Prababičky věděly, kterak se správně zdravě a střídmě stravovat. Ačkoli vám pojem flexitarián nic neříká, naši prapředci se za flexitariány dali považovat. Nejde přitom o žádný pravěk. Před pár desetiletími zkrátka hospodyně připravovaly pokrmy převážně z rostlinné produkce v duchu, co dům (a zahrada) dal. Takže vedly obilniny, luštěniny, ovoce a zelenina. Nebyly velkochovy. Malá hospodářství měla vlastní slípky, kuřata, kachny, králíky a podobně. Když bylo hospodářství bohatší, mělo dokonce krávu. A to byl zdroj živočišné stravy: pořádný vývar, smetana, máslo, maso. Jenže zákonitě nemohlo být každý den. To by se naše prababičky a pradědové brzy vyjedli.
Tento přístup si osvojují současníci. Uvědomují si, že všeho je dostatek, ale před kvantitou dávají přednost kvalitě. A tak když už živočišná strava, zajímá je její původ.
Velkochovy jsou zlo, míní flexitariánka
„Velkochovy jsou podle mě největší zlo. Když už si dávám maso, tak ne v restauraci. Takže si ho dám jedině doma, když znám jeho původ a můžu si maso připravit sama. Když například vím, že je to králík z naší králíkárny, a ne z velkochovu,“ popsala webu Náš REGION dvacetiletá studentka Kristýna Kalenská svůj přístup ke stravování. Její vztah k masu ovšem nechápe okolí. „Okolí nechápe, jak někdo, kdo dřív běžně jedl maso, může najednou jeho příjem omezit,“ svěřila se mladá flexitariánka.
A jak často maso řadí do svého jídelníčku? „Někdy si ho dám dvakrát týdně, někdy jednou za čtrnáct dní. Nemyslím si, že by mi to chybělo, ba naopak mám kvalitnější vlasy a víc energie, dokážu se víc soustředit,“ hodnotí Kristýna po dvou měsících stravování ve stylu flexitariánství. „Je skvělé si uvědomit, co jíš,“ uzavřela.
Za pravdu ji dává opět historická zkušenost. Těmi, kdo dřív holdoval masu a uzeninám v míře vyšší než obvyklé, byli hlavně bohatí. Vždyť tady se vzalo pojmenování pakostnice neboli dny jako „nemoci králů“ či „nemoci bohatých“. A z čeho pramenila? Z nadměrného holdování masu a nezdravého a nestřídmého stravování obecně. Jíst střídmě a zdravě přitom neznamená odmítat maso, ale odmítat jeho konzumaci dennodenně. Vzpomeňme na přeživší z nacistických koncentračních táborů, řada z nich se dožila vysokého věku. Možná paradoxně právě proto, že strádala.
Kdo je vegetarián
Člověk, který z jídelníčku vyloučil maso. Nejí hovězí, vepřové, drůbeží ani mořské plody a ryby. Odmítá většinou i vnitřnosti. Vegetariáni velmi přísně řeší jakoukoli živočišnou složku v potravině. I mezi vegetariány je ale škála variant. Někteří si například v jídelníčku povolí ryby, jiní kuřecí maso. Být vegetariánem bývá často záležitostí mladých, pokryteckých a ne příliš bystrých lidí, kteří na oko chtějí vypadat, že žijí zdravě, občas ale zhřeší – jen, aby to ovšem nikdo neviděl.
Kdo je vegan
Vegan je oproti vegetariánovi vyšší level. Zatímco vegetariánství může být vnímáno jako trend celebrit, jakási pokrytecká snaha stravovat se na pohled zdravě, ale vlastně ne tak důsledně, být veganem už je nejen o stravování, ale i o životním stylu. Vegan je mnohem důslednější v tom, co a proč nejí. Vegan zkrátka nepožije nic živočišného původu a kdyby se měl živit kořínky rostlin, nevadí mu to. Protože jakákoli násilná činnost vůči živému zvířeti je pro něj nepřijatelná, a proto si z těchto produktů nedá nejen maso, ale ani mléko apod.
