„Dobrá daguerrotypie má – díky dlouhé době expozice – tak něžný a měkký charakter, jaký podle mého názoru pozdější fotografie už nikdy neskýtala.“
Neznámý autor
Mladý vynálezce
Louis Jacques Mandé Daguerre se narodil v roce 1787 ve městě Cormeilles na severu Francie. V mládí se věnoval výtvarnému umění. Když mu bylo mezi třiceti a čtyřiceti lety, vytvořil a začal používat dioramu, pozoruhodný soubor panoramatických obrázků, při jejichž vystavování používal zvláštních světelných efektů. Během této práce se začal zajímat o vyvinutí mechanismu k automatické reprodukci obrázků pořizovaných bez štětce a barvy – jinými slovy fotoaparátu.
Průkopníci Daguerre a Niepce
Zpočátku byly pokusy vymyslet fungující přístroj neúspěšné. V roce 1827 se setkal s Josephem Nicéphorem Niepcem, který se rovněž snažil (a do té doby s poněkud větším úspěchem) vynalézt fotografický přístroj. Dva roky nato se stali partnery. V roce 1833 Niepce zemřel, ale Daguerre v úsilí pokračoval a v roce 1837 se mu podařilo vyvinout praktický způsob fotografování, nazývaný daguerrotypie.
Slavný vynález
O dva roky později tento postup zveřejnil, aniž si ho dal patentovat. Jemu i Niepceovu synu za to francouzská vláda udělila doživotní důchod. Zpráva o Daguerrově vynálezu vyvolala na veřejnosti velkou senzaci a používání metody daguerrotypie se začalo rychle šířit. Daguerre se stal hrdinou doby a zahrnuli jej poctami. Záhy se však stáhl do ústraní na venkovské sídlo u Paříže. Zde v roce 1851, ve věku šedesáti tří let, velký francouzský vynálezce zemřel.
Fenomén fotografování
Málokterý vynález má tak široké uplatnění jako právě fotografování, zejména dnes – v éře digitálních fotoaparátů a „chytrých telefonů“. Hojně se využívá prakticky ve všech oborech vědeckého výzkumu. A rozmanité je jeho používání v průmyslu i vojenství. Pro některé lidi je to vážný druh umění, pro miliony dalších koníček, který jim přináší potěšení. Fotografie předávají informace (nebo dezinformace) ve školství, žurnalistice a reklamě. Protože mají schopnost živě vyvolávat minulost, staly se nejběžnějšími suvenýry a upomínkami. Důležitou odnoží fotografování je filmování, které – vedle toho, že je hlavním zábavním prostředkem – má prakticky stejně široké uplatnění jako fotografování.
Daguerrovi předchůdci
Žádný vynález není výhradně plodem práce jediného člověka a cestu k Daguerrovu úspěchu rozhodně připravilo svou dřívější prací mnoho jiných badatelů. Vždyť kamera obskura (přístroj podobný dírkové komoře, avšak bez filmu) byla vynalezena nejméně osm století před Daguerrem. V šestnáctém století učinil důležitý krok Girolamo Cardano, když do otvoru kamery obskury umístil optickou čočku. To byl zajímavý předchůdce moderního fotoaparátu, jenže tehdejší obrázky vůbec nepřetrvávaly, a tak onen způsob nelze považovat za druh fotografování.
První fotografie
Ze všech předchůdců se Daguerrovu výsledku nejvíce přiblížil Niepce, jeho pozdější partner. Ten kolem roku 1820 objevil, že judská živice, druh asfaltu, je citlivá na světlo. Pak tuto fotosenzitivní látku spojil s kamerou obskurou a vytvořil první fotografii na světě. Jedna, kterou pořídil v roce 1826, se dochovala po dnešek. Proto se někteří lidé domnívají, že by měl být za vynálezce fotografování správně pokládán Niepce. Jenomže jeho metoda fotografování byla naprosto nepraktická, neboť expozice trvala asi osm hodin, a navíc byly jeho obrázky dost rozmazané.
Daguerrotypie
Daguerrovou metodou se obraz zaznamenával na desku potaženou jodidem stříbrným. Stačila patnáctiminutová až dvacetiminutová expozice, takže to bylo jen trochu nešikovné, ale určitě prakticky použitelné. Během dvou let po zveřejnění Daguerrovy metody navrhli další lidé mírná zlepšení: Jako fotosenzitivní látku přidali k jodidu stříbrnému bromid stříbrný. Touto nepatrnou změnou se dosáhlo důležitého účinku – značně se zkrátila nutná expozice, což umožnilo praktické zhotovování portrétů fotografováním.
Přínos Louise Daguerra
Ačkoliv se vývojem fotografování zabývalo mnoho osob, obecně je Daguerrův přínos pokládán za nejvýznamnější. Před ním neexistoval žádný prakticky použitelný způsob fotografování, kdežto technika, kterou vymyslel on, byla praktická a brzy se velmi rozšířila. Mimoto zveřejnění jeho vynálezu dalo silný podnět k následnému vývoji. Pravdou je, že metody fotografování, které používáme dnes, se od daguerrotypie velice liší, ale i kdyby pozdější techniky nebyly vyvinuty, zůstala by daguerrotypie i v naší době použitelnou technikou fotografování.
Zdroj: Michael H. Hart (100 nejvlivnějších osobností dějin, 2003)
