Girolamo Savonarola se narodil 21. září 1452 ve Ferraře a jako kazatel odsuzoval na základě svých andělských vnuknutí korupci, despotickou vládu a vykořisťování chudých a prorokoval příchod biblické povodně a „nového Kýra“ ze severu, který by reformoval církev s razancí Kýra II. (600 – 530 př. n. l.), zakladatele perské říše a zároveň jednoho z největších dobyvatelů starověku.
V září 1494, když Karel VIII. Francouzský napadl Itálii a ohrožoval Florencii, to vypadalo, že se tato proroctví vyplní už velmi brzy. Savanarola ve svých kázáních podpořil invazi francouzského krále do Itálie a tím si znepřátelil papeže Alexandra VI. (občanským jménem Rodrigo Borgiu), který až do tohoto osudného okamžiku Savonarolu ctil a vážil si ho. Nyní však došlo k tomu, že sami obyvatelé Florencie vyhnali vládnoucí Medicejské a na Savanarolovo přání založili „lidovou“ republiku. Savanarola přitom prohlásil a vlastně i slíbil a předpověděl, že Florencie bude novým Jeruzalémem, světovým centrem křesťanství a „bohatším, silnějším, slavnějším než kdy jindy“.
Cesta k tomu však měla být velmi trnitá. Savonarola zahájil extrémní puritánskou kampaň s tím, že celá církev potřebuje důkladnou reformu a při studiu Bible, zejména knih Proroků a Apokalypsy, dospěl tento nyní již fanatický mnich k názoru, že okamžik této reformy právě nastal.
Těžce na něj doléhal všeobecný úpadek mravnosti italského veřejného i soukromého života, v čemž viděl předzvěst příští zkázy celé Itálie a zkažené církve. Potom však prý nastane opětné obnovení církve, do níž budou převedeni Turci, Maurové (muslimové ze severní Afriky) a všichni ostatní nevěřící. Svá proroctví Savanarola vydával za výsledek nadpřirozeného zjevení, zprostředkovaného mu anděly.
Ve svém cyklu kázání inspirovaných prorokem Ámosem na jaře roku 1496 Savonarola znovu porokoval, že pokud se lidé nenapraví, upadne Florencie v Boží nemilost. Dále odsuzoval hříchy církevních hodnostářů a předpovídal ničím neodvratitelnou zkázu Říma. Aby se tak nestalo, je třeba vystříhat se zejména tří věcí – homosexuality, lichvářství a her. Později citoval proroka Zachariáše s tím, že se cítil být osvícen, jak sám tvrdil, stejným světlem jako tento starozákonní prorok.
To nemohlo ujít pozornosti papeže. V roce 1495 ho povolal do Říma, aby mu Savanarola vysvětlit své počínání. Ten však papeže neuposlechl a dál kázal i proti němu. A nespokojil se jen se slovy. 7. ledna 1497 vedl Girolamo Savonarola slavnostní procesí z Florencie do kláštera San Marco, což mělo do budoucna nahradit nevázané karnevalové (u nás masopustní) veselí, do té doby patrně nejvýznamnější slavnost roku, kdy bylo povoleno i to, co bylo pod maskami zaručujícími anonymitu normálně nemyslitelné – nestřídmé hodování, smilstvo i příležitost k vyjádření odporu proti veškerým autoritám.
V únoru 1497 potom Savanarola zorganizoval předvedení velkého divadla zbožnosti prostřednictvím tzv. pálení marností. Do ohně tehdy nechal naházet vše, co on sám v duchu svých vizí považoval za marnost, tj. umělecká díla, pohanské obrazy, drahé šaty i vzácné vázy a porcelán. Tím došlo k nenávratnému zničení kulturních pokladů florentinské renesance. Před jejich rituálním spálením pronesl kázání „v němž kritizoval hříšné ženy, hazardní hry, rouhání a zejména homosexualitu. Za zdroj všech hříchů označoval život v přepychu.
Celá tato akce byla pečlivě zorganizována, nešlo v žádném případě o spontánní „modloborectví“ a „obrazoborectví“. Savanarola předem zorganizoval chlapeckou policii, jejíž členové, chlapci vychováváni k poslušnosti v duchu Savanarolových ideálů před obřadem obcházeli jednotlivé čtvrti s tím, že mají nařízeno vniknout do jakéhokoliv domu a zabavit všechny předměty, které představovaly nebo podporovaly marnivý život. Přitom zpívali nábožné písně, což u nich vzbuzoval extatické nadšení pro svatou věc.
Papež květnu 1497 reagoval tím, že Savanarolu exkomunikoval a pohrozil Florencii interdiktem, tj. zákazem konání a provádění veškerých náboženských úkonů. Savanarola potom navrhl, že podstoupí zkoušku ohněm, aby prokázal, že v právu je on. Místo toho nechal papež Savonarolu a jeho dva nejhorlivější stoupence, mnichy jménem Domenico della Pescia a Silvestro Maruffi, uvěznit a pohnat před inkviziční soud.
Následovalo jejich mučeni a lámáni v kole a byli nuceni, aby se přiznali ke kacířství a Savonarola navíc k tomu, že jeho předpovědi jsou falešné. Savonarola a Domenico se zlomit nenechali, Silvestro ano. Bez ohledu na to byli všichni tři stejně dne 23. května 1498 na Piazza della Signoria ve Florencii oběšeni, jejich těla spálena a popel vysypán z Ponte Vecchio do řeky Arno. A život ve Florencii se zas vrátil k svému normálnímu řádu.
