Vše začalo tím, že prostor nedaleko Prahy zabrala vojska SS a wehrmachtu pro svůj výcvik v zápolí. Záměr zřídit cvičiště pro elitní jednotky s sebou nesl i vyhnání českého obyvatelstva z domovů na území ohraničeném řekami Vltavou a Sázavou a silnicí číslo 18 vedoucí z Příbrami do Sedlčan.
Pražští radní schválili název dosud nepojmenovaného prostranství za Hotelem InterContinental Prague nedaleko Dvořákova nábřeží. Nově se bude jmenovat náměstí Miloše Formana po nedávno zesnulém filmovém režisérovi.
Středověký hrad Karlštejn zná snad každý, přestože ho třeba ještě nenavštívil. Najdete ho v městysi Karlštejn na Berounsku. Víte však, že není jediným Karlštejnem v České republice?
Pokud chcete navštívit opravdu strašidelné místo, vydejte na malý hřbitov u Noutonic na okrese Praha-západ. Nemá dobrou pověst. Ti, kdo ho navštívili, se tu setkali s řadou velmi podivných a racionálně nevysvětlitelných jevů.
Ať už to byl mončičák, panenka na klíček, Rubikova kostka nebo barevná pružinka, která se spustila za schodů a vtipně „sestoupila“ až dolů, všechny tyhle hračky si více či méně pamatujeme z dob našeho dětství. I pro děti narozené krátce po sametové revoluci jde o příjemnou nostalgii. Pamatujete si ještě na tyto poklady?
V Čechách zanechal Ferdinand Tyrolský nesmazatelnou stopu. Nejvíc se ale zapsal stavbou letohrádku Hvězda v pražské Liboci.
Ferdinand II., zvaný Tyrolský, (1529 v Linci – 1595 v Innsbrucku) byl rakouský arcivévoda, místodržitel v českých zemích (1547-67), tyrolský hrabě z rodu Habsburků, syn císaře a krále Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, vnuk Vladislava Jagellonského.
Dnešní prvňáčci ani netuší, jak to mají jednoduché oproti těm, kteří se seznámili se základní školou v minulém století. Všichni jsme museli psát nejdřív obyčejnou tužkou. Až ve chvíli, kdy jsme ji zdrželi zlehka a netlačili na ni, přišel ten velký den. Soudružka učitelka nám dovolila přinést si plnicí pero.
Nádherné skoro letní počasí láká k procházkám. Nechte se dnes vylákat do míst, která vypadají jako kdyby byla kus za Prahou, ale ve skutečnosti jsou pořád ještě v Praze, konkrétně v Praze 6 – Suchdol.
Odpůrci skládky v Úholičkách v diskusi o tom, co všechno skládka ve svém okolí zničila, nezapomenou obvykle vytáhnout i argument o zničené krajině. Přesněji řečeno o zničeném výhledu do kraje, který zachytil Mikoláš Aleš na své lunetě, která zdobí interiér Národního divadla. Je to však pravda?
Že je socialimus už dávno za námi? Ne tak docela. Nezůstává totiž jen ve společnosti, jak by si někdo myslel, ale jeho stopy najdeme i dnes v pražském metru. Třeba ve stanici metra Dejvická je Lenin doslova věčný. Není totiž úplně možné veškeré pozůstatky úplně odstranit.
TUZEX – to byla extra třída! Obchod, kde se nakupovalo za kupony, kterým se říkalo bony. Jezdili jsme s rodiči na dnešní Evropskou ulici, vedle Koospolu, který tam dnes už není.
Film Pupendo mi vždycky připomene dobu, kdy jsme objevili kouzlo walkmanů. Mohli jsme mít hudbu rovnou v uších a kdekoli. Walkman byl na svou dobu doslova trhákem. Kdo ho neměl připnutý na opasku u kalhot, jako by nebyl.
Fenoménem minulého režimu byly nejrůznější komunistické oslavy, kterých jsme se museli účastnit už jako žáci základních škol a i později jako „pracující lid“. Ať už to byl 1. máj – Svátek práce, 9. květen – vojenská přehlídka na Letné u příležitosti osvobození Československa Sovětskou armádou, 7. říjen – oslavy Velké říjnové socialistické revoluce, oslavy Vítězného února a mnoho dalších.
Komunisté církev a duchovní se neměli v lásce. Vyvrcholilo to monstrprocesy s představiteli řeholních řádů, ale také k obsazení ženských i mužských klášterů a internaci řeholníků v Československu. Připomeňme si výročí akce K, od které uběhlo dlouhých 68 let.
Půjdete se na prvního máje také projít na Petřín? Políbit se pod kvetoucími stromy a romanticky si zavzdychat u památníku Karla Hynka Máchy? Možná přitom ani netušíte, jaká temná tajemství v sobě tento pražský kopec ukrývá.
Kdo ji měl doma, ten byl král. Promítačka! Byla konstrukčně velmi jednoduchá, ale strávili jsme s ní hodiny. Jmenovala se Diax 3 a měla velmi jednoduché ovládání, které zvládlo i dítě. Stačilo mít větší kus bílé zdi a pohádka mohla začít.
Poslední dobou se stalo takřka trendem vzpomínat na časy, kdy se na všechno stály fronty, nic moc v obchodech nebylo a všechno bylo tak trochu jednobarevné. Říkáme tomu retro a docela si v tom libujeme. Vybavíte si třeba, co jste nosili, když jste byli malí? Ti, kterým bylo v době sametové revoluce kolem osmnácti, si moc dobře pamatují třeba krepsilonové ponožky.
Židovská historie patří k Neveklovu již několik staletí. Postupem času se ale důkazy o životě minulém rozpadají v prach a v zapomnění upadají i ty nejsilnější vzpomínky. To se rozhodl změnit Martin Bitarovec z neveklovské obchodní akademie a uspořádal výstavu o historii židovského obyvatelstva.
Bylo to 27. dubna 1978, kdy oheň zničil střechu kláštera, proboštství a severní části ambitů včetně věže s hodinami, poškodil věže nad Mníšeckou a Plzeňskou kaplí i nástropní malby této části ambitů. V tehdejších částkách způsobil požár škodu za pět milionů korun, ale hasiči tehdy uchránili hodnoty za 150 milionů korun, přičemž kulturní a historická hodnota objektu byla a je nevyčíslitelná. Na jeho obnovu pak bylo vydáno 16 milionů korun.
Kouzelný dědeček s baretem, stoupající po zámeckých schodech. Melancholie, smutek, opuštěnost – to jsou obrazy, které v nás vyvolává osobnost malíře Jana Zrzavého. V Museu Kampa teď vystavují jeho obrazy ze sbírek soukromých sběratelů.