Jeho životopis před nás klade jednu velkou zásadní otázku. Je možné zlu, jakým komunisté v té době v Rusku bezesporu byli, čelit zase jen zlem, a to pokud možno ještě horším? Semjonov věřil, že ano. Ale nezapomínal přitom ani na své zájmy a prospěch.
I když to zní paradoxně. Micuru Ušidžima a jeho muži totiž kladli při dobývání ostrova Okinawa takový odpor, že Američané si plánovanou invazi na japonské ostrovy rozmysleli. Zahynulo by při něm víc lidí, i Japonců, než kolik jich nakonec mělo na svědomí použití atomových zbraní.
Jmenoval se Takidžiró Óniši, narodil se 2. června 1891 a získal přezdívku „otec kamikaze“. Jenže oběti pilotů – sebevrahů založené na středověké mystické pověře Japonsko nezachránily. A ani ho zachránit nemohly.
Během své mise v Litvě v letech 1939 – 1940 vpisoval tranzitní víza do Japonska žadatelům do pasů ještě cestou na nádraží, protože Litvu musel nakonec opustit i on sám. Ocenění svého statečného činu se dočkal Čiune Sugihara dočkal až těsně před smrtí.
Velmi zajímavý a současně absurdní je příběh zpravodajského důstojníka japonské císařské armády z období Druhé světové války Hiró Onody. Odmítal totiž uvěřit všem zprávám, že válka skončila a jako velký vlastenec bojoval dlouhých 30 let ve filipínské džungli proti nepřátelům Země vycházejícího slunce.
Není to tak dlouho, co jsem se procházel po Staroměstském náměstí v Praze. Nikam jsem nepospíchal, nic jsem nekupoval, tak jsem měl dost času pozorovat okolí. Jakýsi starší japonský pár fascinovaně hleděl na uměleckého kováře v pilné práci. Pán cosi říkal šeptem své partnerce a pak projevil praktický zájem. Nakonec blaženě odcházel s replikami brnění středověkého rytíře a s mečem v podpaží. Zaujala ho zřejmě exotika a tradice této velmi vzdálené země, z opačného konce světa. Jeho sbírka se opět rozroste.
Letadlo se blíží k cíli a nervozita posádky stoupá. Teprve před chvílí se od velitele dozvěděli o pravém účelu jejich cesty. Čtyři motory letadlové pevnosti B-29 hluboce a monotónně duní. Již pět hodin se vznášejí nad Tichým oceánem. Ostrov Tinian opustili za úsvitu a nyní už mají více než dva a půl tisíce kilometrů za sebou. Dvanáct členů posádky a jeden chlapeček v pumovnici. Pořádný chlapeček, když váží více jak čtyři tuny. Však to také dalo práci, odstranit nepotřebnou zátěž. Letadlo je oškubáno jako slepice. Pouze dva kulomety zůstaly, tady už nešlo vojenské řády obejít. Posádce konečně začalo přát i počasí. Nasazují si sluneční brýle. Nikoliv však kvůli slunci, ani výšce deset kilometrů. Brzy totiž uvidí světlo, před kterým i slunce zbledne závistí. A pak major Thomas Ferebee otevře pumovnici. Letadlo i posádka si vydechnou úlevou. Chlapeček putuje k zemi a letadlo se v prudké zatáčce snaží zmizet co nejdál.
Jste občas paranoidní z nemocí? Máte pocit, že vám něco je, ale bojíte se jít k lékaři? Možná by vám pomohl speciální záchod, který bude analyzovat vaše exkremety a řekne vám, jestli je nutné se obávat.
Po 2. světové válce a roce 1948 se u nás kladl důraz především na sovětské bojové hrdinství. Jako Spojenci však ve válce bojovali i další státy a jejich vojáci. Spravedlivým připomenutím jejich podílu na celkovém vítězství jenom splácíme dávný dluh.
Čtyřdenní akce zaměřená na japonskou i jinou popkulturu se i letos stala přehlídkou stvoření až neuvěřitelných. Pojďte se na ně s námi podívat!
Tradiční pražskou čtyřdenní akci Advík čeká 2. srpna v ZŠ Klausova, Praha 5, zahájení již 13. ročníku. A i letos na návštěvníky čeká mnoho novinek a vylepšení. Největší z nich bude uskutečnění prvního koncertu vocaloidů v ČR. A samozřejmě nejen to!
Trojská botanická zahrada se v příštích letech promění v moderní botanickou zahradu 21. století. Již v druhé polovině letošního roku se návštěvníci mohou těšit hned na několik nových expozic, například expozici medonosných rostlin a včel, která se slavnostně otevře 21. července.
Muchova epopej sklidila v Japonsku veliký úspěch, vidělo ji přes 660 tisíc lidí. Praha zapůjčila do země vycházejícího slunce i další umělecká díla, i když tentokrát ne hlavní město Praha, ale její městská část Praha 10.
Plyšové zvířátko druhově neurčitelné, s dětským obličejíkem a velkýma očima a ušima. Často má palec v puse, jako že si ho cumlá. Mončičákový boom nastal v Československu v roce 1985, byla to tehdy velmi oblíbená hračka. Odkud se k nám mončičákové šílenství dostalo?