Marie Stuartovna, královna francouzská a vládnoucí královna Skotska. Po šesti dnech od narození se stala právoplatnou hlavou skotského království, ale později prohrála boj s místní šlechtou a musela zemi opustit. I když měla nárok také na anglický trůn, strávila zde polovinu života v zajetí své sokyně, anglické královny Alžběty I., která ji nakonec poslala na smrt.
Velká láska a ještě větší politika. Kvůli charismatické Anně změnil král Jindřich VIII. celou Anglii. Navždy. Ale královně trůn dlouho nevydržel. Krutý manžel ji brzy obvinil z cizoložství a incestu, za které ji nechal veřejně popravit. „Jak nešlechetně a krutě jste se ke mně zachoval,“ byly Anniny poslední řádky, které napsala Jindřichu VIII.
Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jedinými místy, jež významněji postihly, se stalo Jesenicko a Šumpersko. Během 17. století zde bylo z čarodějnictví obviněno a upáleno kolem 200 lidí. Z toho polovinu měl na svědomí bezcitný a ziskuchtivý inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu. Podobně jako několik dalších osob zneužil svého postavení světského soudce k obohacování majetkem popravených lidí, jejichž doznání ke smyšleným zločinům si vynucoval torturou. A mířil vysoko – rozhodl se zlikvidovat i váženého šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera.
Z chudého venkovského synka se stal král, ze studenta teologie jeden z největších vojevůdců. Svou kariéru spojil se slavným Korsičanem a ten se mu bohatě odvděčil. Vyválčil si Napoleonovu sestru, titul maršálka i krále. Ale nakonec skončil jako ztroskotanec – když chtěl znovu ovládnout své království, byl zajat a odsouzen vojenským soudem k smrti.
Čtenáři milovali v šedesátých a sedmdesátých letech jeho knížky proto, že jejich prostřednictvím atraktivní formou poznávali pozoruhodný svět starověku. První písmo, ohromující pyramidy a lidi s radostmi i starostmi nakonec velmi podobnými těm našim. Zamarovského tvorba má však i svou temnou stránku.
V protektorátu Čechy a Morava nebylo nenáviděnějšího nacisty než Karla Hermanna Franka. To on stál za všemi brutálními útoky proti českému lidu – počínaje stanným právem a vypálením Lidic či Ležáků a konče zbytečnými popravami na konci války v Terezíně. Není divu, že Češi dychtili po pomstě.
V České republice se v mnoha městech nabízejí k pohlídce podzemní sklepení, která odkrývají tajemství autentických míst a labyrinty spletitých chodeb.
Ivan Hrozný proměnil Rusko ve velmoc, vládl však pomocí brutální tajné policie. Dostál svému přídomku, když v návalu nezvládnutelného vzteku zabil svého staršího syna Ivana. Tohoto činu až do konce života litoval a došel k přesvědčení, že synova smrt byla božím trestem za jeho vlastní hříchy. Pokud ovšem šlo o tisíce Rusů, kteří byli za jeho mnohaleté hrůzovlády zbičováni, umučeni nebo oběšeni, výčitkami svědomí nijak netrpěl.
Když podle romantického mýtu tančil anglický král Eduard třetí, jeden z nejúspěšnějších vladařů ve středověku, se svojí milenkou Catherine Montacute, na plese, uvolnil se ženě při tanci podvazek a sklouzl k jejímu kotníku. Šlechtici se škodolibě smáli… Ale král Eduard poklekl před svou milenku a řekl: „Hanba tomu, kdo ve zlém to myslí.“ Pojďme se podívat na několik zajímavostí o kšandech.
Mnoho historických světových událostí má jedno společné – zatmění Slunce. Ať už věříte na náhody či nikoliv. Pojďme se podívat na těch pár nejzajímavějších.
Muž, který změnil chemii a z popelky vybudoval rovnoprávnou vědu – francouzský génius Antoine Laurent Lavoisier. I když byl i ekonomem, právníkem a daňovým úředníkem, nejvýrazněji se do světové historie zapsal svými chemickými objevy a publikovanými vědeckými knihami. Přes Lavoisierovu čestnost, píli a obrovský přínos společnosti dovolila rodná Paříž, aby byl jeho život ukončen gilotinou.
Jan Jiří Grasel. Prožil krátký život, ale získal si takovou pověst, že se jeho jméno stalo dodnes užívanou nadávkou. A to přesto, že zabil vlastně „jen“ dva lidi. Loupil už od dětství a v necelých pětadvaceti letech na něj byla vypsána velkorysá odměna čtyř tisíc zlatých. Té se chytil jeden z policejních špiclů a vypracoval lest, která dovedla mladého moravského lupiče až na vídeňskou šibenici.
Přestože máme o životě a osobnosti franckého kupce Sáma jen málo jakýchkoli dokladů, jeden hodnověrný pramen se přece jen dochoval. Fredegarova kronika navíc vzdává vůdci kmenového svazu Slovanů nadšený hold a líčí jeho závratnou kariéru válečníka a vládce prvního velkého státního útvaru, Sámovy říše.
Snad v každé více rozvětvené rodině se objeví někdo, kdo je alespoň dočasně považován za „černou ovci“. A ani Habsburkové tomu neunikli.
Proti umístění repliky mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze se vyslovilo 26 českých historiků umění, kteří napsali dopis pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi (Piráti) a městské radě. Barokní památka, zbořená v roce 1918, byla podle autorů dopisu výrazem habsburské protireformační propagandy, a proto nemůže přispět ke smíření mezi církvemi. Pro obnovu historické podoby sloupu navíc neexistuje dostatek podkladů, uvádějí signatáři. Dopis byl zveřejněn na webu Ústavu dějin umění Akademií věd ČR. Pražští zastupitelé obnovu sloupu odmítli už dvakrát.
Společnost Hunter Games připravuje v Praze venkovní únikovou hru na motivy příběhu spisovatele Miloše Urbana. Na jejím vzniku se podílí i kanadský výtvarník Kurt van der Basch, který pracoval na řadě hollywoodských filmů. Příběh se bude odehrávat na přelomu 19. a 20. století, informovala společnost Hunter Games.
Stadice jsou v českých legendách zapsány jako místo, kde se zrodil vládnoucí přemyslovský rod. Ale severočeská víska do historie zasáhla ještě jednou a podivně. V polovině 15. století, kdy byly české země zdecimovány dlouhými husitskými válkami, se na stadické návsi objevil tajemný stařec, který o sobě prohlašoval, že je přímý potomek Přemyslovců a že se má stát novým českým králem.
Naším dalším tipem, kam na výlet jsme pro vás vybrali právě skanzeny. Můžete na sebe nechat dýchnout trochu historie, připomenout si, jak dříve žili naši předci. V naší malé republice se nachází opravdu dost krásných oblastí, kde se zastavil čas. A my vám některé z nich trochu představíme.
Třicetileté panování na trůně madagaskarského království jí vyneslo spoustu nelichotivých přezdívek, jako například Krvavá Mary. Není se čemu divit, pro své odpůrce a nepřátele, především z řad křesťanů a křesťanských misionářů, vymýšlela ty nejšílenější tresty, které odrážely její sadismus a paranoidní vidění světa.
