V Národním muzeu je až do 31. ledna 2020 k vidění unikátní výstava kombinující moderní multimediální technologie s originálními historickými předměty s názvem Tutanchamon RealExperience. Expozice byla připravena ve spolupráci s italskými partnery Civita Mostre e Musei a společností Laboratoriorosso.
Jan Zábrana se narodil v Herálci poblíž Humpolce, v obci, kde spatřil světlo světa také malíř Adolf Kosárek. Náš básník, prozaik, esejista a překladatel se ale narodil o 101 rok později, 4. června roku 1931.
Vlastně, jak se to vezme. Kdyby Rakousko- Uhersko nezískalo po bitvě u Doboje ve dnech 4. až 6. září 1878 i Sarajevo, asi by se v něm neodehrál atentát, který odstartoval 1. světovou válku. Beu ni by se Rakousko-Uhersko nerozpadlo a nevznikl náš samostatný čs. stát…
Poté, co si po letech znovu poslechla všechna čtyři rocková CD, která natočila s Otou Petřinou, poznala, jak je nadčasový a geniální. Některé skladby z nich přidala do koncertního programu. „Muzika mě vždycky dostala ze všech trablů a smutků, jsem za to vděčná. Je to skvělé antidepresivum,“ říká Petra Janů v rozhovoru pro Náš REGION.
Žijeme v kultuře „lajků“. Kvůli službám Facebook, YouTube nebo Instagram je nyní normální, že jsou dospělí lidé posedlí svými komentáři a označováním položky „To se mi líbí“. Skutečně tak zoufale toužíme po tom, aby si nás všichni okolo všímali a líbili jsme se jim?
Jedno z tajemství úspěšných lidí spočívá v tom, že neustále pomáhají jiným, aby úspěšně dosáhli svých vlastních cílů. Ve svém životě vám pomohli a vedli vás nejrůznější lidé – rodiče, prarodiče, rodinní přátelé, učitelé, kolegové, přátelé a partneři. Mnoho lidí vás možná vedlo, aniž by si to vůbec uvědomili – jen s vámi mluvili, odpovídali na vaše otázky nebo vám ukázali, jak se něco dělá. Někdy stačí, když pouze pobýváte v něčí přítomnosti, abyste jej naučili něčemu důležitému, například jak být klidný, přátelský nebo trpělivý.
Závratná kariéra ambiciózního mladíka na dánském královském dvoře vyvolala vlnu nevole. Na jejím konci stál převrat, který zbavil královnina milence moci. Ale daň za několik let panování měla být daleko větší.
V roce 1448 byla situace v Čechách poměrně nevyjasněná. Země se především potýkala s faktickým bezvládím, které nastalo po smrti Albrechta Rakouského (Habsburského) roku 1439. Pokud si husité měli udržet to, co si na katolickém světě v Čechách vybojovali, museli jednat.
Lidské dějiny jsou dějinami válek. Je to zvláštní, lidé touží po míru, skloňují ho ve všech pádech, ale učebnice dějepisu jako kdyby psala ruka od krve. Škrtněte války a zůstane jen doslov, který nikdo nečte. Učíme se o statečných vojevůdcích, kolik bitev vyhráli, jak velkého území se zmocnili. Psát o bolesti a zmaru, to se jaksi nehodí a není to hrdinské. Ty statisíce mrtvých, které pomohly do učebnic jenom jedinému jménu, už nevidíme.
Samozřejmost velikosti, to není něco, co je člověku dáno. Za tímto vědomím a chováním a přístupem k životu jsou desítky generací pracovitých, vzdělaných předků. Ale i dobrodruhů a válečníků. Je to však hlavně vědomí, že vše můžu mít, ale musím se o to zasloužit sám. Že osud nepomáhá neschopným. Silný člověk si jej vytváří a nenechá se jím vláčet. Slaboch klopýtá o klacky, které mu jiní házejí pod nohy. Silný ten klacek zdvihne a udeří.
Jste skutečně otevření nebo vidíte pouze to, co jste již pozorovali, a slyšíte pouze to, co jste už zaslechli dříve? Lidské chování je založeno na návycích a vyhovuje nám, když věci zůstávají při starém.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Velká záhada moderní historie, ostatně jak se na správného špiona patří. Příběh muže, který byl veleben jako československý superagent, obsahuje spoustu hluchých míst. Vlastně ani nevíme, jestli nám vůbec pomohl a zda byl naším agentem.
Pokud navštívíte Český Krumlov, který je dozajista jednou z nejnavštěvovanějších památkových lokalit v Čechách, a rozhodnete se pro delší než jednodenní pobyt, jistě – díky čilému místnímu turistickému ruchu – zatoužíte po chvilce klidu a relaxace. Takovou vítanou změnu vám může nabídnout právě poutní kaple na Křížové hoře, jež se nachází pouhé dva kilometry od centra města.
Odhaduje se, že 40 procent znalostí, které získáte na vysoké škole, zastará během deseti let. V dnešním světě jsou nápady, znalosti a předpoklady snadno dostupné, ale přitom mohou velmi snadno zastarat. Myšlenku Alvina Tofflera bychom mohli formulovat tak, že ve 21. století se snadno můžeme cítit negramotní, protože neustále cítíme tlak, abychom se učili nové věci, zapomínali dříve naučené a učili se znovu.
Pochoutky z Peru, Mexika, Turecka, Indie, Srbska, Palestiny, mandaly z Tibetu, magické panenky z Guatemaly, víno z Chile a mnoho dalšího bylo možno zakoupit v rámci patnáctého ročníku Barevné devítky, který se v sobotu konal v parku Podvinný mlýn. Potvrdilo se staré známé, že lidé se nejlíp seznamují skrze jídlo a kulturu.
Omlouvá ho snad, že to tak tehdy bylo zvykem? Z našeho úhlu pohledu jistě ne. A španělští conquistadoři jako pravověrní křesťané museli nutně cítit potřebu tyto šílené pohanské oběti vymýtit. Dnes vnímáme jejich počínání jako kruté, přesto úrovně Aztéků nikdy nedosáhli…
Zachránil spoustu životů, jeden z těch, kterému mu byly nejdražší, zachránit nedokázal. Jméno Christiaana Neethlinga Barnarda (8. 11. 1922 – 2. 9. 2001) zná celý svět. Jako první přece úspěšně provedl transplantaci srdce. Kdo třeba ví to, že měl celkem šest dětí a že jeho třetí ženou byla o 50 let mladší modelka?
Rakousko-Uhersko, jako žalář národů. Jistě si řada z vás vzpomene, jak bylo v učebnicích prezentováno. Pokrytecké, směšné, cynické. Ti starší mají výhodu. Mohou srovnávat minulost a přítomnost. Uprchnete na deset let do emigrace po nezdařené revoluci. Po velkorysé amnestii se vrátíte. Čeká vás rodinný pivovar a palírna destilátů. Cestujete. Do Londýna, do Mnichova, kam si vzpomenete. Žádná perzekuce, ztráta majetku, děti bez možnosti získat vzdělání. Žádná paranoidní mstivost režimu. Zkrátka žalář národů.
