Přední ruský a sovětský biolog, genetik a chemik Nikolaj Ivanovič Vavilov (25. 11. 1887 – 26. 1. 1943) cestoval po světě a zůstával v kontaktu se západní vědou. Jenže Stalin si oblíbil jeho konkurenty, zejména pak Trofima Lysenka, kteří mu slibovali biologicky nereálné zázraky. Likvidace Vavilova pak byla jen otázkou času.
Hlavním aktérem tohoto příběhu se stal svatý Pavel z Tarsu, předtím Saul anebo česky také Šavel. Zapřisáhlý nepřítel křesťanství a křesťanů zažil v životě událost tak zázračnou, že se z něj okamžitě v 1. st. n. l. stal ten nejhorlivější stoupenec nové víry, která je dnes jedním z hlavních světových náboženství.
Jmenovala se Mihrimah a její životní dráha byla samozřejmě dána tím, že se narodila jako turecká princezna. Tento životní vklad ale dokázala zúročit díky svému nadání a citu pro politiku tak, že zvládla – a přežila – zákulisní a harémové intriky na dvoře hned tří sultánů po sobě – svého otce, bratra a synovce.
Když je člověk nešťastný, je ochoten podstoupit cokoliv, co mu jen trochu pomůže. I to, co by za šťastnějšího rozpoložení mysli považoval přinejmenším za podezřelé. A když navíc narazí na propracovaný systém, jakým scientologie bezpochyby je, vidí v tom vedle naděje i logiku a řád.
Kde končí klišé a začíná umělecké dílo? Otázka, na kterou svými příběhy odpověděl Jack Warner Schaefer (19. 11. 1907 – 24. 1. 1991). V obou svých nejslavnějších knihách, „Jezdci z neznáma“ i v „Muži se srdcem kovboje“ se udržel přesně na hranici mezi nimi.
Tak dlouho, v letech 2001 – 2004, byla Megawati prezidentkou země, která se teprve nedávno, v roce 1988, vydala na cestu demokracie. Svoji zásluhu na tom, že se tento kurz podařilo v zemi udržet, má i Megawati. I když z větší části jen proto, že je dcerou prvního indonéského prezidenta Sukarna.
Aspoň na obrazech španělského malíře Salvádora Dalího (11. 5. 1904 – 23. 1. 1989) určitě ano. Nejvíce ho proslavily tři věci – vzhůru nakroucený a navoskovaný knír, skandály a roztékající se kapesní hodinky jako symbol pomíjivosti času, protože tečou jako ten čas. Kromě toho věřil, že je reinkarnací svého vlastního bratra.
Přesto, s jakou brutalitou byla provedena a že se její obětí stal otec Alexandr Meň, jeden z nejpopulárnější pravoslavných kněží v tehdejším Sovětském svazu. A jak vůbec může někdo takto zaútočit na člověka, který nikdy nikomu neublížil? Protože vrah zůstal neznámý, není se na to koho zeptat.
Slouží v Papežské švýcarské gardě, která oficiálně existuje od 22. ledna roku 1506 a neoficiálně ještě o pár desetiletí déle. Když je dnes obdivují nesčetní návštěvníci Vatikánu, připadá jim, jako by tito gardisté zamrzli v čase svého vzniku. Ve skutečnosti však plní funkci ochranky papeže a Vatikánu zcela na úrovni moderní doby.
Je spojen s osobností generála armády Konfederace Thomase Jonathana „Stonewall” Jacksona, „pravé ruky“ generála Roberta E. Lee. Za jednoho z nejtalentovanějších taktických velitelů celé americké historie považují generála Jacksona vojenští historici i dnes. Omylu se však neubránil.
Především proto, že z ní byl dokonalý výhled na pohraniční část Ho Či Minovy stezky, kam bylo možné z této základny směřovat dělostřeleckou palbu. Severovietnamská armáda základnu už několikrát napadla ve snaze získat kontrolu nad silnicemi vedoucími na jih a východ. Zatím však úspěch neměla.
Pokusil se o něj bojovník za samostatnost Portorika Oscar Collazo López, ovšem způsobem tak naivním, že nepřipadalo v úvahu, aby uspěl. Navíc chtěl zabít prezidenta, který o lepší postavení Portorika ve vztahu k USA usiloval stejně jako Collazo.
Známe je z autobiografické knížky Joy Adamsonové Příběh lvice Elsy a z jejího filmového zpracování. Kdo by potom nechtěl zažít něco podobného a sdílet domácnost s ochočenou lvicí. Nebo lvem. Je snadné této iluzi podlehnout, když jste si třeba až doteď lva ani nepohladili. Horší je, že jí podlehli i Adamsonovi.
Dnes bychom měli výhrady už jen k jeho původu, začátkem šedesátých let byly obecně etické normy ve vztahu ke zvířatům nastaveny podstatně méně citlivě než dnes. A tak mladý šimpanzí sameček později známý jako Ham, při výcviku zakoušel i elektrošoky. I tak byl osud tohoto zvířecího kosmonauta šťastnější než mnohých jeho kolegů.
Příroda – či Bůh – byli k Hedy Lamarrové štědří rovnou dvakrát. Díky své kráse natočila legendární film Extáze a stala se předlohou pro Disneyovu Sněhurku i komiksovou Kočičí ženu, díky svému technickému nadání vynalezla novou konstrukci křídel pro letadla, šumivé tablety a revoluční krabici na papírové kapesníky.
O tom, že krátké zamračené dny neprospívají duševnímu zdraví, ví snad dnes už každý. Skrývají v sobě však ještě jedno nebezpečí. A co hůř. Lépe nebude ani v létě. Tedy pokud vědomě nezasáhnete.
Přišel na něj Oskar Troplowitz (18. 1. 1863 – 27. 4. 1918) pocházející z polského města Gleiwitz (dnes Gliwice) v tehdejším Prusku, kde se narodil do bohaté židovské rodiny původem z Opavice na Bruntálsku. Jeho, co do složení prostý a o to zřejmě účinnější krém používáme dodnes.
Lákavé pronikání do tajemného podzemí i touha stát se objevitelem dosud neznámých a nevídaných prostor vedla k objevení již řady pozoruhodných jeskyní a jejich systémů, jakým je také Amatérská jeskyně. Se svými více než 40 km je nejdelším přírodním podzemním systémem ve střední Evropě.
Dnes už málokomu něco řeknou jména Patrice Lumumba, Mobido Nkrumah či Ben Bella. V 60. letech se však tito pokrokoví bojovníci proti kolonialismu objevovali takřka denně na stránkách komunistického tisku a zasloužili se o to tím, že chtěli pomoci Sovětskému svazu, aby pronikl a usadil se v Africe.
Původně se jmenovala Eliza Rosanna Gilbertová (17. 2. 1821 – 17. 1. 1861), známější je ale pod svým uměleckým jménem Lola Montezová. Několik jmen a titulů také vyvdala. Kam přišla, tam způsobila nějaký skandál a musela zas cestovat dál. Nakonec takhle projela kromě Evropy i USA a Austrálii.