Na politické hřiště vstupuje nový politický subjekt. Ve středu byla na tiskové konferenci představena nová strana Levice, která vznikla na základě sloučení Strany demokratického socialismu a iniciativy Skutečná levice. Zástupci nové strany řekli, že chtějí řešit mzdy, daně, důchody, exekuce, bydlení, přírodu či zdravotnictví a jsou proti zbrojení.
Ne však jako válečný pilot, kterým také byl, ale jako kapitán dopravního letadla British Airlines, který 6. února 1958 nezvládl start a ve svém stroji zabil 25 lidí. Díky jeho úpornosti se podařilo odhalit skutečnou příčinu nehody, k níž by tak dnes už nemělo nikdy dojít.
Přestože si Arthur Shawcross ve vězení odseděl dlouhých 14 let z pětadvacetiletého trestu, nijak se nezměnil, a když ho předčasně propustili za „dobré“ chování, propukla jeho sadistická posedlost znovu. Schizofrenní pedofil začal opět znásilňovat a vraždit ženy, mrtvoly navíc pokaždé zohavil, přičemž se pohlavně ukájel. Jeho brutální řádění zastavila policie až po dvou letech, kdy Shawcrosse opět zatkla, načež ho soudce poslal na 250 let do vězení.
Kataklyzmatické pandemie s miliony mrtvých, Morbus Tshengi z Čapkovy Bílé nemoci v dnešním světě nepřipadají v úvahu. Existuje vyspělé zdravotnictví, výzkumné týmy schopné vyvinout nové léky, a vyšší úroveň hygieny, než kdy v minulosti. Ale infekční choroby mohou pořádně potrápit a vést i k citelným ztrátám na životě, jako je tomu při epidemiích chřipky a nákazy koronavirem 2019-nCoV, který působí akutní respirační onemocnění – virovou pneumonii.
Podle údajů Státního zdravotního ústavu dosáhla celková nemocnost v pátém kalendářním týdnu úrovně 1 865 nemocných na 100 000 obyvatel. Jedná se o akutní respirační infekce včetně chřipky. Těm už podlehlo 14 osob. Nemocnice i školy postupně zavírají.
Slovo „Ilumináti“ pochází z latinského slova „osvícení“ a toto pojmenování si přivlastnilo více historických skupin, které spolu neměly příliš společného. Jejich společným rysem bylo, že tyto skupiny vlastnily gnostické texty nebo jiné tajné informace, které držely v tajnosti. Už jen pro své vlastní bezpečí.
Zatraktivnit studium zdravotnických oborů mají studentům stipendijní programy v nemocnicích zřizovaných ministerstvem zdravotnictví. Reaguje tak na nedostatek především středního zdravotnického personálu v nemocnicích.
Evropou kráčí černá smrt provázena nepředstavitelnou hrůzou. Člověk se probudí – pravděpodobně do večera zemře nebo spatří záhubu svých blízkých. Ulicemi projíždějí vozy navršené mrtvolami. Hromadné jámy se rychle plní, obydlí vyprazdňují… A v ústraní bohaté vily se deset mladých vypravěčů baví příběhy.
Znáte to všichni. Nevíte o tom, že byste měli doma velký nepořádek, ale když má přijít neplánovaná návštěva, najednou se láme chleba – za dveřmi je to doslova pohroma. Jak to zařídit, aby vše vypadalo na první dojem „jak ze škatulky“, ale s minimální námahou?
Podle „Zlaté legendy“ ze 13. století složila patnáctiletá Agáta (asi 225 – 251) z bohaté a vznešené rodiny žijící v Katánii na Sicílii za vlády císaře Decia (249 – 251) slib panenství. Ne příliš bohatý náměstek císaře na ostrově Quintianus si umínil, že se s ní ožení, aby si tak pomohl k nějakému majetku. Ať se to Agátě líbí, nebo ne.
Středočeský kraj chce spolupracovat s Prahou, Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) a Správou železnic na přípravě chybějící části pražského silničního okruhu D0 mezi Běchovicemi a dálnicí D1 i dráhy do Kladna.
