„Prý není možné zařadit mě do škatulky,“ usmívá se Zdenka Lorencová, zpívající skladatelka, která slavila úspěchy především v 70. letech. Nové a nové věci tvoří i v posledních letech – ať to jsou knížky pro děti, námět na dětský film nebo pásmo pro dětský sbor. Loni nazpívala a nahrála album vánočních písní a koled. Sílu nabírá v přírodě a nikdy neztratila víru v lásku.
Na kontě přitom měl řadu kousků doslova kaskadérských, a to doslova. Lezl po střechách vagonů, i když po něm stříleli, Němcům před nosem zachraňoval jednoho Žida za druhým, ničeho se nebál. V bojující Budapešti se vydal jednat s Rusy a také se k nim dostal. A právě to se mu stalo osudným.
A proto potencionálně nebezpečný. Jona Emanuilovič Jakir (3. 8. 1896 – 11. 6. 1937) patřil mezi Stalinovy nejlepší důstojníky jak díky svým organizačním schopnostem, tak tvrdosti, s jakou plnil uložené úkoly, takže jednou zákonitě musel nastat čas se ho zbavit.
Jen od začátku měsíce července zaznamenali policisté několik případů krádeží vloupáním. Zloději se v nich převážně zaměřovali na domy, chaty či firmy, bez povšimnutí ale neponechali ani některá vozidla. Objasnit takové případy není jednoduché, proto policisté doporučují preventivní opatření.
Mnozí lidé se cítí osamělí, nemilovaní, opuštění nebo odtržení od života. Strach, že zůstanou sami, přichází hned po strachu z nemoci a strachu ze ztráty zaměstnání. Při úvahách o stáří udává okolo poloviny lidí, že se obávají samoty ve starším věku. Někteří lidé dokonce prožívají samotu o mnoho bolestněji než fyzické onemocnění.
Na základě článku „Josef a Pepa Kolmanovi mají hrob v Čerčanech. Spolek pro vojenská pietní místa hledá jakoukoli stopu jejich osudu!“, který 25. července publikoval Náš REGION, se spolku ozvala Marie Korejsová, která dodala informace o Pepu Kolmanovi.
Rozchod je nepříjemná záležitost pro obě strany. Jak pro toho, kdo se chce ze vztahu vymanit, tak pro toho, koho kopačky čekají. Sdělit takovou věc ale není nic lehkého. Tyhle fráze jsou už ale takové klišé, že je lepší se jich vyvarovat.
Jeho jméno patří mezi ta legendární – a aby také ne. Vždyť komu se kdy podařilo, aby byl hned dvojím maršálem, v tomto případě sovětským a polským, jako Konstantinu Konstantinoviči Rokossovskému? Sám znamenitý voják sloužil u elitní zbraně – kavalérie, ale dobře si také uvědomoval, že na tanky už dlouho stačit nebude…
Jste extrovert nebo spíše introvert? Abyste v životě dosahovali co nejlepších výsledků, je žádoucí chovat se zároveň jako extrovert i introvert. Klíčem k úspěchu je totiž vědomě přijímat styl, který se hodí pro aktuální situaci.
Vytvořil první kubistickou sochu – Úzkost. Kdyby u kubismu zůstal, autor těchto řádek by se s nimi neobtěžoval. Mít rád kubistické sochy vyžaduje velkou dávku přemýšlivosti.
Ochranné pouzdro na peníze, tedy peněženka, přišla na svět spolu s bankovkami. Do té doby postačil měšec, v případě většího množství mincí přišla na řadu truhla.
Nejlepší sex si ženy představují možná jinak než si myslíte. Nejvíc je podle vědecké studie naštve zanedbaná předehra, ale i nedostatečně umytý partner…
To je zatím poslední domněnka týkající se dnes již legendárního generála Vlasova a jeho spletitých a dodnes ne zcela objasněných osudů, které místy navenek vypadají i poměrně nelogicky. Jeho vlastní lidé ho označili za zrádce. Právem?
Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jedinými místy, jež významněji postihly, se stalo Jesenicko a Šumpersko. Během 17. století zde bylo z čarodějnictví obviněno a upáleno kolem 200 lidí. Z toho polovinu měl na svědomí bezcitný a ziskuchtivý inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu. Podobně jako několik dalších osob zneužil svého postavení světského soudce k obohacování majetkem popravených lidí, jejichž doznání ke smyšleným zločinům si vynucoval torturou. A mířil vysoko – rozhodl se zlikvidovat i váženého šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera.
Hledíme-li na císařské otisky, kouká z místa chudoba, protáhlý úzký pozemek s jedním, dvěma staveními, z jedné strany pole, z druhé budící se karlínský průmysl.
Tisíc let je velmi dlouhá doba. V porovnání s délkou lidského života. Příběhy, velmi často vyprávěné za dlouhých zimních večerů stárly, měnily se v legendy a stávaly se součástí kronik. Vstupovaly do písní trubadúrů a stávaly se z nich symboly veškerých rytířských ctností. Není snad v Evropě národ, který by si nějakou podobnou legendu nehýčkal a neopatroval. Je to správné a potřebné, zvláště v dnešní době, kdy mnoha zemím uhnívají kořeny. Češi pochopitelně nezůstávali a nezůstávají pozadu.
Případná ratifikace Istanbulské úmluvy neohrozí české tradice ani nezpůsobí odebírání dětí z rodin. Vyvrátit mýty a seznámit veřejnost i politiky s tím, v čem by České republice ratifikace naopak pomohla, si dává za cíl vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO). Pokud by se jí to nepovedlo, obává se, že by úmluva neměla u poslanců šanci – přibližně šedesát procent z nich by se za ni v současnosti nepostavilo.
I když přesné okolnosti zavraždění ruské carské rodiny v roce 1918 nejsou objasněny dodnes, jedno jisté je. Cara osobně zastřelil jeho strážný Jurovskij a byl na to náležitě hrdý. Nebyl však sám, kdo měl na tomto zločinu svůj podíl. Jak dopadli ti ostatní?
Zubní kartáček je předmětem každodenní potřeby. Je zásadní pro hygienu našeho těla, a přesto mu nevěnujeme tolik pozornosti, kolik bychom měli. Jak jste na tom s jeho výměnou vy?
K osobě alchymisty magistra Edwarda Kelleyho (1. 8. 1555 – 1. 11. 1597) se váže množství záhad a tajemství, my se teď zaměříme na jednu specifickou. Skutečně vlastnil dům na Jánském vršku v Praze, anebo jde jen o pověst?
