 let staré. A i když se vám nejspíš nebudou líbit. Jen z našeho dnešního pohledu jsou nejspíš dávno překonané.
Příběh jak z nějakého thrilleru. Policisté prohlíží dům již jednou trestaného zločince, slyší křik dívek vězněných v jeho podzemí, ale na základě banálního vysvětlení ho ignorují. Bohužel nejde o příběh fiktivní, ale skutečný. Odehrál se v devadesátých letech minulého století v Belgii.
U příležitosti 30. výročí sametové revoluce připravilo Národní technické muzeum novou výstavu s názvem Technika v diktaturách. Výstava prezentuje techniku sloužící k potlačování osobní svobody a zároveň techniku, která sloužila k osvobození jednotlivce.
Nevíte, jakým dárkem potěšit blízkého? Stačí nápad a dávka kreativity! Třeba vymyslet kalendář nebo diář, kde budou fotografie, které udělají mamince, babičce, tátovi, bráchovi nebo třeba dědovi radost. Nabízí se plno variant, na které nestačí ani tento článek.
Popsala třeba nejen své setkání s Kafkovou přítelkyní Milenou Jesenskou v Ravensbrücku, ale také řadu sovětských i německých dobových reálií, o nichž bychom se jinak nedozvěděli. Po roce 1945 dospěla původně nadšená komunistka Margarete Buber-Neumannová k názoru, že stalinský režim lze právem označit i jako fašistický.
„…Musíme něco napsat na stroji, ale hned vás přivezeme zpátky. Víme, že jste po noční službě, byli jsme za vámi v nemocnici…“ „…Jen se dobře rozhlédni, kurvo reakcionářská! V životě se sem už nevrátíš…“ Tato dvě rozdílná sdělení dělilo pár minut. Dagmar Šimková (1929 – 1995), která byla v 50. letech vězněna z politických důvodů, je připomněla v souvislosti s tím, jak byla tehdy odvlečena.
Hlavní sezona hradů a zámků již letos skončila, desítky hradů a zámků však otevřou své brány ještě v rámci adventního programu. Památky, které jsou ve správě Národního památkového ústavu, přilákaly do konce září více než 4,6 milionu návštěvníků.
Dnešní doba je dobou protestní. Je to módní a člověk se dostane do médií. Rozhodující je, vybrat si dobré a vděčné téma. Téma, o kterém lidé mnoho nevědí, ale které má údernost. Třeba uhlíková stopa, nebo obnovitelné zdroje. Všimli jste si také, že ještě před několika lety by něco takového nebylo možné? S klesající úrovní vzdělání v přírodovědných oborech přímo úměrně stoupá počet demonstrantů. Fyzika a chemie? Koho to zajímá. My jsme si svoji pravdou jisti.
Budeme už brát konopí konečně normálně a vážně? Zatím kolem rostliny s latinským jménem Canna sativa panují spíše zmatky. A to je škoda pro nás pro všechny.
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácí nic na kráse ani dnes. Vyvstává však otázka, jak dalece a často využijeme ty dnešní rady na odstranění rzi. Jsou ale součástí Malého domácího lexikonu, takže na ně stejně jednou dojít muselo.
Když Stalin prohlásil, že „práce v SSSR je věcí cti, věcí slávy, věcí chrabrosti a hrdinství“, začaly být běžnou součásti života sovětských lidí desky cti, čestné tituly, úderníci a údernice, hrdinové práce, medaile a řády. Současně začala vznikat privilegovaná a komunisty silně podporovaná vrstva „dělnické aristokracie“.
Pětatřicáté narozeniny ve velkém stylu oslavila zpěvačka Petra Rézová, která v současné době žije v Odolena Voda. Oslava v podobě koncertu se konala v kulturním domě Krakov na Praze 8.
Jedna z nejzajímavějších postav novozákonní doby. Jan Křtitel hlásal příchod nebeského království a pokřtil vodou z Jordánu i samotného Ježíše Nazaretského. Měl však pověst radikálního kazatele a vládce Herodes jej dal zatknout. A nezůstalo jen u toho.
Día de Muertos (Den mrtvých) v mexickém stylu se v pátek a sobotu 1. a 2. listopadu uskutečnil na nádvoří Náprstkova muzea. V Mexiku jsou Dušičky provázeny bujarými oslavami, na ty, kteří mezi námi už nejsou, se vzpomíná při hudbě, dobrém jídle a pití, jak to měli rádi.
Vstoupí do života téměř šedesáti procentům žen, a to nejen v pokročilém věku. Za vznikem inkontinence může stát genetická stopa, ochablé svaly pánevního dna, operace, úraz, ale také může být její příčinou takzvaná zajišťovací léčba po onemocnění zhoubným nádorem.
Co je dobro a co zlo, proč čestní a dokonce i věřící lidé tváří v tvář totalitě selhávají? Jejich osud potom dnes vnímáme jako kontroverzní a možná je ani nikdy úplně nepochopíme. Jedním z nich byl i tento poměrně známý pozdější exponent komunistického režimu.
Pokud bychom měli určit sedm divů turistického světa, jistě by mezi ně patřil i orloj na Staroměstském náměstí v Praze. Dnes, po nákladné opravě, se opět skví v plné kráse. Od roku 1410, kdy vznikl, mu však již několikrát zvonili umíráčkem. Vždy ho však zachránili lidé, kteří se po takovém činu jistě nestali slavnými, ani nemuseli prchat před houfy zvědavých novinářů. O jednom z nich si můžeme říci. Jeho náhrobek nalezneme v Chržíně u Velvar.
Vilemína přišla na svět o Letnicích někdy kolem roku 1210. Byla dcerou Konstancie Uherské a Přemysla Otakara I. O jejím dětství se mnoho neví. Jisté je, že ve druhé polovině 13. století se společně se svým synem přestěhovala do Milána. Byla to velmi skromná a asketická žena, která si však získala sympatie u vládnoucího rodu Visconti a dalších vlivných rodin. Podle historiků o Vilemíně nejsou dochovány žádné dobové záznamy a zmínku o ní najdeme až z roku 1300 z dochovaných inkvizičních materiálů.
Tragický osud legionáře a armádního generála Bohumila Bočka (4. listopadu 1894 – 16. října 1952), prvního náčelníka našeho generálního štábu po 2. světové válce, dnes snad ani nedokážeme plně pochopit. Nakonec doplatil na protikomunistickou činnost vlastního syna.