Františkovy Lázně skýtají pěkné a zároveň ozdravné chvíle. Příroda, čerstvý vzduch, procedury a v neposlední řadě prameny, které přispívají k dobré kondici. Nejznámější je Františkův pramen, do povědomí lidí se ale vžily i mnohé další.
Tak především se nejmenoval Trockij, ale narodil se 7. listopadu 1879 na Ukrajině do rodiny zámožného rolníka jako Lev Davidovič Bronštejn. Stal se otcem celého filozofického směru známého jako trockismus a byly s ním jen potíže. Cepín v jeho hlavě je vyřešil jednou provždy.
Skupinka zvědavých turistů se již shromáždila na místě, které jim ukázal průvodce. Jsou sice prázdniny, ale děti mezi návštěvníky nehledejte. Do těchto jeskynních prostor mají vstup zakázán. Důvodem však není ani atrapa mrtvoly, ani ječící divoženky nahoře bez. Rozhoduje tělesná výška, nikoliv věk. To platí i pro dospělé. Průvodce přináší malého vyděšeného psíka na vodítku a před zraky zvědavců ho pustí na zem. Za několik vteřin již pes leží na boku a škube sebou. Netrvá to dlouho. Pes je za vodítko vytažen zpět a turistům je jasné, že kousek nad zemí číhá smrt.
„Památného 28. října 1918 byl viděn v čele jednoho z oněch spontánních průvodů, které procházely ulicemi Prahy, důstojník ozdobený pentlemi, s tasenou šavlí, na níž se vítězně třepetala československá vlajka. Ten důstojník měl za několik dní narukovat na Slovensko jako komandant pancéřového vlaku. Ale rozstonal se chřipkou a zemřel v pražské vojenské nemocnici v listopadovém dni. Stár 34 let. Byl to malíř Bohumil Kubišta, jehož památka byla v roce 1919 uctěna posmrtnou výstavou a několika články jeho přátel.“
I když se lidé na světě mimořádně různí, na sklonku života všichni teskní po podobných věcech. Většina umírajících lituje toho, co neudělala více než toho, co udělala. Často jsou to takové věci, jako že třeba netrávili více času s rodinou a přáteli, příliš pracovali nebo se dost nebavili a necestovali.
Vlastně to byl profesionální zločinec. Trestné činnosti se dopouštěl už jako dospívající a prohibice mu jen přihrála možnost dalšího znásobení jeho nezákonných zisků. A využil ji tak, až začal ohrožovat samotného Al Caponeho…
Ve Františkových Lázních je plno nejrůznějších pomníčků. Malých a skromných i velkých a honosných. Směrem k pramenu Sluneční a poblíž přírodního divadla zaujme jeden, který se skládá z přírodních kamenů. Do sadu zapadá jako by tam byl odjakživa. Věnován je Claře Nonnerové.
Řeč vašeho těla je viditelná neustále. Tímto způsobem posíláte jiným lidem signály, i když ani netušíte, že s nimi komunikujete, a tím méně máte představu, co vlastně říkáte. Spisovatel Jarod Kintz to charakterizoval výstižně: „Miluji jazyk těla, protože mohu mluvit, aniž bych řekl jediné slovo, nemusím poslouchat a mohu se dokonce odvrátit.“
Na zámku Velké Losiny, nechvalně známém hlavně čarodějnickými procesy ze 17. století, si ještě do 30. září můžete prohlédnout unikátní výstavu, která je věnována 50. výročí natáčení známého českého filmu Kladivo na čarodějnice. Předlohou k filmu byl román Václava Kaplického se scénářem a režií známého Otakara Vávry. Ve filmu účinkovaly tehdejší herecké špičky, Josef Kemr, Eduard Cupák, Vladimír Šmeral nebo Jiřina Štěpničková. Film byl natočen v roce 1969, ale protože tehdejšímu režimu připomínal známé metody vynucování přiznání a atmosféru strachu padesátých let, byl promítán jen v menších kinech a na televizních obrazovkách se dokonce objevil až v roce 1989.
Nikdy se nenašlo žádné tělo, prokuratura nedodala soudu jediný přímý důkaz. Přesto byl muž, v jehož domě končily stopy tuctu nezvěstných žen – většinou vdov středního věku, se kterými se seznámil na inzerát –, odsouzen k smrti.
Stavitel a architekt Quido Bělský se narodil 5. ledna 1855 v Praze v Bartolomějské ulici č. 305/3.
