Muž, který změnil chemii a z popelky vybudoval rovnoprávnou vědu – francouzský génius Antoine Laurent Lavoisier. I když byl i ekonomem, právníkem a daňovým úředníkem, nejvýrazněji se do světové historie zapsal svými chemickými objevy a publikovanými vědeckými knihami. Přes Lavoisierovu čestnost, píli a obrovský přínos společnosti dovolila rodná Paříž, aby byl jeho život ukončen gilotinou.
Bez něj by americký folk nikdy nebyl tím, čím je dnes. A čím hlavně byl v 60. letech, kdy si jeho levicově orientovaní představitelé s patřičným humbukem „udělali jméno“ bojem proti válce ve Vietnamu nebo rasové segregaci. Jejich o generaci starší druh měl na mušce chudobu a fašismus. Neokázale, o to však opravdověji.
Všichni známe zákony schválnosti. Jejich působení zažíváme téměř každý den. Tak například: umyjeme okna a začne pršet. Nebo si u pokladny vždycky stoupneme do té nejpomalejší fronty. Nebo nám chleba upadne pokaždé namazanou stranou dolů (to by se nakonec dalo vysvětlit tak, že ta namazaná strana je těžší a působením zemské přitažlivosti… Ale jak si vysvětlíme, že se míjíme s protijedoucím autem zrovna v okamžiku, kdy předjíždíme cyklistu? První, co nás napadne je: Prostě Murphyho zákon.
Historické události mají obvykle desítky různých výkladů. Přesně podle úsloví, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Objektivita a realita často pláčou někde v koutě. Nemusíme chodit daleko. Husitské revoluční hnutí. Každý si jistě dobře pamatuje filmovou trilogii Otakara Vávry. Skvělí herci, skvělé davové scény. V tomto ohledu klobouk dolů a velký respekt. Pravdivost v nich však chodí o francouzských holích. Hus revolucionář a husité jako předvoj těch, kteří o pět set let později jásali nad příchodem pana prezidenta, který se právě vrátil z Hradu. Že přeháním? Jistě. Bylo to mým úmyslem. A dnešní doba nepřehání? Nesklouzli jsme k druhému extrému? Husité jako banda tupých lupičů, paličů a fanatických vrahů? Tlupy primitivů, které dokázaly jen ničit a bořit? Ani to není pravda. Zkusme ji uvést na pravou míru.
Pokud měl Izrael obstát mezi svými nepřátelskými arabskými sousedy, kteří ho napadli vzápětí po jeho založení roku 1948, musely být vynikající všechny složky jeho armády. O to, že takové bylo letectvo, se postaral Benny Peled. Začínal na vrtulových stíhačkách, ale velmi rychle pochopil, že budoucnost patří tryskáčům.
Podíl prodaných nových bytů, které si lidé kupují jako investici, nikoliv pro vlastní bydlení, zůstává asi třetinový. V poslední době se tento podíl nemění. Záleží na lokalitě, nejvíce jich je v širším centru. Jde především o menší byty 2+KK nebo 1+KK. Zatímco před lety mezi investory převažovali cizinci, dnes jsou to spíše Češi. Koupené byty dále pronajímají, nenechávají je prázdné. Vyplývá to z odpovědí developerů. Většina z nich působí hlavně v Praze.
,,Sire, Bastila byla dobyta.“
,,Kým?“
,,Lidmi, Sire. Veliteli pevnosti usekli hlavu a nosí ji po Paříži na kopí.“
,,Ale to je vzpoura!!“
,,Nikoliv, Sire. To je revoluce.“
Klasický dialog, který proběhl v ranních hodinách, ve středu 15. 7. 1789 mezi francouzským králem Ludvíkem VI. a Françoisem XII. de La Rochefoucauld, vstoupil do učebnic historie. Pád symbolu útisku a feudální despocie, o den dříve, zkazil králi chuť na snídani. To se z učebnic dozvíte také. Vzhledem k tomu, co tato akce rozpoutala ve Francii v příštím desetiletí, dalo by se o jejím přínosu polemizovat. Gilotina se nezastavila. Ale dejme tomu, že to byl opravdu konec starých časů, tak jak si feudalismus představujeme.
