Prázdniny jsou nenávratně v trapu. S nimi obvykle také končí teplo. Dva nejteplejší měsíce, které v roce máme, jsou totiž červenec a srpen, ačkoli byl letošní rok od samého počátku deštivý, o moc lépe už nebude. Pomalu se všechno přehoupává směrem k podzimu. Na stromech zrají jeřabiny, dozrává poslední ovoce v podobně jablek a hrušek a nám také končí nejlepší doba pro čerpání dovolené. Není tedy divu, že někoho může přepadnout splín.
Léto a s ním i horké dny a noci pomalu vrcholí, a tak vás možná napadlo, že by bylo vhodné investovat do zařízení, které by vám od nepříjemného tepla ulevilo. Řešení se nabízí hned celá řada, mezi ty nejoblíbenější patří například nejrůznější klimatizace a také tak zvané ochlazovače. Možná se domníváte, že jde o jedno a totéž. Není to tak ale úplně pravda, mezi oběma zařízeními jsou totiž určité rozdíly. Zajímá vás jaké?
Je to velmi zajímavý rozhovor. Kapitán je sdílný. Protože je naprosto jist, že jeho posluchač zůstane navždy pasažérem jeho lodi, nemá co skrývat. Seznamuje pana profesora s konstrukcí lodi a všemi podrobnostmi. Kde byl vykován kýl, odkud pocházejí stroje, odkud zařízení lodi. Odpoví i na poslední otázku pana profesora. To jste tak bohatý, pane kapitáne? Nesmírně bohatý, pane profesore, odpoví kapitán s úsměvem. Mohl bych bez obtíží zaplatit pět miliard francouzského státního dluhu.
Končí léto a s ním čas vodních radovánek. Snad každý, kdo vlastní samonosný či jiný bazén, se setkal s problémem jeho poškození. To nemusí nutně znamenat konec životnosti bazénu.
Jan Dědina, malíř, ilustrátor a spisovatel, se narodil 1. září 1870 ve čtyři hodiny odpoledne na statku č. 3 ve Strakách u Nymburka v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny Jelínkové.
Na co si dát pozor, když člověk dostane výpověď, což především v době, kdy se mnohé podniky v důsledku dočasné koronavirové stopky dostaly do potíží, není ojedinělé?
Léto je časem grilování a přátelského setkávání. Pokud v těchto (většinou parných) dnech holdujete vínu, mějte na paměti pár zásad, abyste si tekutou révu užili.
Testy na koronavirus, které u dalších 15 pracovníků Základní školy ve Frýdlantu na Liberecku nařídili hygienici, vyšly negativně. Pozitivní tak zůstává jediný zaměstnanec. Žádné ze tří pracovišť základní školy přesto v úterý výuku nezahájí. Otevřít může škola nejdříve 9. září, pokud opakované testy vyjdou opět negativně. Dnes to řekl frýdlantský starosta Dan Ramzer (ODS).
Sýček obecný, dříve rovněž nazývaný sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití, která dorůstá sotva do velikosti holuba domácího. Má robustní tělo, širokou a nízkou hlavu, krátký ocas a silné končetiny s ostrými a silnými drápy. Nad výraznýma žlutýma očima najdeme bílý pruh, který sýčkovi propůjčuje charakteristický vážný výraz.
Stovky lidí z Česka, Německa a Polska se včera sešly u památníku Trojmezí u Hrádku nad Nisou na Liberecku na mezinárodním protestu Thirst for Justice. Lidé z příhraničí společně protestovali proti plánovanému rozšíření polského hnědouhelného dolu Turów v těsném sousedství česko-polské hranice. Obávají se ztráty pitné vody, ale také hluku a prachu. Už teď se voda z oblasti ztrácí, potoky i studně vysychají. Na akci přišly také stovky polských zastánců rozšíření dolu.
