Brutální vražedkyně se narodila zřejmě v roce 1866 jako Mary Eleanor Wheelerová, ale používala příjmení Pearceyová, podle Johna Charlese Pearceyho, povoláním tesaře, s nímž žila. Za vraždu, kterou spáchala, byla roku 1890 pověšena. Její případ však stále obestírá tajemství.
Jméno Martin Roháč není všeobecně známé a nebýt bádání historiků, neznáme ho vůbec. Přesto se jedná o největšího sériového vraha, který v druhé polovině šestnáctého století vraždil kvůli penězům, ale i z rozmaru. Řádil i v dnešních středních Čechách, kde páchal ty největší zločiny, nad kterými i otrlým divákům brutálních krváků zůstane rozum stát.
Policie obvinila sedmadvacetiletého muže z vraždy starší ženy na Jindřichohradecku. Kriminalisté útočníka zadrželi v sobotu v Českých Budějovicích. Muži nyní hrozí za vraždu až výjimečný trest.
Jedním z nejhorších sériových vrahů naší historie je Václav Mrázek pocházející z Kladenska. Za své bestiální vraždy páchané na ženách byl popraven na Pankráci v 50. letech.
Kulaté padesátiny bývají příležitostí k bilancování dosavadního života snad pro každého člověka. Tak trochu se trefně říká, že v tomto věku se z nejstaršího dospělého stává nejmladší „dědek“, z nejstarší dospělé ženy nejmladší „bába“. Jak ale své kulatiny a životní bilanci oslaví Jiří Popelka, který ve svých 17 letech spolu s mladším kamarádem zavraždil vlastní matku, otce, mladší dceru a babičku? To nikdo neví. Dost možná se oslavy budou konat za mřížemi, protože Popelka se údajně dopustil další trestné činnosti, tentokrát majetkové.
Chuť vraždit. To byl hlavní motiv zabíjení psychopata Jaroslava Malého. Stihl zavraždit tři lidi, ale jak sám říkal, kdyby měl kulomet, zabil by jich klidně tři sta. Trest smrti, ke kterému byl odsouzen, krátce po jeho zatčení zrušili. Nakonec se oběsil sám.
Prvních šest let života s vlastním otcem znal jen bití a chudobu. V jednu chvíli skončil kvůli jeho uvěznění dokonce na nějaký čas v dětském domově. Všech pět bratrů Stehlíkových mělo problémy se zákonem a kromě něj všichni chodili do zvláštní školy. Na dráhu zločinu se vydal již v 15 letech a nakonec skončil na šibenici.
Populárního spisovatele Ondřeje Neffa (75) potkala ta nejděsivější tragédie, kterou může rodič zažít. Jeho milovanou dceru z prvního manželství Irenu (nar. 1979), která měla elán a smělé životní plány, brutálně zavraždil dne 23. února 2008 její manžel Robert Novák (59). Bylo jí pouhých 27 let. Letos by měl jít její vrah na svobodu. Nezahojené rány opět ožívají.
Případ loňské brutální vraždy cyklistky na okraji Olomouce míří k olomouckému vrchnímu soudu. Obžalovaný osmatřicetiletý Rostislav Basler se rozhodl podat odvolání. Basler se k činu přiznal, podle soudce nesouhlasí pouze s výší výjimečného trestu. Podle znalců jde o agresivního sadistu, který je pro společnost extrémně nebezpečný.
Před olomouckým krajským soudem dnes stanul osmačtyřicetiletý Rostislav Basler obžalovaný z loňské brutální vraždy cyklistky na periferii Olomouce. Na jednapadesátiletou ženu zaútočil podle obžaloby se sekerou a nožem poté, co odmítla jeho nabídku k sexu. Ženu napadl tři měsíce po propuštění z vězení, v němž si odpykával trest za krádeže a znásilnění.
Miloval komiksy a Jamese Deana. Pak přišla láska k dívce a s ní se vydal v dětství šikanovaný mladík na cestu napříč Nebraskou. Romantiku ale vyměnil za vražedné běsnění. Charles Starkweather a Caril Ann Fugateová, pár teprve náctiletých milenců, se ozbrojil nožem a brokovnicí a odstartoval svou jízdu ve stylu Bonnie a Clyde. Jízdu smrti.
