Zprávy z vašeho regionu Rakovník, Roztoky, Nové Strašecí
Ve středních Čechách chce ve volbách do krajského zastupitelstva, které se konají příští rok na podzim, obhájit funkci hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO). O kandidátech pro krajské volby budou strany ještě rozhodovat v následujících týdnech a měsících, kdy se koná řada konferencí a sněmů.
Když Stalin prohlásil, že „práce v SSSR je věcí cti, věcí slávy, věcí chrabrosti a hrdinství“, začaly být běžnou součásti života sovětských lidí desky cti, čestné tituly, úderníci a údernice, hrdinové práce, medaile a řády. Současně začala vznikat privilegovaná a komunisty silně podporovaná vrstva „dělnické aristokracie“.
Pětatřicáté narozeniny ve velkém stylu oslavila zpěvačka Petra Rézová, která v současné době žije v Odolena Voda. Oslava v podobě koncertu se konala v kulturním domě Krakov na Praze 8.
Jedna z nejzajímavějších postav novozákonní doby. Jan Křtitel hlásal příchod nebeského království a pokřtil vodou z Jordánu i samotného Ježíše Nazaretského. Měl však pověst radikálního kazatele a vládce Herodes jej dal zatknout. A nezůstalo jen u toho.
Día de Muertos (Den mrtvých) v mexickém stylu se v pátek a sobotu 1. a 2. listopadu uskutečnil na nádvoří Náprstkova muzea. V Mexiku jsou Dušičky provázeny bujarými oslavami, na ty, kteří mezi námi už nejsou, se vzpomíná při hudbě, dobrém jídle a pití, jak to měli rádi.
K ohlášené středeční stávce kvůli platům pedagogů se i dnes připojují další středočeské školy, přesný počet zatím není znám. Podle předsedkyně středočeských školských odborů Boženy Salákové zůstanou zavřené řádově desítky zařízení. Celkem je v regionu kolem 1350 krajských, obecních a soukromých škol.
Vstoupí do života téměř šedesáti procentům žen, a to nejen v pokročilém věku. Za vznikem inkontinence může stát genetická stopa, ochablé svaly pánevního dna, operace, úraz, ale také může být její příčinou takzvaná zajišťovací léčba po onemocnění zhoubným nádorem.
Co je dobro a co zlo, proč čestní a dokonce i věřící lidé tváří v tvář totalitě selhávají? Jejich osud potom dnes vnímáme jako kontroverzní a možná je ani nikdy úplně nepochopíme. Jedním z nich byl i tento poměrně známý pozdější exponent komunistického režimu.
Pokud bychom měli určit sedm divů turistického světa, jistě by mezi ně patřil i orloj na Staroměstském náměstí v Praze. Dnes, po nákladné opravě, se opět skví v plné kráse. Od roku 1410, kdy vznikl, mu však již několikrát zvonili umíráčkem. Vždy ho však zachránili lidé, kteří se po takovém činu jistě nestali slavnými, ani nemuseli prchat před houfy zvědavých novinářů. O jednom z nich si můžeme říci. Jeho náhrobek nalezneme v Chržíně u Velvar.
Vilemína přišla na svět o Letnicích někdy kolem roku 1210. Byla dcerou Konstancie Uherské a Přemysla Otakara I. O jejím dětství se mnoho neví. Jisté je, že ve druhé polovině 13. století se společně se svým synem přestěhovala do Milána. Byla to velmi skromná a asketická žena, která si však získala sympatie u vládnoucího rodu Visconti a dalších vlivných rodin. Podle historiků o Vilemíně nejsou dochovány žádné dobové záznamy a zmínku o ní najdeme až z roku 1300 z dochovaných inkvizičních materiálů.
Tragický osud legionáře a armádního generála Bohumila Bočka (4. listopadu 1894 – 16. října 1952), prvního náčelníka našeho generálního štábu po 2. světové válce, dnes snad ani nedokážeme plně pochopit. Nakonec doplatil na protikomunistickou činnost vlastního syna.
