Od jejího úmrtí uplynulo právě 22 let, ale pochybnosti zůstávají. Papež František usoudil, že posmrtně byly splněny podmínky pro její svatořečení, ale to, jak se chovala zaživa, má z běžného úhlu pohledu ke svatosti leckdy daleko.
Příběh Horymíra a jeho věrného koně Šemíka zná asi každý, a to zejména díky zpracování této pověsti Aloisem Jiráskem v knize Staré pověsti české. Celou historickou událost však podrobně popsal již v 16. století Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české. Opírá se tato pověst o nějaký reálný základ? Podíváme se do Neumětel nedaleko Berouna ve Středočeském kraji. V této dnes poklidné obci najdeme symbolický Šemíkův hrob, který leží nedaleko původně gotického kostela sv. Petra a Pavla. Podle pověsti nechal Horymír, vladyka neumětelský, koňského přítele pohřbít před vraty svého dvorce a umístil na jeho hrob veliký kámen. Kde se však legendární Horymírova tvrz nacházela? Jednou z možností je právě místo, na němž stojí již zmiňovaný kostel. Ten byl totiž ještě v 19. století obehnán viditelnými valy. Mohl být tedy postaven na místě prastaré tvrze. Dnes však již po těchto valech nenalezneme žádné stopy.
Dnes se náš pracovní i společenský život točí kolem miliard e-mailů, SMS a internetových zpráv, které si vzájemně vyměňujeme. Zprávy píšeme při jídle, během chůze nebo řízení, na schůzkách, v koupelně i na toaletě. Není tedy divu, že mnohé zprávy jsou chybné nebo špatně formulované. Minimálně jeden poskytovatel elektronické pošty proto nabízí funkci tlačítka „Call back“ (Odvolat), aby bylo možné zrušit již odeslanou zprávu.
Jmenoval se Ing. Jan Bervida a narodil se 4. září 1893 v Radkově a jeho jméno si dnes vybaví opravdu jen málokdo. A i když jeho idea využití kluzáků v armádním letectvu a v boji je dnes překonaná, fakticky jejím prostřednictvím přispěl náš rodák za druhé světové války k vítězství Spojenců za západní frontě.
Konspirační teorie jsou jako pomluvy. Většinou bývají vyvráceny, ale něco z nich na člověku ulpí a odstranit se nedá. Společnost si zkrátka a dobře vybere nějakého jedince, a obklopí ho aureolou tajemnosti, záhad a nevysvětlitelných událostí. Neposuzuje vzdělání či ocenění takového jedince. Röntgen, Becquerel, Marconi, Heisenberg. Všechno nositelé Nobelovy ceny za fyziku a přesto zůstali konspiračními teoriemi nedotčeni. A co třeba Nikola Tesla?
Celkem 11 dětí bude na tábor v Kounicích vzpomínat ještě dlouho. Turnus totiž provázela střevní chřipka. Středočeští hygienici kvůli mimořádné situaci nařídili protiepidemická opatření a státní zdravotní dozor. Dvě děti skončily na ambulanci infekční kliniky Nemocnice na Bulovce.
Splašený kůň (Crazy Horse) byl pověstný svou zuřivostí v boji. Vedl Siouxy ve válkách během šedesátých a sedmdesátých let 19. století. V očích svého lidu se stal vizionářským náčelníkem, který byl oddán zachovávání takového způsobu života, jaký vedli Lakotové od nepaměti, a bránil svůj lid před rozpínáním bílého muže do severních Plání.
V Národním muzeu je až do 31. ledna 2020 k vidění unikátní výstava kombinující moderní multimediální technologie s originálními historickými předměty s názvem Tutanchamon RealExperience. Expozice byla připravena ve spolupráci s italskými partnery Civita Mostre e Musei a společností Laboratoriorosso.
Jan Zábrana se narodil v Herálci poblíž Humpolce, v obci, kde spatřil světlo světa také malíř Adolf Kosárek. Náš básník, prozaik, esejista a překladatel se ale narodil o 101 rok později, 4. června roku 1931.
