Odborně řečeno je spraš charakterizována jako směsice drobných částic křemene, živce a křídy o velikosti 0,03-0,06 mm doplněných uhličitanem vápenatým a jílem. Vítr tuto směs navál na určité místo, kde se slehla. Když se do takové sprašové duny zařízl nějaký vodní tok, vyhloubil v ní rokli s pozoruhodnými, velmi příkrými stěnami. Přesně to se kdysi dávno stalo v Zeměchách.
Unikát v Zeměchách
Zeměšskou sprašovou rokli najdete velmi snadno, z návsi v Zeměchách k ní vede ulice V rokli, která končí právě u vstupu do rokle. Na začátku sprašová rokle o celkové délce cca 350 metrů nevypadá nijak zvláštně a nápadně. Svoji pravou krásu odkryje až asi po 100 – 150 metrech chůze. Když se potom zahledíte do jejích strmých, téměř kolmých stěn, jejichž vrstvy se zde ukládaly asi 200 tisíc let, uvidíte světlejší a tmavší pruhy. Ty světlé vznikly navátím spraše v sušších obdobích dob ledových zvaných würm a riss. Prokládají je tmavohnědé pruhy úrodnější půdy z dob meziledových, kdy vlhčí a teplejší klima umožnilo vznik bažin a mokřadů.
Při bližším pohledu můžete na některých místech zaznamenat další, asi 3 – 5 cm široké kompaktní proužky. Takové množství materiálu sem navál vítr, spíše vichr, vždy během jediné dávné prašné bouře.
Na spraš si můžete dokonce i sami sáhnout – na dně rokle se povalují její větší či menší kompaktní kusy. Rozemnutím hrudky spraše v prstech se snadno přesvědčíte, že se opravdu skládá z drobných až velmi jemných částeček hornin. Když do nich fouknete, obláček prachu se poponese vzduchem a zase se na zemi uloží k odpočinku. Přesně tak, samozřejmě v mnohem větším měřítku, tyto unikátní sprašové duny také kdysi dávno vznikly.
Domov vzácných rostlin a živočichů
Rokle si i dnes žije svým životem. V první řadě tím pomalým, geologickým, který způsobuje její postupné zanášení. Kusy spraše se odlamují od stěn, padají na dno rokle a zasypávají ho. Původní dno rokle tak dnes leží již čtyři metry pod úrovní povrchu.
Mnohem nápadnější než tyto pomalé procesy je však každodenní běžný život zdejších rostlin a živočichů. Dohromady představují pozůstatky společenstev někdejších kontinentálních stepí a nachází se mezi nimi řada ohrožených a chráněných druhů. Z rostlin to jsou např. hlaváček jarní, kozinec bezlodyžný a cizrnolistý, pelyněk pontický modřenec tenkokvětý, višeň křovinná, višeň křovinná, hvězdice chlumní a kavyl Ivanův.
Vzácné druhy pavouků
Na stěnách a horních hranách rokle se vyskytují vzácné druhy stepních bezobratlých živočichů, především blanokřídlého hmyzu a pavouků (sklípkánek pontický). Mezi značným počtem zcela obyčejných hlemýžďů zahradních si tu své místo našel i jeden podstatně vzácnější „šneček“ – suchomilka obecná. Své hnízdní nory si v stěnách rokle hloubí břehule říční, vzácnější a zákonem chráněná příbuzná dobře známých vlaštovek a jiřiček.
Kromě toho tato sprašová rokle slouží ještě jako opěrný bod evropské sprašové stratigrafie, tj. porovnávají se s ní ostatní nánosy spraše v Evropě a určuje se tak jejich stáří a vzájemné vztahy. Z těchto všech důvodů byla v roce 1986 „Sprašová rokle u Zeměch“ prohlášena přírodní památkou.
Ochrana i opatrnost nutná
V současné rokle trpí rychlým zarůstáním dřevinami. Přestože byl v roce 1993 v rokli proveden příslušný asanační zásah, dnes, po téměř patnácti letech, by ho určitě bylo třeba zopakovat. Při té příležitosti by bylo žádoucí upravit i průchozí cestu na dně rokle, aby ji bylo možné projít v celé délce bez nebezpečí – na některých místech hrozí při překonávání terénních nerovnosti uklouznutí a nepříjemný pád, v jednom případě na začátku rokle dokonce rovnou do potoka.
I ve své současné podobě však stojí tato pozoruhodná přírodní památka určitě za návštěvu, byť je při ní třeba počítat s jistou dávkou opatrnosti a s tím, že se pohybujete v chráněném území, které se nesmí poškozovat.
