Horká linka (Hot Line) je systém, který umožňuje přímou komunikaci mezi hlavami států. První taková horká linka v roce 1963 spojila Pentagon s Kremlem, další následovaly později. Ačkoli v populární kultuře je známá jako „ červený telefon “, horká linka Moskva-Washington nikdy nebyla telefonní linkou ani nebyl vybavena červenými telefonními přístroji. Šlo o dálnopis, který byl v roce 1986 nahrazen faxy a v roce 2008 bezpečným počítačovým spojením, přes které se zprávy vyměňují zabezpečenou formou e-mailu. Vždy ji také obsluhuje příslušný personál, a ne hlava státu osobně. V provozu je neustále, protože obsluha ji průběžně systematicky testuje zasíláním zkušebních zpráva. „Naostro“ byla použita jen několikrát a zcela výjimečně.
– Takto na takovou událost vzpomínal prezident USA Lyndon Johnson: „Těsně před osmou hodinou ranní zazvonil v mé ložnici v Bílém domě telefon. Bylo to 5. června 1967. Volal McNamara (ministr obrany) a sdělil mi novinku, kterou předtím žádný americký prezident neslyšel. „Pane prezidente, horká linka funguje.“ Tak začal nejdramatičtější týden prezidentského období, kdy se zdálo, že Sovětský svaz a USA budou zataženy do války na Středním východě.
– V době karibské krize v říjnu 1962 to vypadalo, že obě velmoci. Spojené státy a Sovětský svaz jsou na cestě k nukleárnímu konfliktu. Washington a Moskva musely spolu jednat dost těžkopádnými diplomatickými cestami, takže zprávy druhé straně byly doručovány se zpožděním několika hodin.
– Během karibské krize trvalo Spojeným státům téměř dvanáct hodin, než Američané obdrželi a dekódovali zprávu obsahující 3000 slov od Nikity Chruščova, což byla nebezpečně dlouhá doba. Ještě v době, kdy Washington připravoval odpověď, přišla další, ultimativní zpráva z Moskvy, požadující odstranění amerických raket z Turecka. Poradci Bílého domu pak přišli s návrhem, že rychlejší komunikace by mohla krizi odvrátit a vyřešit ji rychleji.
– Uvedením horké linky do provozu tak byl podniknut první krok ke snížení rizika neúmyslného zahájení jaderné války. Dlouho se předpokládalo, že v Moskvě je umístěna horká linka v Kremlu. Až v roce 1973 prozradil Brežněv, že se nachází v jeho druhé kanceláři na protější straně Rudého náměstí, v budově ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Poznamenal také, že už se ani nepamatuje, kdy naposled horkou linku použil.
První zpráva poslaná Američany horkou linkou obsahovala starý známý telexový zkušební text „The quick brown fox jumps over the lazy dog 1234567890 ´“ (Rychlá hnědá liška skáče přes líného psa), kde bylo zastoupeno všech 26 písmen anglické abecedy, všechny arabské číslice a apostrof, aby se otestovalo správné fungování klávesnice a tiskárny. První sovětské vysílání byl lyrický popis krás západu slunce nad Moskvou.
– Horká linka byla testována každou hodinu, dvanáctkrát denně v každém z obou směrů. Americké testovací zprávy obsahovaly výňatky Williama Shakespeara, Marka Twaina, encyklopedie příručku první pomoci; sovětské testy potom pasáže z děl Antona Čechova a Turgeněva. Zaměstnanci společnosti MOLINK (Moskevská linka) věnují zvláštní pozornost tomu, aby kontrolní texty nezahrnovaly narážky nebo literární ukázky, které by mohly být nesprávně interpretovány, jako b y třeba mohly být pasáže z „Medvídka Pú“, protože medvěd je považován za národní symbol Ruska. Horká linka Moskva – Washington byla určena pouze pro přenos textu, protože mluvená řeč může být nesprávně interpretována. Hlavy států psali svá sdělení ve svém rodném jazyce a zprávy byly překládány na straně příjemce.
– Horká linka vedla fyzicky dvěma trasami – základní linka kabelem z Washingtonu přes Londýn, Kodaň, Stockholm a Helsinky do Moskvy a druhá linka radiově z Washingtonu do Moskvy přes Tanger. I kdyby byl přerušen jeden okruh, okamžitě bylo možné přepnout na druhý okruh.
– V průběhu let se to i několikrát stalo. V roce 1964 nějaký zloděj uřízl u Helsink kus kabelu horké linky, dlouhý skoro sem metrů. Později vyřadila linku z provozu bouře, která poškodila elektrárnu v jižním Finsku. V roce 1965 rozdělali kluci v Rosedalu (stát Maryland, USA) oheň v kabelové vstupní šachtě. Ve Finsku zase jeden farmář poškodil kabel při orání a roku 1966 na 6 hodin ochromila linku stávka poštovních zaměstnanců ve Finsku. Pár měsíců nato sovětská nákladní loď přetrhla kabel, když najela v Dánsku na mělčinu. V žádném z těchto případů však horká linka nezmlkla déle než na pár sekund, než přešla na druhý okruh.
– Prvně oficiálně použily horkou linku Spojené státy, když se J. F. Kennedy 22. listopadu 1963 stal obětí atentátu. Ze strany Sovětského svazu došlo k prvnímu použití horké linky 5. června 1967 během vypuknutí šestidenní války.
– Podobné horké linky byly časem zprovozněny i mezi dalšími státy – vroce 1971 mezi Islámábádem (Pákistán) a Novým Dillí (Indie) a v témže roce mezi Soulem (Jižní Korea) a Pchjongjangem (Severní Korea). V roce 2007 to byla horká linka mezi Pekingem (Čína) a Washingtonem (USA).
