Jací jste, když se nikdo nedívá? Říká se, že skutečný charakter člověka lze posoudit podle toho, co dělá, když není nikdo nablízku. Jste v takových chvílích štědří, líní, lakomí, přemýšliví, čestní či pracovití? Jste stejným člověkem jako ve společnosti? Jak byste popsali vlastní charakter – tu kombinaci svého chování, hodnot, stylu a myšlenkového přístupu?
A proč? Z velmi jednoduchého důvodu. Robota, jako osobní služba venkovského obyvatelstva vrchnosti, byla vlastně formou nájemného, které nájemce zaplatil tím, že si ho odpracoval. Robotní patent z 13. srpna 1775 na rozdíl od dřívějška přesně určoval, jak bude toto nájemné vysoké.
Srpnové noci jsou krásné. A pod jasnou oblohou ještě hezčí. Pokud někde sedíte u ohně, a nechce se vám spát, zahleďte se na noční nebe. Uvidíte padat slzy svatého Vavřince. Země prolétá prostorem, ve kterém se tyto statisíce a miliony drobných úlomků vyskytují. Pravidelně mezi desátým až čtrnáctým dnem v měsíci.
Karl Denke (12. 8. 1870 – 22. 12. 1924) je dnes známý také jako „zapomenutý kanibal“. I když jeho zločiny patří mezi ty nejzrůdnější, kvůli malé publicitě se na vše brzy zapomnělo. A to není dobře. V sousedství měl totiž tento sériový vrah a kanibal pověst celkem milého člověka. Kolik toho o svých sousedech víte vy?
Novinář Stanislav Budín, rodným jménem Bencion Bať, pocházel z početné židovské rodiny, byl nejmladší z devíti dětí. Na svět se podíval 3. března 1903 v Kamenci Podolském na Ukrajině.
Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí byl jedním z největších politických a duchovních vůdců Indie. „Otec národa“ prosazoval filozofii aktivního, ale nenásilného odporu a svou zemi dovedl k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Když Gándhí ve věku 78 let zemřel, za jeho rakví kráčel milionový průvod zástupců států z celého světa. Od roku 2007 je na 2. říjen, výročí narození Mahátmy, vyhlášen Mezinárodní den nenásilí. Pojďme si připomenout Gándhího mírotvorné poselství několika jeho výroky.
Již ve čtvrtek 15. srpna proběhne v českých kinech premiéra nového filmu Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu. Pokud patříte mezi režisérovi příznivce, zajít na jeho devátý počin by mělo být pro vás povinností. A pokud Tarantinově osobité tvorbě zrovna nehovíte, návštěvu kina byste měli alespoň zvážit. Film je totiž pro velké plátno jako stvořený.
Nedaleko Děčína, v obci Libouchec, se skrývá unikátní stejnojmenná architektonická památka, zámek Libouchec. Pro veřejnost byl zpřístupněn teprve v červenci roku 2016, a to díky nadšení a zápalu současného majitele, jenž tuto nádhernou památku zachránil téměř v hodině dvanácté.
Ale jinak to samozřejmě byla všechno pravda. Tedy skoro – přinejmenším co do ztvárnění špionážních metod postupů. K těm měl ostatně duchovní otec Jamese Bonda, Ian Lancaster Fleming (28. 5. 1908 – 12. 8. 1964), osobně velmi blízko.
Stará matička nachází v hrnečku poslední krejcárek. Čeledín si odpustí po parném dnu na poli džbánek piva. Řemeslník, obchodník, pán s hůlkou a cylindrem v ruce. Ti všichni neváhají a skládají se na divadlo, které se začíná v Praze stavět. Bude jejich, bude národní. Peníze přibývají. Na cihly, na platy zedníkům, na honoráře přizvaným umělcům. Ne, to není ironie nebo výsměch snahám lidí, kteří kdysi žili. Peníze posílali i ti, kteří nikdy v Praze nebyli. Ale tak jako ve všem každá věc má svůj rub a líc.
Pokud máte talent kopírovat jiné lidi, může se jednat o klíč k úspěchu. Když dokážete pozorovat úspěšné lidi a učit se od nich, můžete si osvojit správné způsoby chování a dosáhnout svých cílů.
Tím vyvrcholil sled dějinných událostí nazvaných První válka židovská a těžko říct, zda na něm měli větší podíl Římané de facto okupující židovskou Judeu, anebo její obyvatelé, kteří se proti nim vzbouřili způsobem v podstatě nakonec sebevražedným.
Každý se v životě aspoň jednou setkal s poznámkou v žákovské knížce. Navzdory rozčilení dokáže kantor občas napsat opravdovou perlu, nad kterou buď rozum stojí, nebo nás rozesměje k slzám.
Málokterý cizinec tak odkázal splynout s českým prostředím jako právě tento francouzský stavební inženýr a přírodovědec. S českými vědci spolupracoval a taky se přel, trilobitům dával česká jména, razil podivuhodné teorie, ale hlavně za sebou nechal pořádný kus vědecké práce.
Pokud máme hovořit o astronomických znalostech lidí mimo Evropu, jaksi automaticky uvažujeme o dobách prastarých. Mayský kalendář, Babylon, Egypt, Čína. Civilizace plné záhad, neobjasněných tajemství, fantastických možností, ze kterých čerpají autoři fantasy a sci-fi románů. Prastaré, vysoce vyspělé a zaniklé kultury. Můžeme si však položit otázku. Existují dosud civilizace s nástroji doby kamenné, a znalostmi, nad kterými současný astronom stojí v úžasu? Odborníky určitě napadne africký stát Mali a kmen Dogonů. Budou mít pravdu. My se však nyní vydáme na opačný konec světa.
Nikdo takovou katastrofu nečekal, naopak, všichni se těšili až Vasa, kterou nechal v letech 1625 – 1628 postavit švédský král Gustav II. Adolf, otec královny Kristýny. Byla pojmenována po švédské vládnoucí dynastii a měla se stát pýchou švédského loďstva. Do dějin se však zapsala úplně jinak.
Pokud patříte mezi ty, co se snadno uráží, nedosáhnete nikdy životní pohody. Skutečnost je taková, že musíte mít do jisté míry hroší kůži, jen abyste přečkali průměrný den. Lidé totiž – neúmyslně či úmyslně – dokáží hodně ubližovat.
V polovině 10. století začali zatím kočovní Uhrové ohrožovat střed Evropy, což se tamním panovníkům, německému králi Otovi I. a českému knížeti Boleslavu I. pochopitelně nelíbilo a Uhrům se postavili. Kdyby tehdy neuspěli, vypadala by dnes Evropa zřejmě úplně jinak.
Sklizeň v některých částech středních Čech už končí, místy ji naopak téměř zastavily srážky. Podle Josefa Stehlíka z Asociace soukromého zemědělství jsou výnosy obilí dobré, ale řepka má nižší procenta tuku, řekl Stehlík.
