V roce 1448 byla situace v Čechách poměrně nevyjasněná. Země se především potýkala s faktickým bezvládím, které nastalo po smrti Albrechta Rakouského (Habsburského) roku 1439. Pokud si husité měli udržet to, co si na katolickém světě v Čechách vybojovali, museli jednat.
Lidské dějiny jsou dějinami válek. Je to zvláštní, lidé touží po míru, skloňují ho ve všech pádech, ale učebnice dějepisu jako kdyby psala ruka od krve. Škrtněte války a zůstane jen doslov, který nikdo nečte. Učíme se o statečných vojevůdcích, kolik bitev vyhráli, jak velkého území se zmocnili. Psát o bolesti a zmaru, to se jaksi nehodí a není to hrdinské. Ty statisíce mrtvých, které pomohly do učebnic jenom jedinému jménu, už nevidíme.
Samozřejmost velikosti, to není něco, co je člověku dáno. Za tímto vědomím a chováním a přístupem k životu jsou desítky generací pracovitých, vzdělaných předků. Ale i dobrodruhů a válečníků. Je to však hlavně vědomí, že vše můžu mít, ale musím se o to zasloužit sám. Že osud nepomáhá neschopným. Silný člověk si jej vytváří a nenechá se jím vláčet. Slaboch klopýtá o klacky, které mu jiní házejí pod nohy. Silný ten klacek zdvihne a udeří.
Jste skutečně otevření nebo vidíte pouze to, co jste již pozorovali, a slyšíte pouze to, co jste už zaslechli dříve? Lidské chování je založeno na návycích a vyhovuje nám, když věci zůstávají při starém.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Velká záhada moderní historie, ostatně jak se na správného špiona patří. Příběh muže, který byl veleben jako československý superagent, obsahuje spoustu hluchých míst. Vlastně ani nevíme, jestli nám vůbec pomohl a zda byl naším agentem.
Pokud navštívíte Český Krumlov, který je dozajista jednou z nejnavštěvovanějších památkových lokalit v Čechách, a rozhodnete se pro delší než jednodenní pobyt, jistě – díky čilému místnímu turistickému ruchu – zatoužíte po chvilce klidu a relaxace. Takovou vítanou změnu vám může nabídnout právě poutní kaple na Křížové hoře, jež se nachází pouhé dva kilometry od centra města.
Odhaduje se, že 40 procent znalostí, které získáte na vysoké škole, zastará během deseti let. V dnešním světě jsou nápady, znalosti a předpoklady snadno dostupné, ale přitom mohou velmi snadno zastarat. Myšlenku Alvina Tofflera bychom mohli formulovat tak, že ve 21. století se snadno můžeme cítit negramotní, protože neustále cítíme tlak, abychom se učili nové věci, zapomínali dříve naučené a učili se znovu.
Pochoutky z Peru, Mexika, Turecka, Indie, Srbska, Palestiny, mandaly z Tibetu, magické panenky z Guatemaly, víno z Chile a mnoho dalšího bylo možno zakoupit v rámci patnáctého ročníku Barevné devítky, který se v sobotu konal v parku Podvinný mlýn. Potvrdilo se staré známé, že lidé se nejlíp seznamují skrze jídlo a kulturu.
Omlouvá ho snad, že to tak tehdy bylo zvykem? Z našeho úhlu pohledu jistě ne. A španělští conquistadoři jako pravověrní křesťané museli nutně cítit potřebu tyto šílené pohanské oběti vymýtit. Dnes vnímáme jejich počínání jako kruté, přesto úrovně Aztéků nikdy nedosáhli…
Zachránil spoustu životů, jeden z těch, kterému mu byly nejdražší, zachránit nedokázal. Jméno Christiaana Neethlinga Barnarda (8. 11. 1922 – 2. 9. 2001) zná celý svět. Jako první přece úspěšně provedl transplantaci srdce. Kdo třeba ví to, že měl celkem šest dětí a že jeho třetí ženou byla o 50 let mladší modelka?
Rakousko-Uhersko, jako žalář národů. Jistě si řada z vás vzpomene, jak bylo v učebnicích prezentováno. Pokrytecké, směšné, cynické. Ti starší mají výhodu. Mohou srovnávat minulost a přítomnost. Uprchnete na deset let do emigrace po nezdařené revoluci. Po velkorysé amnestii se vrátíte. Čeká vás rodinný pivovar a palírna destilátů. Cestujete. Do Londýna, do Mnichova, kam si vzpomenete. Žádná perzekuce, ztráta majetku, děti bez možnosti získat vzdělání. Žádná paranoidní mstivost režimu. Zkrátka žalář národů.
Jevil se jako silný protivník. Stalin se obával, že pokud by ho mohl někdo sesadit z diktátorského trůnu, byl by to právě hlavní velitel Rudé armády, uznávaný a oblíbený maršál Tuchačevskij. Musel ho tedy předejít, a tak schopného generála obvinil z přípravy převratu a špionáže pro nacistické Německo.
Německá armáda vtrhla do Polska v ranních hodinách 1. září 1939 hlavně proto, že si to Hitler mohl za tehdejší politické situace dovolit. Po anšlusu Rakouska a okupaci Československa předpokládal, že mu na mezinárodní scéně stejně hladce projde i vpád do Polska. A měl pravdu.
Přesto většina jeho návrhů zůstala jen na papíře nebo v podobě modelů. Hitler totiž počítal s tím, že ta nejmonumentálnější díla svého nejmilejšího architekta se postaví až po válce. Samozřejmě vyhrané, k čemuž ovšem nedošlo. Ten největší zázrak ale Albert Speer postavil z pouhého světla…
Šedesátá léta 19. století přinesla vítaný zdroj informací o životě v Praze.
Faráři opouštěli německý jazyk a můžeme se tedy bez obtíží dozvědět něco ze života jejich oveček. Farní kroniky jsou přístupné na stránkách Archivu hlavního města Prahy.
Konkrétně se můžeme vhlédnout třeba do roku 1868 a do kroniky břevnovské, kterou vedl kaplan Kristin Plodek. Co ho trápilo a co těšilo…
Další babské rady jsou tady. I když: nejsou tak úplně babské, ale zato jsou dostupné vždy a všude. Navíc to nebude stát víc než pár korun.
Svět je plný špatných zpráv a váš myšlenkový stav zásadně záleží na tom, jak je zpracujete. Mnozí to řeší jednoduše tak, že se těmto zprávám vyhýbají.