Začátkem 90. let působily jeho zásilkové katalogy jako zjevení. U nás do té doby nevídané rostliny lákaly ke koupi i přes to, že jejich „evropské“ ceny byly na české poměry velmi vysoké. O to větší pak někdy nastalo zklamání, když se ukázalo, že ve skutečnosti nevypadají tak dobře, jak v katalogu.
Pokud jste už někdy vykřikli „Nenávidím se!“, nejste sami. Všichni se část svého života litujeme a vyčítáme si, co jsme mohli udělat a neudělali, co jsme mohli říct a neřekli. Jsme k sobě kritičtí, protože se porovnáváme s jinými lidmi, o kterých si myslíme, že jsou dokonalejší a šťastnější. Místo toho, abychom si uvědomili svou jedinečnost a byli vděční za to, co máme a čím jsme.
Středočeský kraj chce urychlit přípravu a uskutečnění staveb. Při opravě mostu v Týnci nad Labem na Kolínsku otestuje jiný dodavatelský systém, kdy se nevypisují soutěže zvlášť na vypracování projektové dokumentace a zvlášť na samotnou stavbu, ale obojí se spojí do jedné zakázky. Informovala o tom Helena Frintová ze středočeského hejtmanství.
Určitě znáte známého psychologa Sigmunda Freuda. Kromě toho, že je zakladatelem psychoanalýzy, vymyslel tento jednoduchý a rychlý test osobnosti.
Jan Jiří Grasel. Prožil krátký život, ale získal si takovou pověst, že se jeho jméno stalo dodnes užívanou nadávkou. A to přesto, že zabil vlastně „jen“ dva lidi. Loupil už od dětství a v necelých pětadvaceti letech na něj byla vypsána velkorysá odměna čtyř tisíc zlatých. Té se chytil jeden z policejních špiclů a vypracoval lest, která dovedla mladého moravského lupiče až na vídeňskou šibenici.
Možná i desetitisíce. Kdo dokáže spočítat úplně všechny mrtvé po leteckém náletu? Wolfram von Richthofen velel těm nejstrašnějším – náletům na Guernicu nebo na Coventry. Jako letecké eso první světové války znal praktickou stránku věci, později k ní přidal i rozsáhlé technické znalosti.
Část truhlíků, které slouží jako venkovní květináče, jsou instalovány u zastávky autobusu Lihovar. Jak se jim daří? Jak se sžily s okolím? A jak se okolí sžilo s nimi?
Česká povaha má jeden zvláštní rys. Obsahuje jisté prvky flagelantství, pocitů méněcennosti a ublíženosti. Dokonce bych řekl, že si někdy přímo rochní ve svých neúspěších, kdy se celý okolní svět spiknul proti naší holubičí povaze. Bitva na Moravském poli, u Kresčaku, na Bílé hoře. Ty prohrané známe dopodrobna. Ale co ty vítězné? Už to slyším, dejte pokoj s husity, stokrát omleté téma, o nějakých nekulturních barbarech středověku. To tedy máme nač být hrdi.
Graffiti mnohdy mívají významné poseství. Jako ty, které zdobí ulici Avenida Rodrigues Alves (pojmenovanou po prezidentu Brazílie v letech 1902 – 1906) v centru brazilského Ria de Janeira, nacházející se u přístavu. Jsou dílem světoznámého brazilského graffiti umělce, který se jmenuje Eduardo Kobra, a znázorňují lidi žijící na všech světadílech.
Pochopili to 12. července 1315 u hradu Holíč, kde se s nimi v bitvě utkal český král Jan Lucemburský a porazil doslova na hlavu uherského magnáta Matúše Čáka Trenčianský. Ten tehdy fakticky ovládal celé západní Slovensko a začal krutě plenit Moravu.