Vlastně, jak se to vezme. Kdyby Rakousko- Uhersko nezískalo po bitvě u Doboje ve dnech 4. až 6. září 1878 i Sarajevo, asi by se v něm neodehrál atentát, který odstartoval 1. světovou válku. Beu ni by se Rakousko-Uhersko nerozpadlo a nevznikl náš samostatný čs. stát…
Poté, co si po letech znovu poslechla všechna čtyři rocková CD, která natočila s Otou Petřinou, poznala, jak je nadčasový a geniální. Některé skladby z nich přidala do koncertního programu. „Muzika mě vždycky dostala ze všech trablů a smutků, jsem za to vděčná. Je to skvělé antidepresivum,“ říká Petra Janů v rozhovoru pro Náš REGION.
Žijeme v kultuře „lajků“. Kvůli službám Facebook, YouTube nebo Instagram je nyní normální, že jsou dospělí lidé posedlí svými komentáři a označováním položky „To se mi líbí“. Skutečně tak zoufale toužíme po tom, aby si nás všichni okolo všímali a líbili jsme se jim?
Jedno z tajemství úspěšných lidí spočívá v tom, že neustále pomáhají jiným, aby úspěšně dosáhli svých vlastních cílů. Ve svém životě vám pomohli a vedli vás nejrůznější lidé – rodiče, prarodiče, rodinní přátelé, učitelé, kolegové, přátelé a partneři. Mnoho lidí vás možná vedlo, aniž by si to vůbec uvědomili – jen s vámi mluvili, odpovídali na vaše otázky nebo vám ukázali, jak se něco dělá. Někdy stačí, když pouze pobýváte v něčí přítomnosti, abyste jej naučili něčemu důležitému, například jak být klidný, přátelský nebo trpělivý.
Závratná kariéra ambiciózního mladíka na dánském královském dvoře vyvolala vlnu nevole. Na jejím konci stál převrat, který zbavil královnina milence moci. Ale daň za několik let panování měla být daleko větší.
V roce 1448 byla situace v Čechách poměrně nevyjasněná. Země se především potýkala s faktickým bezvládím, které nastalo po smrti Albrechta Rakouského (Habsburského) roku 1439. Pokud si husité měli udržet to, co si na katolickém světě v Čechách vybojovali, museli jednat.
Lidské dějiny jsou dějinami válek. Je to zvláštní, lidé touží po míru, skloňují ho ve všech pádech, ale učebnice dějepisu jako kdyby psala ruka od krve. Škrtněte války a zůstane jen doslov, který nikdo nečte. Učíme se o statečných vojevůdcích, kolik bitev vyhráli, jak velkého území se zmocnili. Psát o bolesti a zmaru, to se jaksi nehodí a není to hrdinské. Ty statisíce mrtvých, které pomohly do učebnic jenom jedinému jménu, už nevidíme.
Samozřejmost velikosti, to není něco, co je člověku dáno. Za tímto vědomím a chováním a přístupem k životu jsou desítky generací pracovitých, vzdělaných předků. Ale i dobrodruhů a válečníků. Je to však hlavně vědomí, že vše můžu mít, ale musím se o to zasloužit sám. Že osud nepomáhá neschopným. Silný člověk si jej vytváří a nenechá se jím vláčet. Slaboch klopýtá o klacky, které mu jiní házejí pod nohy. Silný ten klacek zdvihne a udeří.
Jste skutečně otevření nebo vidíte pouze to, co jste již pozorovali, a slyšíte pouze to, co jste už zaslechli dříve? Lidské chování je založeno na návycích a vyhovuje nám, když věci zůstávají při starém.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Velká záhada moderní historie, ostatně jak se na správného špiona patří. Příběh muže, který byl veleben jako československý superagent, obsahuje spoustu hluchých míst. Vlastně ani nevíme, jestli nám vůbec pomohl a zda byl naším agentem.
