Sokolov pokácí poškozené stromy v městských parcích
Sokolov v lednu a únoru pokácí v městských parcích poškozené stromy. Město se chce zaměřit na dřeviny v Husových sadech a v Zámeckém parku, které jsou v centru města a lide je hojně navštěvují.
Sokolov v lednu a únoru pokácí v městských parcích poškozené stromy. Město se chce zaměřit na dřeviny v Husových sadech a v Zámeckém parku, které jsou v centru města a lide je hojně navštěvují.
Doprovází nás od nepaměti. V jeho světle tančí víly, běhají vlkodlaci a Bílá paní chodí po cimbuří. Jeho stříbrný kotouč nalezneme v literatuře, poezii, hudbě. Je symbolem na vlajkách mnoha států světa. Jak to říkal starý Cyrano? Patřila Luna dosud jenom nám, básníkům, snílkům, smělým fantastům, i dobrodruhům v bílých parukách. Fantastům v redingotech, i těm v divných přílbách, ze stránek nových románů. A odjakživa ovšem milencům, těm Luna náležela nejvíc.
Asi všichni se shodnou na tom, že pražská defenestrace v roce 1618 odstartovala jedno z nejkrutějších období naší historie a znamenala počátek třicetileté války. Smrt si nevybírala a oběťmi se stávali bohužel i vzdělaní lidé na obou stranách barikády. Někteří z nich jistě netušili, že je po smrti čeká osud světce. Jedním z nich byl i polský rodák Melichar Grodecký (v polštině Grodziecky).
Původně se jmenovala Eliza Rosanna Gilbertová (17. 2. 1821 – 17. 1. 1861), známější je ale pod svým uměleckým jménem Lola Montezová. Několik jmen a titulů také vyvdala. Kam přišla, tam způsobila nějaký skandál a musela zas cestovat dál. Nakonec takhle projela kromě Evropy i USA a Austrálii.
Leden je nejlepším obdobím, jak jít fakt opravdu do sebe. Možností je několik. Začtěte se do našeho článku a vezměte si pro jistotu k ruce diář. Povíme si něco o tom, kterak srovnat ducha a mysl a pořádně se nastartovat na celý rok.
Svým původem i životními osudy byl předurčen, aby zaujímal levicové postoje. Ostatně po první světové válce se doleva vychýlila podstatná část evropské umělecké avantgardy.
Jinak asi případ Hamiltona Howarda „Alberta“ Fishe (19. 5. 1870 – 16. 1. 1936) hodnotit nelze. Snad ještě jako selhání společnosti a tím také selhání práva, zákona, justice i policie, prostě selhání všeho. Jinak by sotva bisexuální, pedofilní sadista mohl unikat spravedlnosti desítky let.
Slunce bylo vždy božstvem. Od nejstarších dob a po celém světě. Pro každou kulturu, pro každé náboženství. Není na tom nic divného. I člověk, obývající jeskyně věděl, že je na slunci závislý. Nejen on, ale i zvířata, příroda, celý svět. Zářící kotouč byl vždy symbolem života, síly a rozumu, před jehož světlem prchá zlo a noční příšery. Jako božstvo či boží dílo, bylo vždy jasné, čisté, a bez jediného kazu. A nikdo o tom nepochyboval.
Na dvoře Ludvíka II. Bavorského bylo všechno jinak. Král chodil oblékaný v historických kostýmech z dávné doby, žil pouze v noci, zatímco přes den spal. Neustále se přejídal, tloustl a při jídle mlaskal, své sluhy fackoval a někdy je i kopal do zadku. Hrál si na středověk a za své pohádkové zámky i soukromé operní produkce utrácel nehorázné jmění, takže se Bavorsko brzy ocitlo na pokraji státního bankrotu.
Druhý ročník celorepublikového sčítání ptáků na krmítkách v režii České společnosti ornitologické ČOS) s názvem Ptačí hodinka opět vzbudil u veřejnosti velký zájem.
A hned její první prototyp zastal při úpravě ledu na kluzišti práci 30 mužů, takže její vynálezce měl o zajištěné živobytí postaráno. Více ale možná překvapí, že slovo rolba není českého původu, i když to tak vypadá. Hlavně však ledové plochy na všech zimních stadionech světa brázdí přes 60 let.
Minule jsem se zastavili u plynových spotřebičů, jakými byly plynové vařiče a sporáky, jimiž byly vybavené socialistické domácnosti. Dnes si připomeneme například remosku, opékače topinek, kávovary a další elektrické pomocníky, které byly v roce 1980 dostupné.
V občanském rejstříku byla zapsána jako Alphonsine Rose Plessis (15. 1. 1824 – 3. 2. 1847), celý svět ji ale zná jako Dámu s kaméliemi. Díky Alexandru Dumasovi mladšímu, který se do ní zamiloval. Stejně jako mnozí jiní. Navíc ale její osudy popsal ve slavném románě, který vyšel už rok po její smrti.
„Policejní zprávy hlásí: V pondělí v poledne byl přejet rychlovlakem pod Barrandovem Ph. dr. Z. R. z Prahy II. čp. 331. Jde pravděpodobně o sebevraždu z neznámé příčiny. Mrtvola byla po lékařské prohlídce dopravena do ústavu pro soudní lékařství.“
Nejbližší spolupracovníci ministra zdravotnictví Roman Prymula a Alena Šteflová stále nemají bezpečnostní prověrku. Bez ní nebudou moci od března pokračovat ve funkci náměstků ministra. Zdravotnický rezort o problému zarytě mlčí. Náměstku Prymulovi může získání prověrky komplikovat dřívější kauza spojená s firmou Biovomed s.r.o. Ta už ho v minulosti stála místo ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Minulý týden uplynulo 130 let od narození jedné z největších osobností české historie – spisovatele Karla Čapka. Mladší bratr Josefa neproslul jen jako mimořádný literát a publicista, ale rovněž jako dramatik, vynikající amatérský fotograf či přední sběratel etnické hudby. Pojďme si připomenout Čapkovu nezapomenutelnou osobnost jeho hluboce lidskými výroky.
Na místě po zdemolovaném domě v ulici Dolní Příkopy v Horním Slavkově na Sokolovsku vznikne pravděpodobně park s herními prvky. Poničený bytový dům, na jehož demolici dostalo město dotaci, dalo zbourat loni na podzim.
Povinná četba a čtenářský deník, dvě protivná slova, která dokázala znepříjemnit četbu a knihy mnoha lidem několika generací. Bezchybní hrdinové, bez bázně hany, svět často naprosto odtržený od reality. Lidé z masa a kostí se v této četbě prakticky nevyskytovali. Pouze velikáni, neotřesitelní a dokonalí. Upřímně jsme je nenáviděli a v duchu jim přáli to nejhorší. Hoši od Bobří řeky, Stínadla se bouří? Jedině doma, mezi tátovými knihami. V čtenářských denících strašil žáky Timur a jeho parta. Snad ještě Jirásek, nudné zlo, ale dosti vzdálené v čase, aby se dalo kritizovat.
Tato hrdinka se jmenovala Zinaida Portnova a narodila se 20. února 1926 v Leningradě v běloruské dělnické rodině. Němci vpadli do její vlasti právě, když skončila 7. třídu základní školy. Rázem se tak ocitla na okupovaném území. A její volba byla jasná.
Kdysi pověrčiví lidé věřili, že lišaj smrtihlav, přilétající v noci, ostatně jako i další druhy lišajů, ke zdrojům umělého osvětlení, je poslem nějakého neštěstí. Natolik je fascinovala kresba umrlčí lebky na jeho hrudi.