Knižní novinka Výpravy pro starší a pokročilé novináře a publicisty Jiřího Peňáse je cestopisem, jaký jste nejspíš ještě nečetli: i místa zdánlivě obyčejná a pro běžné turisty možná málo přitažlivá přibližuje autor se zápalem, erudicí a vtipem, který byste v tomto žánru nečekali.
Slavnostní večeře na Den díkůvzdání se neobejde bez krocana, sladkých brambor a dýně. Menu se odvolává na tradici zrozenou na počátku 17. století na východním pobřeží Ameriky. Tehdy byla první úspěšná sklizeň v nově založené osadě završena společnou hostinou anglických kolonistů a indiánů.
Boje mezi domorodnými novozélandskými kmeny byly před příchodem bělochů spíše pravidlem než výjimkou, a síly válčících stran bývaly vyrovnané. Než tuto rovnováhu narušil vychytralý náčelník kmene jménem Ngati-Toa, Nebeský úsvit (1768 – 27. 11. 1849).
Vánoce jsou svátky dětí a tak mnohé akce jsou na ně zaměřeny. Aktivity spojuje i to, že jsou zaměřené na pohádkový svět.
Pokud zaslechneme výraz doba ledová, vyvstane nám před očima pustá, zasněžená krajina, mamuti a srstnatí nosorožci. Promrzlí lovci v kožešinách a kamennými sekeromlaty v rukou, číhají na kořist, zatímco zbytek tlupy čeká v jeskyni, a doufá, že nepůjde spát s prázdným břichem. Celkem reálná představa je podpořena, pokud shlédneme film Cesta do pravěku. Na naší planetě se vystřídalo několik dob ledových, ta poslední, s názvem Würm, začala asi před sto tisíci lety a skončila v nepříliš dávné době, asi před deseti tisíci lety.
Asi všechno na světě má svůj začátek i konec, a to včetně takových veličin, jako je vesmír. O jeho počátcích panuje mezi vědci více méně shoda, jeho případný budoucí zánik je však otázkou mnohem, mnohem složitější. Nejpravděpodobněji prý zatím působí tři možné teorie. Na jedné zásadní věci se však vědci shodují již dnes – vesmír se neustále rozpíná a tento fakt hraje roli právě i ve dvou ze tří předpokládaných možnostech jeho zániku…
Den díkůvzdání se slaví v Severní Americe už čtyři století. Patří k němu opulentní večerní hostina s krocanem, radostné setkávání rodin a přátel, odpočinek a zábava. V USA soupeří s Vánocemi o věhlas největšího svátku, při němž se ke sportovnímu i kulturnímu programu přidává nákupní horečka.
Vysoká a ztepilá, hřívu tmavohnědých vlasů doplňuje alabastrová pleť a tmavě modré oči, pod přivřenými víčky trochu šikmé. K tomu někdy trucující, jindy hubatá, ale vždy smyslná ústa. Tak současníci popsali Barbaru Palmerovou, rozenou Villiersovou, považovanou za nejkrásnější ženu své doby.
Lenka má v pouhých čtyřiatřiceti letech za sebou velké zdravotní komplikace, trpí totiž velmi závažnou nemocí střev. Přes to všechno se jí po několika nezdařených pokusech podařilo otěhotnět a vede také pacientskou organizaci, aby mohla pomáhat lidem se stejnými obtížemi.
Nad ránem propuklo peklo jako z filmového hororu. Devětatřicetiletý učitel z předměstí Stuttgartu a otec čtyř dětí během několika minut zmasakroval celou svou rodinu. Když se začalo rozednívat, zabil dýkou nejprve manželku, která spala vedle něj. Pak se zvedl a odešel do pokoje chlapců, kde zavraždil svého šestiletého a sedmiletého syna, načež v další místnosti usmrtil obě své dcery. Poté svlékl zakrvácenou košili, převlékl se do čistých šatů a vyzbrojil se dvěma pistolemi. Zamkl byt, kde právě přerval pět nevinných životů a vyšel do světa. Peklo mělo ještě pokračovat.
Předposlední ruská carevna Marie Fjodorovna se narodila jako Marie Sofie (někdy též Dagmar) Dánská 26. 11. 1847 v Kodani jako čtvrté dítě z celkem šesti potomků dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky královny Luisy Hesensko-Kasselské. Jako jiným evropským princeznám i jí se stalo osudem právě Rusko.
Lidé již v dávných časech pozorovali přírodu. Nebyli přírodou obklopeni, žili v ní, byli její součástí po celý život. Příroda člověka živila, ale byla i často velice krutá a lidé nezřídka zápasili o holé přežití. Plynuly věky a lidé zjistili, že některé přírodní jevy se pravidelně opakují. Viděli Slunce vycházet i zapadat každý den na jiném místě obzoru. Viděli, jak každý den stoupá na obloze stále výš a více hřeje, aby po určitém čase zesláblo a uvadlo stejně jako jejich okolní svět. Pozorovali i to druhé, noční světlo, které nehřálo, ale i noc za nocí ubývalo, až se jeho srpek ztratil v ranních červáncích. Po nějakém čase se však objevilo a opět narostlo, do tvaru zářícího stříbrného kotouče.
Narodil se jako Jacques Berthieu v Polimhacu ve Francii 26. 11. 1838 v chudé, hluboce nábožensky založené rodině. Cítil však, že jeho posláním je stát se misionářem a k tomuto cíli také od mládí směřoval.
Pokrok může být, že od doby, kdy se začal dělat na rakovinu tlustého střeva a konečníku účinný screening a následuje včasná léčba, klesla úmrtnost na tento typ rakoviny o třetinu. Střevní záněty ale rostou, a to každý rok o 4 až 5 procent.
Ve svátečně vyzdobeném bytě vypadají velmi dobře chryzantémy, orchideje, vánoční hvězdy, azalky i bramboříky.
Faktem zůstává, že komunistický způsob hospodaření dovedl Chile k ekonomické katastrofě, kterou se Pinochetovi podařilo odvrátit. S lidskými právy si ale pučisté, především během převratu a záhy po něm, těžkou hlavu nedělali. Bylo ale toto zlo páchané pro dobro celé země opravdu nutné?
Cestování v čase je oblíbenou rekvizitou mnoha spisovatelů či filmových scénáristů. Pokud se na tuto reálnou fyzikální možnost vrhnou vědci, vznikne dílo, kterému obvykle rozumí jen oni sami. Ideální je zlatá střední cesta. Ani bezbřehá fantazie, ani nudná a suchopárná věda, se stovkami rovnic. Takovou cestou je obvykle setkání milovníků záhad. Setkání, podepřené vědomostmi a přednáškami, které nenesou riziko akademické sebevraždy. Letos se odehrálo v prostředí, které si o záhady přímo říká. Vy zřejmě za záhadami cestovat do Bojnice nebudete, ale to neznamená, že turistická známka z tohoto městečka neobohatí vaši sbírku.
Čeká nás hektický čas. Zkusme se letos nestresovat a nehonit se za dokonalostí. Stejně neexistuje.
Maloval měsíčné noci, soumraky, osvětlená okénka. Zejména jeho zimní krajiny a nálady byly s oblibou vyhledávány a kritikou ceněny.
Generál Čankajšek je jistě velmi rozporuplnou osobností čínských dějin. Narodil se 31. října 1887 v provincii Xikou, což je asi 180 kilometrů od Šanghaje. Jeho otec, obchodník se solí, zemřel, když bylo synovi osm let. Jeho matka byla hluboce věřící konfucianistka.
