Dne 8. března roku 1868 se uskutečnila valná hromada, 2. května první schůzka. Spolek Malostranská Beseda měšťanská se zpočátku tvářil nadnárodně, opak byl pravdou. Seznamte se s její historií a jmény, díky kterým je dnes tím, čím je.
„Spoluobčané Malé Strany pražské!
Dávno již uznávali jsme toho potřebu, aby v život vešel spolek, jehož účelem bylo by, aby umožnil společné bavení se mezi sebou bez ohledu na národnost.
Jest totiž nemilou náhodou čtvrť naše v takovém položení, že často i při nevalné povětrnosti značný kus cesty nás to stojí, anebo jiné zase výlohy, když chceme podílu bráti v nějaké zábavě.
Jsouce přesvědčeni o nutnosti zmíněného spolku, sestoupili se podepsaní občané Malé Strany pražské ve výbor prozatímní a po zralém uvážení věci usnesli se na tom, aby zřízen byl spolek zábavní pod jménem Malostranská Beseda měšťanská.“
Podepsáni Benjamin Fragner, JUDr. Jan Jeřábek, Antonín Müller, JUDr. Adolf Skopec, JUDr. Karel Seeling, Jan Rubáš a MUDr. Robert Karel Väter, rytíř z Artensů, (1830 – 1893), docent University Karlovy, který se účastnil bouří roku 1848 a bojoval na barikádách, což bylo příčinou, že nebyl jmenován profesorem.
To si mohli přečíst Malostraňáci, stejně jako informaci, že přihlašovací listiny je možné podepsat ve Fragnerově lékárně proti hostinci U kocoura, u újezdského kupce Karla Kláska, u kupce Aloise Luňáčka v domě U Schnellů a u železáře Jana Rubáše v Mostecké 30.
Vše odstartoval ministr Herbst, původem od Žatce, odpůrce českých státoprávních aspirací
Tak reagovala malostranská a hradčanská veřejnost v době politického neklidu v roce 1868. Poslední kapkou bylo, když do Prahy přijel Čechy nenáviděný předlitavský ministr Eduard Herbst, původem Sudeťák z Čech. Němci mu uspořádali večírek ve svém „kasíně“ v Široké ulici a celou situaci chránila děla na Malostranském náměstí postavená.
Taková potupa dala před sto padesáti lety vzniknout spolku, který přivedl na svět svatostánek dnešní pražské kultury.
Co se přesně událo před 150 lety?
Brzy po zveřejnění se přihlásilo 230 zájemců o členství v Besedě. Návrh stanov vypracovali právníci Seeling a Skopec a úředně byly schváleny c. k. místodržitelstvím v Praze 23. února 1868.
To už byla podána žádost k pronájmu bývalé radnice čp. 35 na Malostranském náměstí, městská rada jí vyhověla obratem a 10. dubna pak byla uzavřena nájemní smlouva na budovu.
Jak dlouho by to asi trvalo dneska?
8. března 1868 se ve staré radnici uskutečnila ustavující valná hromada. 10. března se v bytě dr. Seelinga na Janáčkově nábřeží 51 odehrála první schůze výboru, předsedou byl zvolen sám Karel Seeling (1812 v Praze – 1884 tamtéž), poslanec zemského sněmu a předseda rady smíchovského pivovaru.
Jeho zástupcem pak Václav Zelený (1825 v Borové – 1875 v Praze), ředitel malostranského reálného gymnázia, spisovatel a poslanec tak říkajíc v bojkotu, byl totiž celých čtrnáct let zvoleným členem zemského sněmu a pak říšské rady, na protest proti centralistické politice mocnářství ale práci v tomto úřadě nevykonával.
„Chceme podílu bráti v nějaké zábavě“
Roční příspěvek členů byl stanoven na 6 zlatých.
Zato se mohli účastnit akcí spolku za snížené vstupné, mohli využívat služeb čítárny novin a časopisů, která odebírala 47 titulů – 30 politických, 13 zábavných a čtyři odborné, jinak 20 českých, 20 německých, tři ruské, dva francouzské a po jednom slovenském a polském. Po krátkém čase, když si jistý německý list stěžoval na „nerovnoprávnost“ v Besedě, sedm německých periodik odhlásili.
Hostinskou činnost tu provozoval J. Neueswirth, platil skoro tisíc zlatých ročního nájmu. První slavnost spolku se odehrála 2. května 1868. Jinak se v prvním roce života besedy uskutečnily čtyři přednášky, taneční vínek, taneční věnečky a k tomu dvě hudební zábavy měsíčně. A to byl v Praze vyhlášen výjimečný stav. A ještě si koupili kulečník!
První roky Malostranské Besedy
V roce 1869 měla už Malostranská Beseda bezmála 400 členů. Sbíraly se peníze na stavbu Národního divadla a členové začali brblat, že Neuerswirth má špatné pivo.
V roce 1870 se už směli stát členy Besedy i ti, kteří byli ve veřejné službě. Založen byl dámský odbor spolku.
Městská rada vyjevila svůj úmysl zbořit starou radnici a postavit tu školu, načež Malostranská Beseda zdvihla odpor a nápad jim – s patřičným poukazem na hlučnost místa – rozmluvila.