Norská sága Fagrskinna popisuje krále Erika jako „urostlého a ztepilého… zachmuřeného a málomluvného, chtivého a bezohledného, ale velkého a velmi úspěšného válečníka“. Několikrát se mu podařilo získat trůn, stal se vládcem Orknejí. Lidem nenáviděný vikinský nájezdník a pirát toužil po moci a byl ochoten pro ni udělat cokoliv.
Příběhy známých lidí vždy plnily stránky tisku. Nejen jejich úspěchy, ale i problémy a neštěstími. Proto se nikdo nedivil, že únos dvouletého syna letce Lindbergha, který jako první přeletěl Atlantik, vyvolal mediální šílenství. Nikoliv neprávem byl soud s německým přistěhovalcem nazván procesem století.
Psal se rok 1957. Od osudné vraždy uplynuly už více než tři roky. Jacques Fesch prošel konverzí, a tak na tvrdý trest čekal vlastně jiný člověk. Když se dozvěděl, že prezident zamítl žádost o milost a druhý den bude popraven, ponořil se naposledy do psaní svého deníku – niterného svědectví o vlastním duchovním vývoji.
Přestože si Arthur Shawcross ve vězení odseděl dlouhých 14 let z pětadvacetiletého trestu, nijak se nezměnil, a když ho předčasně propustili za „dobré“ chování, propukla jeho sadistická posedlost znovu. Schizofrenní pedofil začal opět znásilňovat a vraždit ženy, mrtvoly navíc pokaždé zohavil, přičemž se pohlavně ukájel. Jeho brutální řádění zastavila policie až po dvou letech, kdy Shawcrosse opět zatkla, načež ho soudce poslal na 250 let do vězení.
Chtěl přinést zemi klid, přál si být spravedlivým císařem a prvních pět let jeho vlády bývá považováno za jedno z nejlepších období v dějinách Říma. Jenže pak se křehká psychika mladého císaře zhroutila a on si začal užívat své moci. Kvůli svému nezkrotnému sexuálnímu apetitu se vyžíval v orgiích všeho druhu, paranoidní touha po uměleckém uznání a chorobný strach o život pak vedl k tyranskému vládnutí, během něhož nechal zavraždit i svou vlastní matku. V posledních měsících jeho vlády nikdo nedokázal odhadnout, jak se šílený císař zachová.
Polovinu života strávil ve vězení, respektive v psychiatrické léčebně, která zabírá jedno křídlo věznice. Společně s dalšími psychopaty odsouzenými za sexuální násilí čekal na léčbu, jež by mu pomohla zbavit se jeho sadistických choutek. Jenže žádná léčba nepřicházela a jeho pobyt na samotce se prodlužoval do nekonečna, bez jakéhokoliv výhledu na změnu. V té chvíli se Frank van den Bleeken rozhodl pro nezvyklé řešení – sám pro sebe požádal o vynesení ortelu smrti.
Všechno se mu vždycky dařilo. Úspěšně vystudoval vysokou školu, nastartoval kariéru v Číně, a nakonec se přestěhoval do Kanady, kde si našel práci. Jenže pak mu z ničeho nic přeskočilo a on při jízdě autobusem napadl nožem neznámého muže a zinscenoval scénu jako z hororu.
Rodgerova paranoia rostla postupně, ale nikdo o tom nevěděl. Přestože se ocitl v péči lékařů, nikoho ani nenapadlo, že by vzdělaný mladík z dobré rodiny mohl zabíjet. Ale v jeho choré mysli se rozhořela obrovská zloba a závist. Za všechno mohly ženy, které ho nechtěly milovat, za všechno mohl nespravedlivý svět, ve kterém si ho nikdo nevážil. Ve dvaadvaceti letech byl stále panic, a dokonce ho žádná žena dosud ani nepolíbila. A tak se frustrovaný mladík rozhodl pro pomstu.