Jako mladý císař měl všechno, o čem jen mohl snít. Ušlechtilý původ i skvělé vychování, římskou říši zdědil ve velmi slušném stavu, a navíc ho občané uznávali. Jenže pak se něco zvrtlo. Mladý a ctižádostivý vládce chtěl více slávy, začal trpět megalomanstvím, které se nakonec přetavilo v patologickou závislost na moci a popularitě. Císař Commodus podlehl bludu, že je převtělením mytického siláka Herkula.
V letech 1837 – 1858 byla prý Eta Carinae druhou nejjasnější hvězdou nočního nebe. Tato hvězda, vzdálená od nás sedm a půl tisíce světelných let, v této době nebývale a rovněž nečekaně zjasněla. Toto velké množství záření připomínalo výbuch supernovy. Při něm hvězda ztrácí své vnější vrstvy a zůstává po ní pouze velmi malý, ale hustý objekt nebo černá díra. Eta Carinae však výbuch přežila a my dnes už i víme, proč se tak stalo.
Konkrétně pastím na myši a kulometu tak legendárnímu, že ten po něm dostal své jméno – Maxim. S kadencí 550 ran za minutu tato zbraň pomáhala vyhrávat koloniální války Británii, přestože jeho vynálezcem byl Američan sir Hiram Stevens Maxim (5. 2. 1840 – 24. 11. 1916). Jak k tomu došlo?
V Říši je vyhlášen státní smutek. Oficiálně smutné tváře státních úředníků i prostých lidí. U těch je leckdy smutek upřímný. Přijít o syna nebo otce je všelidská tragédie. Prvotní nadšení začíná vychládat, stejně jako těla vojáků na řece Volze. Při pohledu na podobiznu Vůdce v duši leckterého Němce zahlodá první pochybnost o vítězství. Nikdo se to neodváží říci nahlas, ale červíček už hlodá, a s plynoucím časem stále více.
Minulý, dvacátý díl, nás zavedl k nádobí. Ocel, smalt, nikl nebo hliník dnes doplníme třeba alpakou, dřevem nebo porcelánem. Některé z nich používáme dodnes, mnoho materiálů nahradil plast nebo silikon, není ale od věci podívat se na péči, která byla nádobí věnována v roce 1980.
Proč u nadaného spisovatele a oblíbeného učitele propukla paranoia, můžeme jenom hádat. Jeho stihomam se postupně skládal z jednotlivých střípků a měsíc od měsíce rostl. Měl pocit, že ho tajně sledují a že mu chtějí ukrást jeho nevydané knihy. Trpěl bolestmi hlavy, ale návštěvu neurologa zatvrzele odmítal a raději začal své problémy utápět v alkoholu. Následovala lavina nešťastných událostí, které dohnaly neúspěšného spisovatele k zoufalému činu.
Původně se jmenovala Bereniké, tedy „ta, která přináší vítězství“ a podle legendy doprovázela Ježíše Nazaretského na křížové cestě. Do křesťanské hagiografie, čili nauce o svatých se, dostala tak, že ze soucitu chtěla trpícímu odsouzenci ulehčit jeho cestu na popraviště na Golgotu.
Slavné osobnosti nemíváme moc rádi, zvláště pokud jsme ještě školáci, kteří se o nich musí učit. Jsou příliš dokonalé. Nelžou, nekradou a nepijí alkohol. O intimnějších stránkách lidských potřeb se nesluší vůbec přemýšlet. Takoví lidé jsou bezchybní a se svatozáří. V učebnici se o nich dozvíme, že trpěli, měli hlad, bojovně vysunutou bradu vpřed a zemřeli téměř v zapomnění a často i hlady. Společnost je odhání od svého prahu a po jejich smrti roní slzy, a staví jim pomníky. Jistě bychom je na ulici zdvořile pozdravili, ale za kamarády bychom je mít nechtěli. Pochopitelně, všechno je jinak.
Ve Sládečkově muzeu ve středočeském Kladně máte poslední možnost navštívit dvě velmi zajímavé výstavy.