Nejstarší liberecké kamenné kino Varšava má po 12 letech funkční topení v sále a nové osvětlení. Sedmou sezonu po obnovení provozu skupinkou nadšenců zahájí příští týden, na podzim nabídne i festivaly Febiofest nebo Anifilm. Informoval o tom ředitel spolku Kino Varšava Ondřej Pleštil, který kino v budově města provozuje.
Vojenské hlídky na hradbách jsou bdělé a pozorné. Zde, za těmito hradbami ještě vládne senát a lid římský. Protější les je však již barbarský. S Germány byla vždycky potíž. Vzpomínka na tři ztracené orly, kdysi za božského Augusta, byly stále ještě nepříjemně živé. Je nutno být obezřetný. Válka s Parthy, na východě impéria, oslabila tuto věčně horkou hranici na Dunaji. Ani mocný Řím nemá legie na rozdávání.
Náměstí Jiřího z Poděbrad je vedle Václavského, Staroměstského, Malostranského náměstí, Karláku, Míráku a Kulaťáku jedno z nejhezčích i největších pražských náměstí.
Vlakové nádraží v Chotyni na Liberecku vyhlásilo ministerstvo na žádost Libereckého kraje kulturní památkou. Zchátralou a léta nevyužívanou secesní stavbu chtěla přitom Správa železnic zbourat a nahradit přístřeškem. Proti rozhodnutí může Správa železnic podat rozklad, takže vyhráno ještě není, řekla chotyňská starostka Jana Mlejnecká (NEZ), která ale věří, že je vše na dobré cestě a budovu se podaří zachránit.
Lidé se odpradávna usídlovali poblíže vodních zdrojů. Řeka byla přímo ideálním místem. Osada, či později město, bylo aspoň z jedné strany chráněno vodu. Připočtěme zdroj vody k pití, rybolov a lodní dopravu, ze které se dalo vybírat clo, a máme všechny výhody pohromadě. Takovým místem byl i pradávný brod přes řeku Labe, v místech, kde se dnes nalézá město Roudnice nad Labem. Jméno, které bylo získáno podle pramene, který zde vyvěral. Místo, osídlené už na úsvitu dějin.
A to proto, že je nebylo možné identifikovat. Takový osud stihl 41 cestujících z celkem 153 osob, které při tomto neštěstí zahynuly. A dalších 90 cestujících bylo při této nehodě zraněno. Proč byly její následky takto tragické?
Na jaře jsou stromy obsypány velkým množstvím květů a my se radujeme. V létě pak nevíme, co s nimi. Řeč je o šťavnatých, lehce nakyslých jablkách, která právě v tomto období otvírají jablkovou sezonu.
Toho dne byl vladař opravdu v dobrém rozmaru. Už od rána nedal nikoho popravit a všichni v paláci se tomu velice divili. Ani kuchaře, ani lazebníka, dokonce ani lékaře. Všichni jsou živí a zdraví. To mohl způsobit jedině ten divný stařec, jehož jediným majetkem je miska na rýži. Však ho také museli poslat do lázně, než ceremoniář dovolil, ukázat ho vladaři. I čistý plášť se našel. Nyní už od rána učí panovníka jakousi podivnou hru a on se od ní nedokáže odtrhnout.
Hrad Švihov je dnes ukázkovým příkladem – vzorem, jak se v Čechách stavěl dokonalý pevnostní systém na obranu starých středověkých hradů. A to i přesto, že jej bouřlivá válčení a majetkoprávní spory značně zpustošily. Dnes je programově obnovován.
Užovka sarmatská, velmi pestrá a statná užovka, dlouhá až dva a půl metru, nejmohutnější evropský had a druhý nejdelší, své pojmenování dostala po starověkých asijských kočovnících Sarmatech. Sarmaté se v podstatě vyskytovali na území, které se překrývá s územním výskytem tohoto hada. Stavbou těla se tento druh užovky podobá užovce pardálí, která je její blízkou příbuznou a za jejíž poddruh bývala dlouho považována.