Stručně řečeno, Polsko doplatilo na rozdělení Evropy po napoleonských válkách ve prospěch vítězů, tedy také Ruského impéria. Ozbrojenému povstání proti němu se zúčastnil i mladičký Aleksander Głowacki. Svět literatury ho ale zná a jeho čtenáři ho milují jako Bolesława Pruse.
Provokovala svou vizáží, chováním i divadelními hrami. Američanka Mae West byla tanečnice, herečka, dramatička, scenáristka, textařka a spisovatelka, jedna z největších hollywoodských filmových hvězd a sex-symbolů 30. let minulého století. Za druhé světové války její jméno používali američtí i britští letci a námořníci pro nafukovací záchranné vesty – zřejmě kvůli podobnosti rozměrů nafouknuté vesty s hereččiným poprsím. Na Mae West však můžeme narazit i v Čapkově Válce s Mloky, kde prohlašuje, že mloci nemohou mít duši, neboť nemají žádný sexappeal. Pojďme se pobavit dalšími výroky vnadné a svérázné umělkyně.
Neustálé odsouvání věcí na poslední chvíli – lidská přirozenost. Děláme to s prací, povinnostmi, ale také, když se rozhodujeme o nákupu různých věcí do naší domácnosti. Není proto překvapující, když najednou v srpnu začneme uvažovat nad tím, zda se nám ještě vyplatí pořídit si stropní ventilátor, o kterém přemýšlíme již od května.
Ještě opatrně nasadit stetson, aby se nepoškodila perfektně načesaná, zlatovlasá pěšinka. Kolty visí proklatě nízko a konzumace Kolalokovy limonády je varováním pro všechny padouchy, že nebude třeba volat lékaře. Arizonská pěnice schází pomalu po schodech baru, kde právě houstne dým a překrásná Winnifred bude jeho, pokud ji ze své prémie dá pět procent. Doug Badman jistě ani netuší, že do Trigger Whisky Saloonu v nebližším okamžiku vstoupí nenáviděná limonáda. Nedá se nic dělat. Kolaloka, to je zákon.
Jmenoval se William Booth (10. dubna 1829 – 20. srpna 1912 ) a rozhodl se pro boj s chudobou a dalšími sociálním problémy založit dokonalou bojovou organizaci – Armádu spásy. Jeho myšlenka je dodnes natolik silná, že se jedná o jednu z nejsilnějších humanitárních organizací vůbec.
Území Bílých Karpat bylo v roce 1996 zařazeno v programu Člověk a biosféra organizace UNESCO mezi evropské biosférické rezervace. Bílé Karpaty jsou totiž jedinečné pohoří s úžasnou přírodní rozmanitostí.
Památnou bitvu na Bílé hoře zná snad každý žák základní školy, ale méně se již hovoří o střetu, který se odehrál jen několik dní před rozhodujícím bojem u obory Hvězda. Tato bitva se odehrála poblíž města Rakovníka, u obcí Olešná, Senomaty a Lišany. 27. října roku 1620 se české stavovské vojsko pod vedením Kristiána I. Anhalta pokusilo zastavit vojsko císaře Ferdinanda II. podporované vojsky Katolické jednoty. O vyrovnanosti šancí obou protivníků svědčí fakt, že na každé straně stálo úctyhodných 50 tisíc vojáků. Tři armády rozprostřely svá vojenská ležení mezi již zmíněnými obcemi a začalo vzájemné ostřelování a šarvátky. Padlé můžeme počítat pravděpodobně sice jen na desítky až stovky, ale přesto se pro obě strany jednalo o velmi vyčerpávající střet. Zraněn byl rovněž velitel císařského vojska hrabě Buquoy. Na bojiště se dokonce přijel podívat i sám Fridrich Falcký.
Moderní doba je podivná a ženy mají nejrůznější fígle, jakými z muže vymámit peníze navíc. Nechme stranou přítelkyně, manželky a ženy, které mají zájem o dlouhodobý vztah. Bohužel přibývá žen, které se chtějí jen pobavit a usadit se jaksi neplánují. Mužská peněženka jim pak rozhodně není svatá.
José Gabriel Condorcanqui Noguera, Túpac Amaru II. se prohlásil přímým dědicem z královské krve Inků. Ale povstání, do kterého se zapojily desetitisíce indiánů, bylo potlačeno. Za zradu španělského krále vůdce Inků krutě potrestali.