Též byla ustavena Malostranská záložna a pronajaty jí dvě místnosti v budově a také se konala se první slavnost vánočního stromku, samozřejmě dobročinná.
A jelikož hostinský Neuerswirth měl kromě špatného piva i problémy s placením nájmu, dostal výpověď a přijat byl hostinský od Štupartů Vilém Lakotta. Ten tu ale také nezazářil.
Vyhodili ho v roce 1874, v témže roce, kdy odpustil svoji funkci dr. Seeling, předsedou Besedy se stal Štěpán Pollach (1811 ve Švábenicích – 1886 v Korozlukách). Ten byl v letech 1861-83 poslancem Českého zemského sněmu (stejně jako Zelený práci po většinu doby bojkotoval, a to až do roku 1878). Pracoval v arcibiskupských službách, zprvu jako ředitel arcibiskupské kanceláře v Praze, od roku 1867 coby centrální ředitel arcibiskupských statků.
Česky je hezky
V roce 1876 byl zřízen odbor pro pořádání divadelních představení a koupeno jeviště. (K tomu se ještě dostaneme.) Toho roku zemřel otec národa Palacký a Malostranští ho vyprovodili na poslední cestě až do Lobkovic. Tuto pouť pak opakovali 26. května rok co rok.
V roce 1879 byly z čítárny vyhozeny všechny německé noviny.
Od roku 1882, poté co popelem lehlo Národní divadlo i vídeňský Ringtheatr, musel být na každé besední veselici přítomen hasič i s přístrojem. LP 1883 spolek změnil stanovy a stal se ryze českým. Roku 1884 koupeno piáno.
Předsedou Malostranské Besedy byl i známý fotograf Jindřich Eckert, začínal prací v zábavním výboru
V roce 1892 byl předsedou Besedy zvolen Jindřich Eckert (1833 v Praze – 1905 tamtéž), jeden z nejvýznamnějších českých fotografů 19. století. Roku 1863 si otevřel v Praze na Újezdě portrétní ateliér „Heinrich Eckert“. Jako člen Komise pro soupis památek Prahy spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Už roku 1871 vydal soubor světlotiskových fotografií Prahy. Po roce 1881 začal jako první vytvářet fotografie zachycující umělecké a přírodní krásy dalších míst v Čechách. Po roce 1890 se hodně věnoval fotografování Prahy, a to především dokumentování míst určených k asanaci. Část těchto fotografií vyšla pak v knihách Praha královská a Pražské ghetto.
Léta následná – ač spolek vybírá nemálo peněz na dobročinnost, sám má dluhy
Roku 1893 Beseda iniciovala osazení pamětní desky svému někdejšímu členovi Janu Nerudovi na domě U dvou slunců. Roku 1894 opravili pánové Hubáček, Materna a Svoboda zdarma jeviště, načež byli jmenováni zakládajícími členy spolku.
Z této zprávy usuzujeme, že s ekonomií i duchem Besedy to začalo jít s kopce a proto se raději soustřeďme na spolkovou činnost divadelní. Účinkovali tu naši velcí herci, Eduard Vojan, Jindřich Mošna, Hana Kvapilová, první český filmový herec Josef Šváb Malostranský nebo prvorepubliková hvězda Zita Kabátová.
Malostranská Beseda, století dvacáté
V roce 1948 byla na spolek uvalena státní správa a o tři roky později byl převeden na Osvětovou besedu Prahy 1. Za rok pak zrušili i spolkovou hospodu. Pravidelná klubová činnost se obnovila až s příchodem amatérského Divadla Dostavník v roce 1964. Později tu hráli i bratři Justové a do roku 1971 také Cimrmani. Od listopadu 1972 se tu konaly Salóny kresleného humoru, které připravoval kreslíř a redaktor Josef Kobra Kučera. Je třeba jmenovitě zmínit také legendárního Roberta Radostu, který klub (povětšinou hudební) řadu let vedl.
Závěrem pár vět o budově Malostranské Besedy
Budova staré radnice čp. 35 pochází v jádru z roku 1480, svou pozdně renesanční podobu získala při přestavbě v letech 1617-22. Tři věže byly na dům vyzdviženy před rokem 1740. Ústředním prostorem radnice byla radní síň, dnešní hudební sál. Ve čtyřech lavicích tady sedávalo 11 radních, před nimi purkmistr, rychtář a poblíž písař. Po roce 1784 byla agenda úřadu přestěhována na Staré Město a radnice pronajata. Sídlily tu státní úřady jako archiv, vojenská strážnice, politické vězení, prokuratura, berňák. Někdy v letech 1826-28 byly z domu odstraněny tři věže. V domě se pak před rokem 1850 nacházel i obecní pivovar – v místech školy v Josefské – později tu byli hosty sokolové, šermíři, zpěvácký sbor Lumír a nakonec spolek Malostranská Beseda měšťanská, který dal budově jméno.
Roku 1883 byla zbořena dvě křídla a průčelí bylo upraveno do nedávné podoby. V roce 2006 až 2009 se uskutečnil rozsáhlá rekonstrukce Malostranské Besedy, při které se na někdejší radnici vrátily tři ztracené věže.