Zachytit myšlenku, znalost, zkušenost, a fixovat je pro sebe, nebo pro budoucnost, ležící za hranicemi našeho života, to bylo první vítězství člověka nad časem. Myšlenky však mohou být někdy nebezpečné. Nejen ty vyslovené, ale hlavně ty napsané, protože většinou přečkají toho, kdo je zachytil. Zničená hliněná tabulka, spálený papyrus, rozřezaný pergamen, hromady knih na hořících hranicích, to patří neodmyslitelně k člověku po všechny časy.
Československý generál, legionář v Rusku, příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci a jedna z obětí komunistického teroru. To je v souhrnu osud Bohumila Bočka, narozeného 4. listopadu 1894 v Sivicích u Brna.
Ve dnech 29. – 30. října 2019 uspořádala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, sekce chemie, 5. ročník prestižního semináře pro středoškolské pedagogy a žáky s názvem Cesta do hlubin studia chemie. Z celé ČR se sjelo kolem 70 učitelů a zhruba stejný počet středoškoláků.
Jen několik kilometrů od našich hranic, poblíž obce Lichkov, se nachází polské městečko Mezilesí (Miedzylesie), dříve Mittelwalde. Dnes město spadá pod Dolnoslezské vojvodství, ale do konce druhé světové války patřilo Německu. Město si po válce nárokovalo i Československo, ale bylo přiděleno právě Polsku. Po válce bylo osídleno právě obyvateli především z východního a středního Polska.
Jak žily a chodily oblékané komorné? Nejen o tom se lze dozvědět na výstavě „Život pod schody“ s podtitulem „Kontrast životního stylu majetných a sloužících na přelomu 19. a 20. století“ v muzeu „Kouzlo starých časů“ ve Valdštejnské 4 (Praha 1-Malá Strana). Výstava potrvá do 2. února 2020.
Některá století bývají docela nudná. Vlečou se beze změny, sem tam nějaká ta válka, jinak nuda a šeď. Devatenácté století se trochu vymyká. Na jejím počátku byla česká věda popelkou. Mluvila německy nebo francouzsky, názvosloví pro cokoliv směšné a krkolomné. Národ odsunutý na venkov. Kočí a kuchařky a služebné. A kanónenfutr pro děla. Ohnuté hřbety nebo povýšenost. Cizinci budili podezření. Vždy a všude. I zájem policie. Ten malý muž, který právě vládl ve Francii, budil strach.
Ve 12. století, kdy se to stalo, šlo vzhledem k válce ve Svaté zemi o úkol jak aktuální, tak užitečný. Ale také nesmírně náročný. Proto se svatý Felix rozhodl za tím účelem založit rovnou celý mnišský řád, tzv. trinitáře. Jak se ale k tomu všemu připletl jistý Turek?
Velký zájem provázel minulý týden setkání zástupců Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) s lidmi z Baterií. Dozvědět se měli podrobnosti o tunelech trati na letiště, které by v takzvané jižní variantě vedly pod ulicemi Svatovítská, Norbertov a U Vojenské nemocnice.
Učinil jsem nedávno zajímavý pokus. Položil jsem na můj psací stůl kladivo, nůž s ostrou a dostatečně dlouhou čepelí a revolver. Legálně držený, jak jinak. Pak jsem si udělal kávu a bedlivě jsem ležící zbraně pozoroval. Čas ubíhal a pořád se nic nedělo. Bylo to dost znepokojivé. Mám nějaké divné zbraně, za celé odpoledne nikoho nezabily, jak by se dalo čekat, podle tvrzení řady lidí oplývajících všeobjímající láskou. Byl jsem zklamán. Kladivo se vrátilo do předsíně, nůž do kuchyně a revolver pod zámek. Pokus se nezdařil.
