V průběhu 18. a 19. století si Češi stále více a častěji uvědomují, že ztrácí svůj jazyk a kulturu. Obrozenci proto začínají bojovat o zachování našich tradic a zvyklostí, které spolu s českým jazykem byly skutečně na ústupu a udržovaly se ve své původní podobě převážně už jen na venkově.
Ty počítače tehdy ovšem byly pouze mechanické a Augustu „Adu“, lady Byron, provdanou hraběnku Lovelace, k nim dovedl její zájem o matematiku. Ten zdědila po své matce, která ji ke studiu této vědy intenzivně vedla a nabádala. A měla k tomu svůj důvod.
„Za dlouhých zimních večerů, kdy nevařím a neperu…“ je nápěv z písničky kapely Duo Cis, který mi naskočí v hlavě pokaždé, když vezmu do ruky pletací jehlice.
Jeden z nejpodivnějších příběhů z počátku 19. století. Chlapec, kterému dali jméno Kašpar Hauser, se objevil v roce 1828 v Norimberku. Neuměl chodit, jíst příborem, oblékat se, ani mýt. Přestože byl již dospělý, mluvil jazykem tříletého dítěte a jeho duchovní obzor vypadal obdobně. Těžko říct, zda byl duševně nemocný, nebo mentálně postižený, jako by celý život prožil v nějakém domácím vězení. Jen v ruce žmoulal list, na kterém stálo, že je synem služky a vysloužilého vojáka.
Vojenská kariéra Hermanna Höfla byla přímo ukázková a úspěšný zásah proti Slovenskému národnímu povstání byl bezpochyby jejím vrcholem. Už jen proto, že proti němu nestálo pravidelné vojsko, jak tomu ve válce bývá, ale partyzáni, německy často nazývaní bandité, bojující podle úplně jiných pravidel.
Spolek Milion chvilek pro demokracii chystá na úterý 10. prosince další demonstraci, tentokrát na pražské Václavské náměstí. Demonstrace reagují na výsledky evropských auditorů k možnému střetu zájmů premiéra Andreje Babiše i na to, že nejvyšší státní zastupitel Pavel Zeman obnovil trestní stíhání Babiše a Jany Mayerové, když případ, týkající se Čapího hnízda, vrátil k došetření dozorujícímu státnímu zástupci Jaroslavu Šarochovi.
Dnes už slavná a velmi známá vánoční koleda Tichá noc, svatá noc, která byla přeložena do více než tří set jazyků a dialektů, poprvé zazněla o Vánocích v roce 1818 v kostele v obci Oberndorf u Salcbursku.
Při pohledu na oblohu vypadá hvězdné nebe konstantně. Například taková souhvězdí se nám zdají stále stejná. Pravdou je však opak. Už v minulosti okolo naší Sluneční soustavy prolétaly jiné hvězdy a nejinak tomu jistě bude i nadále, v poměrně blízké či vzdálenější budoucnosti.
Historie má jeden závažný nedostatek. Tím nedostatkem jsou historici. Říká se, koho chleba jíš, toho píseň zpívej a pro tento vědecký obor to platí dvojnásobně. Žádný historik nežije ve vzduchoprázdnu. Jeho úhel pohledu na historické události je přímo úměrný závislosti na státní moci a jeho strachu popsat minulé děje pravdivě. Jenže co je to pravda? Na to se už kdysi ptal Pilát Krista. Historie má mnoho pravd a musíme se smířit s tím, že se k ideálu můžeme pouze přibližovat, ale nikdy jej nedosáhneme.
Dub letní vysadila v pražské botanické zahradě v Troji Charlotta Kotíková. Pravnučka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka tak učinila na jeho počest v rámci projektu Kořeny osobností.
A kromě toho s sebou Panna Marie tehdy ještě přinesla čerstvé růže, a to kastilské, a do Mexika. Jakkoliv je celý tento případ na první pohled nevěřitelný, je doložený natolik hodnověrně, že katolické církvi nezbylo, než ho opravdu uznat za zázrak. Jak se vše přesně odehrálo?
Jistě znáte divadelní hru či film Naši furianti. Stroupežnický zde humornou formou vylíčil poměry ve fiktivní jihočeské vesnici, s názvem Honice. Zřejmě se jednalo o jeho rodné Cerhonice, ale to je teď vedlejší. Nebudeme zde hovořit ani o výkonech herců. Podstatné je, oč v příběhu jde. V Honicích se totiž volí ponocný. Rozhoduje se mezi vysloužilým vojákem Bláhou a krejčím Fialou. Ve hře se dokonce objeví paličský list, který má ovlivnit volbu.
Ludvík XV. se potom svěřil, že s ní zažil, co ještě nezažil, a to byla její předchůdkyní v králově loži legendární madam de Pompadour. Hraběnka Jeanette du Barry ji v postelových finesách dokázala nejen překonat, ale svoje postavení neoficiální první dámy království si také dosyta užívat.
U nás je to poměrně mladá tradice, začal se zdobit teprve na konci 19. století. Nejdříve ovocem a ořechy a také doma vyrobenými ozdobami.
Stejně tak, jako děti, i docela malá mláďata musí někdy cestovat. Je to vlastně otázka jejich bezpečnosti. Tam, kde se narodila, pokud se zrovna nejedná o dobře ukryté nory, zůstávají stopy po porodu, které mohou přilákat například dravce.
Skoro se chce říct, to byly časy. Ano, byly a měly také svá pravidla i pokud šlo o vaření a stolování. Střízlivého a praktického ducha se do této oblasti snažila vnést jistá paní Sandtnerová, a to tak úspěšně, že z jejích kuchařských příruček můžeme čerpat dodnes.
S rybníky a rybami si spojujeme hlavně jižní Čechy, ale ani jižní Morava není ze hry. Právě poblíž Znojma se po staletí chová Pohořelický kapr.
Proslavil se jako malíř orientálních až pohádkových scén, v nichž hrají hlavní roli víly, bohové i temné síly podsvětí. Většinu svých nejslavnějších obrazů ovšem namaloval v psychiatrické léčebně, kam byl internován poté, co se dopustil vraždy a pokusu o vraždu.
Další podzimní prodejní Pražská výstava nožů se odbude tuto neděli na Novoměstské radnici. Už stabilně patří mezi tři největší akce roku na československé nožířské scéně.
